Juliane Koepcke po propuštění z nemocnice
Let 508 společnosti LANSA startoval na Štědrý den krátce před polednem z mezinárodního letiště Jorgeho Cháveze v Limě do peruánského Iquitosu s plánovaným mezipřistáním v Pucallpě. Na základě těchto zjištění uvedli peruánští vyšetřovatelé do spisu jako primární příčinu havárie „úmyslný let do nebezpečných povětrnostních podmínek“. Sekundární příčinou byl úder blesku, následný požár a destrukce do draku letadla.
Nic netrvá věčně
Pravidelný vnitrostátní osobní let 508 peruánské letecké společnosti LANSA (Lineas Aéreas Nacionales Sociedad Anonima) byl obsluhován turbovrtulovým letounem Lockheed L-188A Electra. Společnost LANSA se netěšila přílišné důvěře cestujících. Při leteckých katastrofách v dubnu 1966 ztratila letoun Lockheed L-749 Constellation obsluhující let 501 a v srpnu 1970 Lockheed L-188A Electra na letu 502. V prvním případě zahynulo 49 lidí, v druhém 101. Katastrofa letu 508 byla posledním hřebíčkem do pomyslné rakve. Krátce po havárii přišla LANSA o licenci.
Lockheed Elektra byl zpočátku prodejně úspěšný letoun pro až 98 cestujících (běžnější bylo uspořádání s 66 nebo 80 sedačkami) a 5 (případně 6) členů posádky, zalétaný v prosinci 1957. Díky čtyřem turbovrtulovým motorům Allison 501-D13 s výkonem po 2 800 kW a maximální vzletové hmotnosti MTOW (Maximal Take-Off Weight) 51 256 kg měly Electry výborný poměr výkon/hmotnost. Navíc měly rozpětí jen 30 m, takže při použití čtyř stavitelných vrtulí Aeroproducts nebo Hamilton Standard s průměrem 4,1 m byla většina křídla, vybaveného na odtokové hraně Fowlerovými vztlakovými klapkami, ofukovaná vrtulovým proudem.
Díky tomu dokázaly Electry využívat i letiště vybudovaná ve velkých nadmořských výškách, vybavená krátkou vzletovou a přistávací dráhou, které byly pro tehdejší proudové letouny nepoužitelné. Proto šly prodeje zpočátku velmi dobře. Nicméně po dvou leteckých katastrofách v září 1959 (Braniff let 542) a březnu 1960 (Northwest Orient let 710) byla odhalena chyba v konstrukci motorového lože, respektive v uchycení reduktoru, způsobující flutter a harmonické oscilace vnějších částí křídla do takové míry, že došlo k jejich odtržení.
Výsledkem bylo rychlé ochladnutí zájmu zákazníků. Navíc musel výrobce v rámci rozsáhlého a nákladného programu LEAP (Lockheed Electra Achievement Program) provést řadu úprav, aby bylo možné letouny provozovat, což každý letoun prodražilo. Výroba byla zastavena v roce 1961 po dokončení pouhých 170 kusů. Navzdory počátečním problémům se Electry používaly k osobní dopravě především v Jižní Americe až do 90. let. V nákladní dopravě se používají dodnes. Mnohem větší úspěch zaznamenaly Electry v ozbrojených silách. Na základě jejich draku bylo postaveno 757 protiponorkových letounů Lockheed P-3 Orion.
