

Z letadel světa se na vrcholu technologického žebříčku pohybují i současné americké prezidentské speciály Boeing VC-25A. Podívejme se nejen na ně, ale i na jejich předchůdce a také připravované nástupce. Dozvíme se například, který prezident jako první použil na služební cestu letadlo či který při odletu domů zapomněl na letišti maminku.
Autor: public domain
V galerii se podíváme na letouny speciálně vyrobené pro služební potřeby amerických prezidentů (až na jednu výjimku, kdy první letoun takto použitý ještě nebyl „prezidentským speciálem“). Od létajícího člunu Boeing 314 a po něm příchozího prvního prezidentského speciálu zvaného „Posvátná kráva“, tedy typu Douglas VC-54C, se dostaneme mimo jiné i přes Boeingy VC-137C (jeden vidíme na fotografii) k zatím posledním Boeingům VC-25A, za které se připravuje náhrada VC-25B. Abychom v galerii udrželi rozumný počet fotografií, nebudeme se dnes věnovat vrtulníkům a ani dalším letounům, které byť prezidentskými speciály nejsou, mohly být k přepravě prezidenta použity, jako například Boeing C-32A.
Autor: public domain
Hned na úvod si musíme udělat jasno v jedné věci, kterou spousta lidí zná, ale zdaleka ne každý. A protože se jedná o velkou věc, roztáhne se nám to pod tři fotografie. Tak tedy, Air Force One není letadlo konkrétního typu, které bylo vyrobeno pro použití prezidentem USA. Někdo si případně myslí, že Air Foce One označuje prezidentský letoun a Marine One prezidentský vrtulník, ale ani tak tomu není. Air Force One a Marine One jsou dva z šesti možných volacích znaků letadla (to znamená letounu i vrtulníku), na jehož palubě se právě nachází úřadující prezident USA. Ale výjimečně může nastat situace, kdy se tento jednoznačný volací znak z bezpečnostních důvodů a utajování nepoužije, jako se to stalo v roce 2023 při letu prezidenta Bidena v Boeingu C-32A do polského Rzeszówa, kdy dále pokračoval pozemní cestou na návštěvu Kyjeva.
Autor: public domain
Volací znak letadla s přítomným úřadujícím prezidentem se tedy odvíjí od provozovatele daného letadla. Stroj letectva má v takovém případě volací znak Air Force One, stroj námořní pěchoty Marine One, stroj armády Army One, stroj námořnictva Navy One, stroj pobřežní stráže Coast Guard One a stroj jakéhokoliv civilního provozovatele Executive One. A protože prezident USA zpravidla létá prezidentskými speciály a ty patří letectvu, má řada lidí spojen volací znak Air Force One s velkým letounem. Podobně to je se speciálními prezidentskými vrtulníky, které provozuje (již nějaký čas) námořní pěchota, a tak si zase řada lidí spojuje volací znak Marine One s vrtulníky.
Autor: Official White House Photo by Pete Souza
Speciální „prezidentský“ volací znak Air Force One se používá od roku 1954, kdy došlo při jednom letu k lapálii typu: „Kdo je kdo?“ Setkaly se VC-173A (viz foto) s prezidentem Eisenhowerem na palubě a volacím znakem Air Force 8610 a linkový letoun s volacím znakem Eastern Air Lines 8610. Po zavedení volacího znaku Air Force One pro jakékoliv letadlo USAF s americkým prezidentem byly „definovány“ i obdobné volací znaky dalších uživatelů, jak jsme si již shrnuli. Army One se docela používal, než si v roce 1976 vrtulníkovou dopravu prezidenta převzala námořní pěchota. Volacího znaku Navy One bylo zatím použito při jedné příležitosti, když v roce 2003 letěl George W. Bush palubním letounem S-3B Wiking z letadlové lodi USS Abraham Lincoln. Stejně tak je známo použití volacího znaku Executive One při jednom linkovém letu společnosti United Airlines v roce 1973, když se jím Richard Nixon vydal na své soukromé sídlo v Kalifornii.
Autor: public domain
Zatímco někteří prezidenti se pomalu bojí vytáhnout patu z domu, tak ti američtí musí občas zaletět i do ne příliš bezpečných destinací. K dispozici ovšem mají složky, které se jim o bezpečnost starají, zde například vidíme příslušníky speciálních sil Navy SEAL ve vozidle Humvee.
Autor: public domain
Prezidentský speciál Boeing VC-25A a muži v černém
Autor: public domain
Při některých příležitostech letí na palubě prezidentského speciálu celý kolektiv amerických prezidentů. Například na této fotografii z roku 1999 se do objektivu usmívá úřadující prezident Clinton a bývalí prezidenti Ford, Carter a Bush starší (Bush mladší měl v té době danou funkci ještě před sebou).
Autor: Official White House Photo by Pete Souza
Prvním americkým prezidentem, který letěl na služební cestu letadlem, byl Franklin D. Roosevelt. V lednu 1943 cestoval na palubě Boeingu 314 přes Atlantik na Casablanskou konferenci. Při zpátečním letu měl navíc narozeniny, a tak se podával i narozeninový dort. Použitý Boeing 314, exemplář jména Dixie Clipper, nebyl primárně určen pro prezidentské služby, ale pouze využit.
Autor: public domain
Prvním prezidentským speciálem byl v jediném exempláři postavený Douglas VC-54C, který vycházel z typu DC-4. Stroj původně dostal oficiální přezdívku The Flying White House, ale protože byl držen odděleně od ostatních armádních letadel a přísně střežen, začal mu pozemní personál říkat Sacre cow (Posvátná kráva), což původní přezdívku nekompromisně vytlačilo. Roosevelt použil tento letoun pouze při jedné příležitosti, když s ním letěl v únoru 1945 na Jaltskou konferenci a samozřejmě i zpět. Následně ho „zdědil“ Harry S. Truman.
Autor: public domain
Na fotografii pořízené 15. července 1945 na berlínském letišti Gatow vystupuje prezident Truman z letounu Douglas VC-54C. Řada čtenářů zajisté správně odhadla, že přiletěl kvůli účasti na Postupimské konferenci, probíhající ve dnech 17. července až 2. srpna 1945.
Autor: public domain
Jako zajímavost můžeme uvést, že prezident Truman na palubě Posvátné krávy podepsal v roce 1947 Zákon o národní bezpečnosti, na jehož základě vzniklo transformací amerického armádního letectva USAAF nové samostatné americké letectvo USAF. Zanedlouho Truman dostal nový letoun, Douglas VC-118, což ovšem neznamenalo definitivní odložení tohoto krásného VC-54C, ale používal se až do roku 1961 k dopravě jiných VIP.
Autor: public domain
V letech 1947 až 1953 létal Truman speciálem Douglas VC-118, který byl modifikací typu DC-6. I tento speciál vznikl pouze v jediném exempláři. Stroj dostal jméno Independence, a to podle města, ve kterém Truman prožil své mládí a měl na něj ty nejlepší vzpomínky. Ostatně jméno to bylo pro americké prezidentské letadlo jako stvořené.
Autor: public domain
V případě Douglasu VC-118 Independence stojí za povšimnutí barevné řešení ve stylu orla. Nápad vzešel od samotného výrobce, orel – pozor, žádný krocan – je americkým národním ptákem (sice orel bělohlavý, ale to je v této stylizaci nepodstatné).
Autor: public domain
Trumanův Douglas VC-118 Independence v muzeu USAF na Wright-Pattersonově letecké základně v Ohiu.
Autor: public domain
S úřadováním prezidenta Dwighta D. Eisenhowera v letech 1953 až 1961 jsou spjaty dva prezidentské speciály vycházející z ikonického typu Lockheed Constellation, na který byla radost pohledět. Konkrétně se jednalo o stroje VC-121A „Columbine II“ a VC-121E „Columbine III“. Zde se naskýtá otázka, proč je jméno prvního stroje doplněno římskou dvojkou, což je z toho důvodu, že už jako generál si svůj tehdejší letoun Eisenhower pojmenoval „Columbine“. A ještě otázka proč právě toto jméno. Columbine (konkrétně blue columbine, česky orlíček modrý) je oficiální květinou státu Colorado, kde ve městě Denver prožila většinu svého raného mládí Eisenhowerova manželka.
Autor: public domain
Letoun pojmenovaný „Columbine II“ ve službách prezidenta Eisenhowera. Na začátku galerie jsme si již řekli, že právě s tímto letounem je od roku 1964 spjato zavedení volacího znaku Air Force One.
Autor: public domain
Dwight D. Eisenhower vystupuje ze svého prezidentského speciálu „Colombine II“. I některá literatura dává k dobru historky, zdůrazněme NEOVĚŘENÉ, že Eisenhower nechal při přeletu nad státem Ohio vypustit trochu odpadu z toalet, protože tam žil jeden jeho politický oponent, se kterým se vyloženě neměl rád.
Autor: Daan Noske / Anefo
Do éry proudové vstoupili američtí prezidenti typem Boeing 707, respektive na jeho bázi postavenými prezidentskými speciály řady VC-137, která představuje první verzi VC-137A, a především finální VC-137C. Sedmsetsedmička od Boeingu byla v té době letounem s velkým potenciálem, a tak i odvozené prezidentské speciály vydržely dlouho ve službě, samozřejmě za průběžného vylepšování (modernizování a zvyšování užitné hodnoty). S těmito stroji létali postupně prezidenti John F. Kennedy (začínal krátce ještě na VC-121 a potom pokračoval – bohužel také krátce – na VC-137), Lyndon B. Johnson, Richard Nixon, Gerald Ford, Jimmy Carter a Ronald Reagan, kterého vidíme za řečnickým pultem s mikrofony. Jeden VC-137C dosluhoval ještě za George H. W. Bushe a Billa Clintona, i když v roce 1990 už vstoupil do služby nový typ prezidentského speciálu Boeing VC-25A.
Autor: public domain
Zde vidíme Boeing VC-137A ještě v původním zbarvení s oranžovo-červenými doplňky, brzy se však objevil kabát šitý do modra.
Autor: public domain
Nové zbarvení prezidentských speciálů navrhl na doporučení Jacqueline Kennedyové proslavený průmyslový designér Raymond Loewy, a to v kombinaci barev tmavě modré, světle modré a bílé a leštěného duralu. Přední část trupu navíc zdobí ve velkém rozměru vyvedená pečeť amerického prezidenta.
Autor: public domain
Boeing VC-137C v muzeu USAF na Wright-Pattersonově letecké základně v Ohiu
Autor: public domain
Prezident John F. Kennedy a jeho žena Jacqueline vystupují z VC-137.
Autor: public domain
James E. Carter (třetí zleva) na palubě VC-137C. Prezident je v dobré náladě, jednou se mu ovšem stala kuriózní příhoda, kdy při odletu z Athén zapomněl na letišti svou matku Lillian, což ho poněkud vyděsilo. Naštěstí to byly Athény v Georgii, tak to zase až tak velký průšvih nebyl.
Autor: public domain
Ronald W. Reagan byl milovníkem golfu, i když v době prezidentování tento koníček hodně omezil poté, co jeden šílenec provedl nájezd pickupem do golfového areálu, aby si s ním mohl pohovořit. Otázkou zůstává, jestli je bezpečnější hrát si s golfovým náčiním v letadle (i když pořád lepší, než si tam hrát s pistolí).
Autor: public domain
Prezident Reagan na palubě Boeingu VC-137C
Autor: public domain
Ronald Reagan vystupuje se svou chotí z letounu VC-173C na moskevském letišti Vnukovo v „Říši zla“, jak tento prezident označil v jednom svém projevu Sovětský svaz (doslova řekl Evil Empire).
Autor: public domain
V roce 1990 přišel nový typ prezidentského speciálu, VC-25A, založený na typu Boeing 747-200B. Celkem byly postaveny dva exempláře, které stále slouží. Za tu dobu byly letouny samozřejmě vylepšovány a obohacovány nejen účinnějšími elektronickými systémy. V horizontu několika málo let by měly být nahrazeny dvojicí nových strojů VC-25B.
Autor: public domain
Letouny VC-25A jsou služebně spjaty s prezidenty Georgem H. W. Bushem, Billem Clintonem, Georgem W. Bushem, Barackem Obamou, Donaldem Trumpem a Joem Bidenem. A než odejdou ze služby, dají si ještě jednou Trumpa.
Autor: public domain
Vlastní osádku VC-25A tvoří 26 osob, maximální přepravní kapacita je 76 cestujících. Prezidentská kajuta je zcela na přídi a hned za ní prezidentova pracovna. Na palubě je i lékařská ordinace, s rozkládacím operačním stolem (při každém letu tvoří dva lidé z osádky zdravotnický personál ve složení doktor a sestra, veze se zásoba krve prezidentovy krevní skupiny). Pokud se týče kuchyně, tak ta má kapacitu umožňující přípravu 100 jídel víceméně najednou.
Autor: public domain
Boeing VC-25A je vybaven nejmodernějšími komunikačními systémy, včetně šifrovaného satelitního připojení. Díky ochraně mají elektronické systémy mimořádnou odolnost proti elektromagnetickým impulzům (EMP). Prezident tak může z jeho paluby v případě nouze řídit stát.
Autor: Official White House Photo by Adam Schultz
Boeing VC-25A je vybaven obrannými systémy, které ho chrání před protiletadlovými střelami. Jedná se jednak o výstražné systémy detekující zaměření a jednak o prostředky k rušení naváděcích systémů řízených střel.
Autor: public domain
Letoun dokáže mimo jiné i tankovat palivo během letu, připojovací místo je pod mírně vystupujícím krytem před pilotní kabinou. Proces tankování nebyl zatím nikdy za přítomnosti prezidenta na palubě použit. Ostatně ve standardních situacích se s tím ani nepočítá, protože letoun má dostatečný dolet přes 12 tisíc kilometrů.
Autor: public domain
A zde již vidíme do Boeingu VC-25A nastupujícího prezidenta Georga W. Bushe (úřad zastával v letech 2001 až 2009).
Autor: public domain
Prezident Barack Obama ve své kanceláři v letounu VC-25A při pracovní konzultaci s kolegy.
Autor: Official White House Photo by Pete Souza
Ještě jeden pohled do prezidentské úřadovny v letounu VC-25A. Barack Obama si mezi americkými prezidenty zatím drží rekord největšího vzdušného cestovatele, když se mu během osmi funkčních let podařilo nalétat více než tři miliony kilometrů.
Autor: Official White House Photo by Pete Souza
Prezidentský speciál Boeing VC-25A. Pohled do konferenční místnosti, plnící i funkci jídelny. Při levé straně trupu vede komunikační koridor (zde ho ovšem vidíme vpravo, neboť stojíme proti směru letu).
Autor: Official White House Photo by Pete Souza
Během letu prezidentského speciálu má jeho osazenstvo samozřejmě i čas na věci příjemnější, než řešit pouze věci pracovní. Zde se chystá oslava 20. výročí nasazení Boeingu VC-25A do služby.
Autor: Official White House Photo by Pete Souza
Prezidentský speciál VC-25A přelétá nad Národním památníkem Mount Rushmore, který je tvořen v žulovém masivu vysekanými sochami dávných amerických prezidentů. Jmenovitě tam jsou George Washington (1732–1799), Thomas Jefferson (1743–1826), Theodore Roosevelt (1858–1919) a Abraham Lincoln (1809–1865).
Autor: public domain
A ještě jednou prezidentský speciál Boeing VC-25A, který se neomrzí.
Autor: public domain
Jako náhrada dvou VC-25A se připravují dva stroje VC-25B, i když tento proces potkaly problémy generující časový skluz. Nový typ vychází z největšího a posledního modelu Jumba, z Boeingu 747-8 Intercontinental. Svého času přišel Donald J. Trump s požadavkem nového barevného řešení, odlišného od předchozích typů (VC-25A a VC-137). Na této vizualizaci VC-25B vidíme právě stroj v novém kabátě.
Autor: Boeing
A ještě jednou vizualizace připravovaného Boeingu VC-25B, tentokrát ve standardním zbarvení prezidentského speciálu podle typů minulých.
Autor: public domain