Navigační zařízení před sedadlem navigátora
Tento text je třetí a závěrečnou částí vyprávění navigátora Josefa Kaliny o navigaci.
Předchozí díly textu navigátora Josefa Kaliny najdete zde: Navigátor vzpomíná na dobu bez GPS. Jak technologie měnily slavný Dakar Zelená krabička přinesla konec starých časů, vzpomíná navigátor na první GPS |
Zelenou vojenskou krabičku záhy nahradily různé veřejně dostupné systémy GPS a pořadatelé maratonských závodů se dostali do potíží. Kdo byl bohatší a informačně zdatnější, dokázal vybavit navigátora něčím, co vlastně suplovalo jeho schopnosti. Zkrátka – konec lidské navigace. Obrazovka ukazuje čáru, po které je nutno jet a z pouštního navigátora se stává klasický „mitfára“ – spolujezdec v evropských rally, hlásící zatáčky a horizonty. Jenomže takhle to Thierry Sabine nechtěl, protože kam by potom zmizelo to dobrodružství?
 |
Organizátoři napřed vymysleli jednoduchou brzdu tomu elektronickému šílenství v podobě předpisu: Žádné přijímače v kabině! Odskákalo to i milované autoádio Karlíka Lopraise, které poslouchal při svých častých cestách po republice a Evropě.
Inspektoři pátrali po každém podezřelém kabelu a náš parťák Radek „Gejza“ Stachura musel vysvětlovat, že to vede k čidlu teploty motoru, nebo k něčemu jinému nezbytnému. Různí chytráci to samozřejmě měli dobře ukryto, a tak koncem devadesátých let došlo k zásadnímu zlomu – žádné informace o trati předem! Jak se to provedlo?
