Ruská supersonická létající laboratoř Tu-144LL ve službách Američanů

aktualizováno 
Nasazení nadzvukových Tu-144 v osobní dopravě cestujících skončilo neslavně. Postupně uzemněné sovětské stroje mohly anglofrancouzským Concordům jenom tiše závidět. Ale v polovině devadesátých let se jeden z těchto tupolevů zvedl ze stínů, aby se zúčastnil společného americko-ruského výzkumného programu.

Nadzvuková létající laboratoř Tu-144LL | foto: NASA

Britsko-francouzský Concorde, jehož dny aktivní činnosti byly sečteny v listopadu 2003, můžeme považovat za dosud jediný relativně úspěšný nadzvukový dopravní letoun. Druhým strojem této kategorie byl sovětský Tu-144 a tím je výčet dopravních supersoniků prozatím vyčerpán.

V době jejich lopotného tvoření pracovali na projektech něčeho podobného, ale mnohem většího, také Američané (Boeing 2707 a Lockheed L-2000). Ti si však v průběhu vývoje uvědomili, že to po ekonomické stránce nic kloudného nepřinese, a proto počátkem sedmdesátých let vývojové práce zastavili. Nebylo to primárně z vůle samotných tvůrců, Kongres totiž rozhodl o ukončení financování těchto projektů.

Concorde F-BTSD

Concorde

Novou aktivitu ve věci velkého nadzvukového dopravního letounu Američané opět rozehráli ve druhé polovině osmdesátých let. Dopravní supersonik druhé generace měl být ekonomicky životaschopný a šetrnější k životnímu prostředí (znečisťující látky ničící ozónovou vrstvu ve stratosféře, hluk). Uvažovala se přepravní kapacita tři sta cestujících (cca třikrát více než Concorde) a cena letenky měla být pouze o 20 % vyšší, než v případě podzvukového stroje na stejné trase.

Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) spustil v roce 1989 program výzkumu vysokých rychlostí HSR (High-Speed Research). Programu se účastnily velké americké firmy vyrábějící letadla či letecké motory: Boeing, McDonnell Douglas, Rockwell, General Electric a Pratt & Whitney. Získané poznatky měly pomoci právě při vývoji nového stroje (HSTC, High-Speed Civil Transport).

Firma Tupolev, kde se předtím také začali zabývat projektem dopravního supersoniku nové generace, předložila již v roce 1990 Američanům nabídku na využití letounu Tu-144 k experimentálním účelům. Smlouva byla podepsána v roce 1994, odstavený Tu-144 se měl přestavět na létající laboratoř vybavenou čidly a přístroji pro měření různých fyzikálních veličin při rychlostech letu až Mach 2,3.

Pro přestavbu na létající laboratoř Tu-144LL (Летающая лаборатория Ту-144ЛЛ) použili u Tupoleva čtvrtý sériový exemplář verze Tu-144D (původní sovětská imatrikulace CCCP-77114, po přestavbě na Tu-144LL dostal ruskou imatrikulaci RA-77114). Tupolev Tu-144D představoval druhou a pokročilejší sériovou verzi původního Tu-144.

Nadzvuková létající laboratoř Tu-144LL

Létající laboratoř Tu-144LL

Dlouhé roky uzemněný stroj potřeboval nové motory. Místo původních motorů Kolesov RD-36-51A bez přídavného spalování a s maximálním tahem 196 kN dostal motory Kuzněcov NK-32-1, tedy upravené NK-32 z bombardéru Tu-160, s maximálním tahem 245 kN při zapnutém přídavném spalování a 137,5 kN bez přídavného spalování. A ty kilonewtony si musíte vynásobit čtyřma, abyste měli představu, jak to táhlo.

Od typu Tu-160 převzal Tu-144LL i trojitý brzdící (přistávací) padák s celkovou plochou 105 m2, který nahradil původní padák dvojitý.

Modifikovaly se například systémy palivový nebo elektrický, který dostal kvůli navýšení spotřebičů o 100 % výkonnější generátory, a také byl instalován nový systém protipožární.

Létající laboratoř ze stroje dělalo olbřímí množství snímačů, především pro měření aerodynamického ohřevu draku, rozložení tlaku na křídle, emisí hluku do okolí i hlučnosti v interiéru a výzkum mezní vrstvy. Místo sedadel cestujících byl interiér trupu zaplněn různými rozvaděči měřících systémů a napájení.

Osádka měla připravené únikové cesty pro případné nouzové opuštění stroje během letu na padácích s kyslíkovými přístroji.

Tupolev Tu-144LL se rodil ve výzkumné a vývojové základně firmy Tupolev na letišti Žukovského u Moskvy. Slavnostní roll-out proběhl 17. března 1996.

Nadzvuková létající laboratoř Tu-144LL
Nadzvuková létající laboratoř Tu-144LL

Slavnostní roll-out Tu-144LL, na fotografii vlevo hovoří tehdejší americký velvyslanec v Rusku Thomas R. Pickering. (17. březen 1996)

Ke zkouškám společného amerického-ruského programu byl Tu-144LL předán v září 1996, všechny zkušební lety probíhaly z letiště Žukovského. Případné angažování stroje na části programu přímo ve Spojených státech pravděpodobně předem vylučovalo použití stále utajovaných motorů z bombardéru Tu-160.

Asi měsíc si vyžádaly pozemní zkoušky. Následně se začátkem listopadu začalo jezdit vysokou rychlostí po VPD (vzletové a přistávací dráze) a poprvé se Tu-144LL podíval do vzduchu koncem listopadu, byť pouze decentně se stále vysunutým podvozkem a kachními plochami na přídi a se sklopeným ostrým aerodynamickým nástavcem na přídi. Další lety už probíhaly v konvenční konfiguraci zmíněných prvků pro daný režim.

Během společného americko-ruského zkušebního programu s létající laboratoří Tu-144LL proběhlo sedmadvacet zkušebních letů. Program probíhal ve dvou fázích, pro tu druhou došlo k instalaci dalších snímačů, a to pro měření průhybů křídla a trupu za nadzvukového letu. Při druhé fázi zkoušek stroj pilotovali i dva letci NASA, Robert Alen Rivers a Charles Gordon Fullerton, který se stal dvacet let předtím prvním pilotem raketoplánu, byť pouze v letu bezmotorovém v atmosféře po odpoutání z nosiče Boeing 747SCA.

Poslední let Tu-144LL proběhl 14. dubna 1999, logicky se jednalo o vůbec poslední let typu Tu-144, když ostatní stroje byly již dávno uzemněny.

Výsledky experimentů provedených prostřednictvím létající laboratoře Tu-144LL hodnotila zpráva NASA jako přínosné, americký výzkumný program HSR byl v roce 1999 ukončen. Na realizaci nového supersoniku, při jehož vývoji by se zúročily získané výsledky HSR, ale zatím doba nedozrála.

Tu-144LL se ještě zúčastnil jako statický exponát mezinárodních moskevských letecko-kosmických přehlídek MAKS 1999 a MAKS 2001 (poprvé byl prezentován široké veřejnosti už na MAKS 1997) probíhajících také na Žukovském. Pak byly odstavenému letounu sejmuty motory NK-32-1 a osiřelé motorové gondoly dostaly pro oko zatoulaného obdivovatele alespoň šidítko v podobě samotných trysek RD-36.

Fotogalerie

50. výročí přistání na Měsící

Americký kosmický let Apollo 11 splnil svoji misi 20. července 1969. Na povrch Měsíce jako první člověk vstoupil velitel posádky Neil Armstrong. Doprovázel jej Edwin "Buzz" Aldrin, zatímco Michael Collins zůstal na palubě vesmírné lodi.

Téma Apollo 11 v článcích Technet.cz:
O čem si povídali kosmonauti Apolla 11. Poslechněte si tisíce hodin „ticha“
Co kdyby Apollo 11 zůstalo na Měsíci? Pohřbili by je přes rádio zaživa
Vlajky na Měsíci stále stojí. Podívejte se na důkaz ze sondy LRO

Nejčtenější

U Prochorovky to bylo jinak. Němci nám kradou tankovou bitvu, zuří Rusko

U Prochorovky se v červenci 1943 odehrála jedna z největších tankových bitev.

Nejslavnější tanková bitva u Prochorovky je ruská propaganda, napsal Die Welt s odkazem na zjištění německých a...

K síti se připojila největší solární elektrárna. Rekord dlouho nevydrží

Pohled na elektrárnu Nur Abú Zabí ze vzduchu

Ve Spojených arabských emirátech k začátku července spustili největší fotovoltaickou elektrárnu na světě. Má maximální...

Amatérský astronom vyfotografoval supertajný americký raketoplán X-37B

Americký raketoplán X-37B na orbitě

Nizozemský pozorovatel satelitů a vědecký novinář Ralf Vandebergh nejspíš udělal nejlepší fotku svého života. Podařilo...

Jeho formule chtěl každý. Autor slavných vystřihovánek slaví devadesátiny

Richard Vyškovský se svým modelem cisternové stříkačky CAS 32 na podvozku Tatra...

Richard Vyškovský je pro laickou veřejnost nepříliš známé jméno, v modelářské komunitě je však doslova celebritou. S...

Největší dobrodružství 20. století začalo o tři čtvrtě sekundy později

Tři Američané právě odstartovali na misi, kterou bedlivě sleduje celý svět.

Ani ostřílený hlasatel vesmírného střediska na Mysu Canaveral nedokáže zakrýt pohnutí. Je 16. července 1969, 9:32 ráno...

Další z rubriky

Tento 15bitový počítač dostal člověka na Měsíc. Teď zkouší těžit bitcoiny

Těžba bitcoinů na počítači Apollo Guidance Computer (ilustrační montáž)

Počítač, který provázel americké astronauty na Měsíc a počítal jejich návratovou trajektorii, má nové využití....

Místo smazání přidají varování. Tweety politiků mohou porušit pravidla

Twitter představil nová pravidla pro politiky, kteří porušují pravidla Twitteru

Pro populární politiky budou na Twitteru platit jiná pravidla, než pro zbytek uživatelů. Tweety, které porušují...

Drony se úspěšně učí létat bez pilota. A útočit

Dron se dokáže vyhnout překážkám díky AI.

Mezinárodní skupina vědců předvedla první drony se softwarem, který se dokáže automaticky vyhýbat i létajícím předmětům...

Moje dcera má dvě mámy. Mám na to právo?
Moje dcera má dvě mámy. Mám na to právo?

Jsem mámou jedné úžasné holčičky, která si žije ve svém batolecím světě a nic ji netrápí. To však bohužel nemohu úplně říct o sobě, tak jsem se rozhodla se ze svých obav a pochyb aspoň vypsat.

Najdete na iDNES.cz