Podívejme se na případ uprchlého podnikatele Pitra trochu jinou optikou: jak ho policie dostala a co všechno k tomu použila. A vůbec, co všechno se dá při takových operacích využívat. Prostředky, které má policie k dispozici, mohou často připomínat špionážní praktiky Velkého bratra ze slavného románu George Orwella 1984.
Volavka je pořád základ
Nejprve je však třeba najmout spolupracovníka z prostředí, udělá se z něj takzvaná volavka. V tomto případě to byl sokolovský podnikatel Štefan Kanaloš. Tajné služby mu přes prostředníka zadaly zakázku, aby se vydával za majitele jedné z Pitrových firem, elektrárny a teplárny Energy v Ústí nad Labem.
Tím Kanaloš vyvolal rozruch u lidí, které si v Česku Pitr najal, aby mu spravovali majetek. Řada z nich nebyla s Pitrem ve spojení, takže si nemohla ověřit, jestli Kanaloš mluví pravdu. Tak začali Pitra shánět. V policejní hantýrce se tomu říká, že "sledované osoby přešly z klidového režimu na aktivní". Což policie a tajné služby chtěly. Potřebovaly vysledovat, na koho a jakým způsobem je Pitr v Česku napojen.
Protože volavka se pak zákonitě stane objektem zájmu Pitrových lidí, musel být Kanaloš sledován. Podle záznamů, do nichž měla MF DNES možnost nahlédnout, byl Kanaloš pod "sledkou" tajné služby BIS třeba ve dnech 7. listopadu 2009 a 18. července 2010, ačkoli o tom sám nevěděl (Kanaloš svou roli v případu nijak nepopírá. Ochotně se o ní již dříve s MF DNES bavil. Jen tvrdí, že nebyl ve spojení s tajnou službou, ale s "jakýmisi klienty z USA".)
Nastupuje technika
Pitr na útěkuTomáš Pitr zmizel zhruba před třemi lety, kdy měl nastoupit pětiletý trest za daňové podvody. V česku však podnikal dál přes své prostředníky. Pitrovi záleželo především na firmě Energy, která v Ústí nad Labem vyrábí a dodává elektřinu a teplo. Volavka Při jeho hledání neměli policisté dlouho úspěch. Najali si proto volavku, Štefana Kanaloše. Ten začal prohlašovat, že převzal vlastnictví právě ústecké firmy Energy. A tak konečně sledované osoby přešly z klidového režimu do aktivního. Jinými slovy: začaly Pitra shánět. Mobily Pitrovi společníci začali cítit potřebu zeptat se šéfa, jak se věci mají. Nejsnadnějším způsobem bylo zavolat mu. Policisté hovory poslouchali, a aby nemuseli poslouchat vše, zapojili techniku. Ta je upozornila pokaždé, když ve sledovaném hovoru zaznělo jméno Pitr. Mýtné brány Málo se o tom ví, ale mýtné brány tady nejsou jen kvůli kamionům. Jsou schopné pořídit fotografie automobilů, řidičů i spolujezdců. A když má policie zájem o určitý mobilní telefon, systém umožní i jeho sledování. Stačí pod bránou projet... Počítače Tajné služby využily další technické vymoženosti: internetu. Napíchly se na počítače sledovaných lidí. Policisté tak věděli, co sledované zajímá na internetu a co si píší v mailech. Monitorovaly se i jejich hovory na Skype. Sledování Došlo i na klasické metody (v modernějším pojetí). Policisté sledovali skupinu lidí, kteří se vypravili za Pitrem do zahraničí. Setkání s uprchlým podnikatelem se uskutečnilo za rakousko-švýcarskými hranicemi. Než však stihla přijet švýcarská policie, Pitr zmizel. Dopadení Všechna předchozí opatření policisty přibližovala k Pitrovu úkrytu, hotelu Kempinski ve Svatém Mořici. Švýcarská policie pak šla na jisto. Pokud se sejdou moderní technologie a operativní štěstí, lze najít kohokoli. Kdekoli. |
Hned druhý den, tedy 17. června, zadali kriminalisté do celého bezpečnostního systému žádost na monitorování Kanaloše přes bezpečnostní kamery a kamery městské policie. Po celé zemi jsou jich tisícovky.
Začal se odposlouchávat jeho soukromý mobil. A sledoval se jeho pohyb po celé republice. A nejen jeho. On přece nebyl klíčový aktér. Policii a tajným službám šlo hlavně o lidi, kteří by se na něj jako na volavku napojili.
Mýtné brány o vás vědí všechno
Pokud chcete sledovat něčí pohyb po celé zemi, už dávno není nutné to dělat osobně. Jedním z hlavních prostředků, který se k tomu využívá, jsou mýtné brány. Co se příliš neví a na veřejnosti se o tom zatím ani tolik nemluví, dokážou pořizovat kamerové záznamy, z nichž se dá zjistit typ i značka projíždějícího auta a vyfotit jeho řidiče. (podrobnosti o funkcích mýtných bran si přečtěte zde)
Stejně tak lze "kapschový systém" (provozuje ho firma Kapsch) využít k monitorování mobilů. Když máte zapnutý mobil a projedete s ním pod branou, systém ho dokáže rozpoznat a identifikovat. I to pomáhá k určení pohybu sledovaných lidí, třeba jen spolujezdců. V Německu se třeba donedávna informace z mýtných bran také využívaly pro policejní práci, ale po velké diskusi tam Ústavní soud takovou možnost zrušil, protože to podle něho až příliš narušuje svobodu člověka. Takzvané "rastrové pátrání" se tam tedy už nepoužívá.
Tajná služba začala využívat informace z mýtných bran hned od začátku akce Pitr. V systému se jí sešlo v celé operaci 640 mobilních čísel. Mýtné brány se dají dokonce nastavit tak, že sledují, která auta jezdí za sledovanou osobou například do vzdálenosti sta metrů, tedy zjistit, zda dané auto někdo nepronásleduje. To se začalo v kauze Pitr monitorovat od 11. července.
Napíchli i Skype
Stejně tak použili specialisté generátor slov, který umí najít v nepřeberném množství odposlouchávaných hovorů ta správná (třeba všechny debaty, v nichž padne jméno Pitr).
Z celého svazku lidí, kteří se angažovali v případu Štefana Kanaloše, se pak udělal seznam těch, kteří měli nějaký bližší vztah k Pitrovi. A u nich začalo vše nanovo. Sledování, odposlechy, monitorování.
Tajné služby se dokonce podle znalců celé kauzy napíchly i na počítače sledovaných lidí, takže věděly, co si kdo píše v mailu nebo co hledá na internetu. A dokázaly odposlouchávat i spojení přes Skype, což je z hlediska právního velký problém. Na takové odposlechy ještě neexistují příslušná povolení a opora v zákoně. (Skype je program, který umožňuje telefonování přes internet. Hodně lidí ho používá, protože je velmi levný.)
Mít štěstí není od věci
Od 9. července se spustilo sledování pohybu vybraných lidí na branách umístěných na bývalých celnicích, jejichž prostřednictvím lze podobně jako z "kapschových bran" zjistit pohyb aut, ale i lidí s mobilem. Detektivové správně očekávali, že dříve či později za uprchlíkem někdo vycestuje a bude s ním chtít mluvit osobně.
"Tomu se říká operativní štěstí. Kdyby nakonec ti čeští spolupracovníci za Pitrem nevyjeli, asi by z akce sešlo a nakonec by to byla promarněná práce," řekl jeden z detektivů, který se na akci podílel.
V té době byli do akce už dávno zapojeni i specialisté z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), kteří se museli spojit s kolegy ve Švýcarsku. V cizině totiž nemohou čeští policisté zatýkat. To mohou udělat jen místní bezpečnostní složky. Rozvědka, která na případu také pracovala a která podle zákona může tajně operovat v cizině, pomáhala detektivům dodávat nejčerstvější informace, ale ve Švýcarsku se z případu fyzicky stáhla. Její přítomnost by mohla zatčení narušit, Švýcaři by neměli radost z toho, že musí trpět na svém území špiony cizího státu.
(Skoro) všechno bylo legální
Policie tvrdí, že na akci v cizině měla příslušná povolení. "Jestli jsme byli ve Švýcarsku fyzicky? To my jsme v celé Evropě. Ale všude legálně a s povolením, jak se má," říká ředitel ÚOOZ Robert Šlachta. A dodává: "My nemáme možnosti, abychom v zahraničí něco vykonávali (zatýkali). Vše se odvíjí od spolupráce s partnerskými zeměmi. Nikdy bych nedopustil, abych pustil své lidi ven bez řádného povolení. To bych musel být magor."
Akce byla nakonec úspěšná. Ve středu 21. července se tajnému týmu podařilo zachytit mercedes s českými pasažéry, kteří se vydali za Pitrem. Jenže sledovat vůz nebylo jednoduché. Na dálnicích se nedalo udržet v jeho blízkosti, protože v některých chvílích překročil i třísetkilometrovou rychlost. Sledovacímu týmu ujížděl.
Ale zhruba čtyřicet kilometrů za rakousko-švýcarskými hranicemi se nakonec vše povedlo. Pronásledovatelé zaregistrovali schůzku dvou Čechů s Pitrem. Setkání se podařilo nafotit. Ale než se stačila přiřítit švýcarská policie, sešlost se rozprchla. Češi byli pryč. A zmizel i Pitr.
Digitální stopu nesmažete
Horkou stopu však už pronásledovatelé nenechali vychladnout. Zjistili, že se Pitr schovává v hotelu Kempinski ve Svatém Mořici. A v pondělí 26. července pak spadla klec. Švýcaři Pitra zatkli, když venčil psa.
Pitr neměl u sebe žádné doklady. A tak musela přijít na řadu opět technika. Otisky prstů potvrdily, že zatčeným mužem je opravdu Tomáš Pitr.
Případ tedy ukázal, že když se chce a přijde i "operativní štěstíčko", dá se zatknout kterýkoli uprchlík. Žijeme ve světě mobilů, počítačů, mailů, kamer, aut a "kapschových bran". Takže digitální stopu po sobě zanecháme takřka všude.
Kdo by se před tím vším chtěl schovat, musel by se odhodlat žít o samotě na horách a pást ovce. Ale tohle u Pitra určitě nehrozilo.
Sledování umímeČeská "sledkařská" a pátrací škola je ve světě uznávaná. Po ruské a francouzské škole patří k absolutní evropské špičce. Každý důstojník, který prošel takovou školou v pražské Ruzyni, si ji pochvaluje. V Česku se na sledovací službu dbalo už za socialismu. Někdejší režim třeba pamatoval i na drobný detail – pražské metro. Nechal v něm vybudovat systém antén, který dokáže přenášet hovory policejních vysílaček. Takže když jde "sledkař" za podezřelým člověkem v metru, může klidně navigovat své kolegy nahoře v autě a říct jim třeba: "Pozor, náš objekt vylézá na Hradčanské." Filmové fígly typu zmizet do metra nebo rychle vyskočit v jiné stanici a vyjít ven tak českou "sledku" nemohou zmást... Vidí vás všude K dokonalému zmapování pohybu člověka je důležitý kamerový systém. Ten nejdokonalejší je prý v Londýně. Říká se, že i když tam přejdete jen dvě ulice a pak se někde schováte, kamery vás i tak najdou. (o londýnském kamerovém systému si přečtěte v tomto článku) 
Kamera s bezdrátovým připojením dokáže ze sloupu pouličního osvětlení sledovat celé své okolí (Londýn) V hustotě kamer však za Londýnem ostatní evropská města nijak výrazně nezaostávají. V Praze narazíte na kamery nejen na ulicích, ale také v budovách, nákupních centrech, restauracích a bankách. Bezpečnostní kamery plně využívají všech možností, které jim dává rychlý vývoj optiky a techniky záznamu. To umožňuje nasazení kamer až s 26násobným optickým zoomem. Kamera dokáže zaznamenat detail lidského obličeje na vzdálenost půl kilometru. Záleží samozřejmě na podmínkách osvětlení. Ale dnešním kamerám stačí i světlo měsíce nebo pouliční lampa. |
