Nedosažitelný luxus. Na letenku do Paříže jste za komunistů pracovali i rok

Letecká doprava. Po válce luxus pro horních deset tisíc, dnes běžný způsob dopravy. V padesátých letech za železnou oponou takřka nedosažitelný sen. Na Západě se přitom večeřelo šestichodové menu a dámy cestovaly v nejlepších róbách. Ceny letenek i luxus na palubách se v průběhu let změnily k nepoznání.

V současnosti je letecká doprava běžným způsobem cestování a ceny letenek u nízkonákladových společností jsou mnohdy nižší než cesta do stejné destinace autobusem. Vždy tomu tak nebylo. Ještě nedávno létání patřilo k opravdovému luxusu a tomu odpovídaly nejen služby na palubě, ale i oblečení cestujících včetně komfortu na dálkových linkách.

V padesátých letech minulého století se mnoho leteckých společností „nadechlo“ a letecká doprava se v poválečné době zase opět rozvíjet. Vše šlo pomalu. Ve výhodě byly ty společnosti, které měly na co navazovat a již před válkou disponovaly větším letovým parkem. 

Letenka za čtvrt milionu a jídlo na stříbře. Luxus první cesty přes Atlantik

Ostatní využívali často válečných (armádních) přebytků, tzv.surplusů. Právě proto se v té době na linkách objevovaly legendární Douglasy DC-3 Dakota a podobné typy klasických vrtulových letounů, které předtím využívala armáda. 

Z počátku byl komfort na palubách malý, ale velmi brzy se začalo s přestavbami interiérů letadel tak, aby vyhověly požadavkům cestujících. 

Následující dvě desítky let od roku 1945 pak letecká doprava patřila k luxusu pro „horních deset tisíc“. Například jen v USA v té době přes 80 procent obyvatel nikdy neletělo letadlem, protože ceny letenek byly až absurdně vysoké.

Za tehdy nově vzniklou železnou oponou na tom však byli potenciální cestující ještě hůře. Kromě ceny letenek je omezovala komunistická diktatura a státní aparát u nás řízený KSČ. Ten rozhodoval o tom, kdo se za hranice podívá a kdo ne. Jinými slovy, i kdyby člověk na letenku teoreticky našetřil, komunisté mu ve vycestování často zabránili. Nepohodlným občanům režim odebral, nebo vůbec nevydal cestovní pas. Podobné to bylo ve všech zemích ve sféře vlivu tehdejšího Sovětského svazu (dnes Ruská federace). 

Večeře o šesti chodech i míchané nápoje

Anglická společnost BOAC, tedy British Overseas Airways Corporation (předchůdkyně dnešních British Airways, pozn. autora), zavedla na svých dálkových linkách v roce 1949 jako první na světě první třídu. Tehdy u nich létaly mimo jiné letouny Boeing Stratocruiser se dvěma palubami. Cestujícím byla servírována večeře o šesti chodech. Vše samozřejmě na porcelánu a s kovovými příbory. 

Hitler zakázal "nadlidem" cigarety. Němci je poprvé spojili s rakovinou

Za letu byly běžné i odpolední čaje, různé míchané nápoje a speciální menu pro děti, vegetariány a podobně. Ty si však musel cestující objednat předem. 

Atmosféra na palubách připomínala luxusní hotel. Osazenstvu personál nabízel i cigarety všech světových značek. Kouření totiž bylo tehdy nejen na palubách letadel běžné. 

Velmi pohodlné sedačky se daly bez problémů sklopit téměř do vodorovné polohy a použít jako lůžko. U letounů Stratocruiser mohli cestující za letu sestoupit po točitém schodišti na dolní palubu, kde si u baru dopřávali řadu nápojů a poseděli v pohodlných klubovkách. 

Luxus na palubě v roce 1954

Určitou exkluzivitu létání vyjadřoval i tehdejší oděv cestujících. Pánové cestovali v dobře padnoucích oblecích s kravatou či motýlkem, dámy v kvalitních šatech a kostýmech podle poslední módy.

Uvedený luxus byl však logicky znát i na cenách letenek. V letovém řádu BOAC z července 1949 se o tom můžeme snadno přesvědčit. Tak například zpáteční cesta v ekonomické třídě z Londýna do New Yorku přišla na 156 liber, ale za první třídu už zájemce zaplatil (podle objednaných služeb na palubě) 650 až 820 liber. V té době přitom byla průměrná mzda dělníka v Anglii cca 260 až 290 liber měsíčně. 

Nutno dodat, že ekonomická třída tehdy neznamenala oproti první třídě výrazně horší komfort. I dvoumetrový cestující měl na dálkových linkách BOAC po usazení před koleny 25 až 30 centimetrů volného prostoru. K obědu si mohl vybrat ze tří jídel včetně populárního bifteku a vše bylo stejně jako ve vyšší třídě servírováno na porcelánu. Výběr jídla bylo nutné učinit zároveň s nákupem letenky. 

Letenka do Paříže

A jak to bylo s létáním koncem čtyřicátých let minulého století u nás v Československu? Obnovené Československé aerolinie (ČSA) začínaly rovněž většinou s letouny z válečných přebytků, případně s „trofejními“ letadly po Němcích. I u nás tak létaly dvoumotorové dakoty, dále Siebely Si 204D včetně licenčně vyrobených protějšků Aero C-3A. 

Na nebi byly k vidění i třímotorové Junkersy Ju-52/3m a v červnu 1949 poprvé vyrazily na cestu dvoumotorové Iljušiny IL-12B, které nám dodal Sovětský svaz.

8. června 2019

Létalo se jen v rámci republiky a maximálně Evropy. Dálkové linky u ČSA ještě nebyly. Ceny letenek, hlavně těch do zahraničí, byly vysoké. Pro srovnání uveďme, že tuzemský dělník v té době nalezl na výplatní pásce něco kolem 870 Kčs měsíčně.

Podle letového řádu jste v roce 1947 mohli s ČSA letět z Prahy do Amsterodamu a zpět za 2 600 Kčs. Zpáteční letenka do Londýna stála 3 600 Kčs a do Osla 4 500 Kčs. Ještě dražší byla v roce 1949 cesta z Košic do Amsterodamu nebo do Paříže. Tam vyšla zpáteční letenka na 8 640 Kčs respektive na 9 274 Kčs. Do Prahy a zpět jste si mohli z Košic zaletět za 3 600 Kčs.

Vnitrostátní lety byly výrazně levnější, ale v porovnání s průměrným platem stále daleko mimo dosah běžného smrtelníka. Do Brna a zpět se létalo za 700 Kčs, Ostrava přišla na 850 Kčs. 

První proudová letadla a plast místo porcelánu

Padesátá léta byla ve znamení nástupu nových letounů včetně těch na dálkové linky. V provozu byly samozřejmě nádherné čtyřmotorové Lockheedy L-1049 Constellation i L-1649A Starlinery a Douglasy DC-6, DC-7. 

Kapitán nedosáhl na pedály. Začátek proudové éry přinesl zvláštní nehody

O slovo se ovšem později hlásily i první čistě proudová letadla. V Anglii začaly létat první stroje De Havilland Comet 1, v Sovětském svazu později Tupolevy TU-104A. Ty se také staly i prvními proudovými letadly u našich aerolinií. 

Společnost Pan American jako první objednala Boeingy 707 a ty také začaly od roku 1958 létat přes oceán do Evropy. K nim se následně přidaly konkurenční Douglasy DC-8. Závěr padesátých let patřil nástupu turbovrtulových letounů, s nímž se také poprvé začalo „šetřit“ na pohodlí cestujících. 

První a obchodní třída se co do prostoru a velikosti sedaček moc neměnila, cestující v ekonomické třídě už však změnu pocítili. Například u moderních  Boeingů 707 zvolila řada společností o šest až devět centimetrů menší rozteče sedaček. Ještě se i zde servírovalo jídlo na porcelánu, ale začaly se objevovat první plastové příbory a misky. 

Boeing 707 Quebecair

A jak to bylo s cenami letenek?

Například v Anglii u společnosti BOAC stála v letech 1952 - 1953 základní zpáteční letenka z Londýna do Paříže necelých 12 liber. Ve vyšší obchodní třídě pak vyšla na 49 liber. Průměrná mzda byla 394 liber a plat britského dělníka činil 275 až 290 liber měsíčně. 

V Československu jste v té době mohli letět linkou ČSA z Prahy do Paříže a zpět letounem IL-12B za 740 Kčs. Tato částka shodou okolností přesně odpovídá tehdejší průměrné měsíční mzdě v naší zemi. 

Konec prvního dílu.
Příště se podíváme do zlatého věku dopravního letectví, do šedesátých let minulého století.