Licenční Tatra T.131 od Němců a nakonec i pro Němce
Výběr zahraničního vzoru pro licenční výrobu prvního letounu ve Studénce nemohl snad dopadnout lépe. Německý Bücker Bü 131 Jungmann, tehdy zcela nový typ na začátku své dlouhé a dosud neukončené historie, se stal opravdovou legendou. Za vše hovoří pozdější „slogany“ Stradivari der Lüfte nebo Stradivarius of light aircraft. Ve Studénce se vyráběl tento typ jako Tatra T.131.
Vzorový kus cvičného letounu Bücker Bü 131 Jungmann dodaný z Německa v rámci přípravy licenční výroby v Tatře. Vidíme, že stroj dostal tuzemské typové označení pro licenční exempláře Tatra T.131. V zimě u nás letoun dostal lyžový podvozek. (Ta „37“ v označení T.131-37 je německé výrobní číslo stroje. U nás vyrobené letouny se pak logicky značily od T.131-01 dále, naštěstí jich vzniklo méně než 37, takže se nemusela řešit hrozící číselná kolize.)
Lehký cvičný a akrobatický dvoumístný dvouplošník Bücker Bü 131 navrhl šéfkonstruktér Anders J. Anderson, který přišel k německé firmě ze Švédska. První vzlet prototypu Bü 131 V-1 se odehrál 27. dubna 1934. Hlavní sériové verze poháněl vzduchem chlazený jednořadý invertní čtyřválec Hirth HM 504 o maximálním krátkodobém výkonu 105 koní. Pro letouny T.131 se tento motor vyráběl v Kopřivnici jako typ Tatra 100.
Vzorový kus Bückeru Bü 131 pro licenční výrobu přiletěl z Německa v dubnu 1936, když nedlouho předtím dorazila i výrobní dokumentace, a byla mu přidělena imatrikulace OK-TAA. Zajímavé je, že už tento německý exemplář dostal tuzemské typové označení T.131.
Ve Studénce vyrobený prototyp T.131 se poprvé znesl 5. října 1936 a dostal imatrikulaci OK-TAB. Zde můžeme jako zajímavost uvést, že jeden letoun OK-TAB připomínající leteckou výrobu koncernu Ringhoffer-Tatra visí v kopřivnickém Muzeu Tatra. Nejedná se však o původní stroj ze Studénky, ale je to patřičně „kamuflovaný“ exemplář pozdější verze C-104 vyrobený po válce v Aerovce.
První desetikusová série vznikala na objednávku Ministerstva národní obrany, ve finále ji však převzalo Ministerstvo veřejných prací, které pořizovalo letouny například pro aerokluby nebo pro Masarykovu leteckou ligu (MLL).
Následovala objednávka, tentokrát už od MVP, na dalších 25 letounů. Tyto stroje ale už přebírali do dubna 1939 Němci, kteří zde vzápětí přikázali leteckou výrobu ukončit. Výroba cvičných bückerů pro Němce pak musela probíhat v pražské Aerovce. Po válce tam byla obnovena jako typ Aero C-4 a především Aero C-104, které dostalo povedený motor Walter Minor 4-III.
