Bez baterií by nefungovaly naše mobilní telefony, notebooky, walkmany... většině lidí by nešly ani hodinky, i ty jsou v digitální éře rovněž závislé na elektrické energii uskladněné v baterkách. Baterie svou přenosností nabádá k tomu, abychom ji považovali za mladší etapu lidského objevování a krocení elektřiny než dejme tomu elektrárny. Baterie jsou však starší, než elektrické dynamo a další metody získávání elektrického proudu. Dokonce o tisíce let starší.
Baghdádská baterie
V roce 1938 se mělo za to, že baterie je poměrně nový vynález. Ostatně elektrická energie si teprve ještě hledala cestu do mnohých tehdejších domácností. A právě v roce těsně před druhou světovou válkou objevil německý archeolog Wilhelm Konig při svých výzkumech u Khujut Rabu nedaleko Bagdádu netradiční nádobu.
Je veliká asi jako pěst a její stáří se odhaduje na 2000 let. Má hliněnou schránku se zátkou z asfaltu. Tou prochází kovový drát, který je vevnitř nádoby obklopen měděným plátem. Konigovi tato a jí podobné věci připomínaly elektrické baterie a publikoval o svém objevu práci. Po válce, která výzkumy přerušila, se americkému vědci Willardu Grayovi povedlo postavit několik reprodukčních vzorků. Po zapojení poskytovaly napětí přibližně dvou voltů. Vědci se dohadují, že elektřina mohla sloužit ke galvanickému pokovování. Tuto hypotézu, nebo alespoň její teoretickou možnost, potvrdil německý výzkumník Arne Eggebrecht. Na základě svých pokusů doporučil, aby se muzea podívala, jestli zlaté předměty z té doby nejsou jen pozlacené stříbro.
Nutno dodat, že ani přes tento "důkaz" není Bagdádská baterie přijímána akademickou obcí bez výhrad. Možná proto, že v Khujut Rabu bylo před dvěma tisíci let sídliště Parthianů (247 př. Kr. - 224 po Kristu), známých spíše pro své válečné sklony než pro svou technologickou zdatnost, a dohady o "návštěvách odjinud" (významné zamrkání a záhadný spiklenecký pohled si čtenáři laskavě doplní) jsou přijímány s pochopitelnou skepsí.
Zaláhvovaná elektřina
Ať už je Baghdádská baterie skutečně baterií nebo není, na objevech dalších vynálezců to nic neubírá. Elektřina se táhla staletími jako tenká, nevýznamná nitka, většinou na okraji zájmu vědců. O schopnosti jantaru získat třením zvláštní energii se vědělo, ostatně jantar (řecky ηλεκτρον, tedy "elektron") se stal etymologickým základem, který si elektřina podržela dodnes.
Daleko zajímavěji než salónní pokusy se zvedáním pírka pochopitelně působily oblasti jako alchymie nebo astronomie. Elektřina byla známá pouze ve svých extrémech: ohromné atmosférické blesky a statická elektřina s nepatrným nábojem. Přesto se elektrický proud dostal na výsluní.
První pokusy proběhly už v 15. století, kdy Otto von Guericke postavil první generátor statické elektřiny – rotující kouli ze síry. Skoro o sto let později jiný Němec, Ewald Jürgen Georg von Kleist, nalezl metodu, jak vyrobený elektrický náboj uchovat. Vyložil skleněnou láhev stříbrnou fólií a do fólie pak přiváděl proud z podobného generátoru. Protože zařízení jej obdařilo štědrou dávkou statické elektřiny v podobě pořádné rány, došel Kleist k závěru, že takto lze nastřádat a uchovat elektrický náboj.
Přesto toto zařízení, které otevřelo cestu dalším experimentům s elektřinou, nenese Kleistovo jméno a známe jej pod názvem Leydenská láhev. O rok později totiž učinil nezávisle na Kleistovi stejný objev také Pieter van Musschenbroek z nizozemské univerzity v Leidenu. Právě on se zasloužil o vejití tohoto zařízení do akademického povědomí a to tak nese jméno jeho alma mater.
Sériové zapojení Leydenských lahví byl další krok na cestě ke stabilnímu přísunu elektrického proudu. Přišel s ním německý fyzik Daniel Gralath. Američan Benjamin Franklin pak poprvé použil termín baterie, který se do té doby používal ve vojenství, i pro spolupracující skupinu Leydenských lahví. Moderní baterie ale teprve přijde.
Elektřina na stole
Jedním z prvních dokumentovaných "objevů" spojených s elektřinou jsou cukající se žabí stehýnka italského vědce Luigiho Galvaniho (okolo 1780). Ať už k objevu došlo při biologickém výzkumu, nebo, jak praví pomluvy, při obědě, Galvani si všiml, že při kontaktu s kovovým skalpelem sebou svaly škubly. Bylo to způsobené mosazným podložím. Galvani však považoval za zdroj této elektřiny tělo živočicha a elektřinu nazval živočišná.
Kovová elektřina
Proti němu stál koncept jeho kolegy a přítele, Alessandra Volty. Ten měl za to, že elektrický proud je výsledkem dvou kovů propojených vlhkým prostředím, a jal se tuto hypotézu testovat.
Roku 1800, krátce po Galvaniho úmrtí, se Voltovi povedlo zkonstruovat první baterii – Voltův sloupec.
Jednotlivé články se skládaly ze zinkového plíšku, měděného plíšku a plsti. Ta byla provlhčená roztokem soli a slabé kyseliny. Využíval tak principů elektro-chemických reakcí. Tato kombinace dodávala stálý proud, zdánlivě neustále, ačkoli zpočátku nebyl tak silný, aby vyvolal jiskru, jako to uměl proud z Leydenských lahví.
Volta se ovšem domníval, že příčinou elektrického proudu je "kontaktní napětí", a ne chemická reakce. Korodování materiálů přičítal nesouvisejícím vlivům. Teprve když se ukázalo, že míra koroze souvisí se sílou odebíraného náboje, dostalo se pozornosti i chemické části procesu. Dnes víme, že oprávněně.
Není bez zajímavosti, že právě Voltovu sloupci se dnes obecně říká galvanický článek, tedy na památku jeho přítele, zastánce "živočišné elektřiny". Volta nicméně o svou věčnou slávu nepřišel, jeho jménem byla nazvána jednotka elektrického napětí - jeden volt (1 V). Velice dobře ji známe právě z baterií, ve voltech se udává jejich napětí. Voltův monogram je tak možná vzhledem k počtu baterií jedním z nejrozšířenějších na světě.
Alessandro Volta
Odkazy
Zahrnul jsem tentokrát více odkazů v českém jazyce. V některém z příštích článků se podíváme na další výzkumy elektrické energie - zůstaňte napjatí.
- Baterie (anglicky, Wikipedia.org)
- Historie baterie (anglicky, Wikipedia.org)
- Jak si vyrobit Leydenskou láhev (česky)
- Leydenská láhev (česky)
- Miniencyklopedie elektřiny (česky), Baterie a historie (česky)
- Baterie stará 2000 let (česky)
- Od baterií k dynamu (česky)
- Vynález baterie (anglicky)
- Historie a vývoj baterie (anglicky)
- Jak baterie funguje (anglicky)
- Historie baterie (anglicky)
- Podrobná časová osa (anglicky)
- Historie baterií (anglicky)
- Baghdádská baterie (anglicky)
- Další literatura a odkazy (anglicky)
