Legenda praví, že suchý zip vymyslel švýcarský elektroinženýr Georges de Mestral. Jako v mnoha jiných podobných případech i zde sehrála velkou roli inspirace přírodou. Mestral rád chodil se svým psem po horách a při jedné z vycházek si všiml, že se mu na šaty lepí semena lopuchu.
Ať se snažil sebevíc, některá z nich nemohl sundat dolů. To ho zaujalo, a tak se rozhodl celou věc prozkoumat. Doma vložil semínka pod mikroskop a viděl, že jejich povrch je pokryt drobnými háčky. Háčky se zachytávaly do vláken tkaniny a vytvářely s ní pevný spoj.
V tu chvíli Mestrala napadlo, že by se něčeho podobného dalo využít k výrobě tkaniny, která by sloužila jako náhrada klasického zdrhovadla. Princip suchého zipu byl na světě.
Najdeme ho v medicíně i kosmonautice
Na suchý zip dnes narazíte prakticky všude. Používá se všude tam, kde je potřeba něco rychle a jednoduše spojit. Nejen v oděvním či obuvnickém průmyslu, kde se jeho použití přímo nabízí, ale například i ve strojírenství, medicíně, a dokonce i v kosmonautice.
Tam slouží k uchycování nejrůznějších předmětů ve stavu beztíže, od obyčejných šroubováků až třeba po počítače. Kosmonauti jsou s ním tak spokojeni, že už si bez něj snad ani život neumějí představit.
Limity použití
Současné suché zipy se vyrábějí především ze syntetických polymerů, což však jejich použití dost limituje. Nejsou totiž moc odolné vůči vysokým teplotám či vlivu agresivních chemikálií.
"Například v automobilovém sektoru se mohou věci pěkně ohřát. Teploty v autě zaparkovaném na přímém slunci mohou dosáhnout až 80°C a a ve výfukovém potrubí mohou stoupnout až na několik stovek stupňů.
Kovový suchý zip
V nemocnicích se používají k čistění agresivní dezinfekční prostředky a tradiční háčky a očka zipů jsou příliš slabá na to, aby se používala ve stavebnictví," vysvětluje materiálový inženýr Josef Mair, když vyjmenovává některé z možných oblastí, do kterých suchý zip ještě nepronikl.
Flamingo – ocelový suchý zip
Při hledání možností, jak suchý zip vylepšit, se vědci rozhodli prozkoumat, jaké vlastnosti by měl, kdyby byl vyroben z kovu. Za materiál zvolili pružinovou ocel, která se jim díky svým mechanickým vlastnostem, zejména vysoké kujnosti a pevnosti, zdála pro výrobu odolných zipů nejvhodnější.
Poté zkusili vzájemné propletence háčků a oček vytvářející spoje v suchém zipu nasimulovat na počítači. Než našli optimální řešení, vyzkoušeli mnoho různých třírozměrných modelů.
Nejlepší výsledky vykazoval model zvaný Flamingo, ve kterém široké háčky zipu zapadají do otvorů perforované kovové pásky. Háčky se vlivem mírného tlaku ohnou a pružně zdeformují, jakmile ale zapadnou do dírek, okamžitě se vrátí zpět do původního stavu, čímž je znemožněno jejich rozpojení.
1m2 unese až 35 tun
Obě pásky tvořící zip mají tloušťku pouhých 0,2 milimetry, což jej činí velmi pružným. Manipulace se zipem, stejně jako jeho instalace, je snadná a nenáročná, nejsou k ní třeba žádné nástroje.
Pásky zipu na sebe ale nelze klást libovolně, jak jsme zvyklí u tradičního "sucháče", obě části musí svírat buď úhel 0, nebo 90 stupňů. Kolmé uspořádání snese zátěž 7 tun na metr čtvereční, paralelní dokonce až 35 tun.
Zdroj: www.mytum.de
