1 / 102
Rumunsko v době komunistického režimu, kdy mu po větší část této éry tvrdě vládl diktátor Ceaușescu, prošlo jistou industrializací zaměřenou především na výstavbu těžkého průmyslu. Ovšem prostý lid tam žil v bídě, což je nakonec logické.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-037121
V galerii si ukážeme nejen výjevy doprovázející tehdejší tvrdý život rumunských domorodců, ale zaměříme se mimo jiné i na obrázky veselejší, se kterými mají Rumunsko spojené i turisté z Československa, zvláště pokud cestovali letecky k Černému moři.
Autor: Fortepan / Inkey Tibor
Už tato fotografie z roku 1983 naznačuje, že Rumunsko poněkud zaostávalo například i za Československem. Hipotrakce na pozemních komunikacích u nás byla sice také k vidění, ale zdaleka ne v takové hustotě.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-037046
Nedlouho po druhé světové válce vzala v Rumunsku do svých rukou otěže moci komunistická diktatura a země se začlenila do tzv. Východního bloku, tedy do vazalství Moskvy. V roce 1965 stanul v čele diktátor Nicolae Ceaușescu. Ten se sice od Moskvu odklonil, dokonce zkritizoval vstup pěti armád Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968, ale jinak by se na něm něco pěkného marně hledalo.
Autor: Nationaal Archief / Anefo
Nicolae Ceaușescu dokonce otevřeně obdivoval režim severokorejský, ale naštěstí ne vše se z této země stihl naučit. V každém případě tvrdý komunistický režim v Rumunsku, na kterém se jako šedá eminence podílela i Ceaușescova žena Elena s nevychozenou základní školou, měl na svědomí postupný růst nenávisti obyvatelstva k této dvojici. Když změny v zemích Východního bloku z konce 80. let, kterým dal předtím zelenou dosud jediný rozumný kremelský vedoucí Michail Gorbačov, došly i do Rumunska, dopadl tamní diktátorský pár vyloženě fatálně.
Autor: ETH Library Zurich, Image Archive / F. Carrese / Com_LC2131-001-026
Jedním z hlavních Ceaușescových cílů bylo výrazné zvýšení počtu obyvatel Rumunska. V roce 1966 vydal nechvalně proslulý Dekret č. 770, který drasticky omezil potraty a zakázal antikoncepci. Ženy do 45 let věku musely na pravidelné povinné měsíční gynekologické kontroly (ve velkých podnicích v jejich rámci), aby měla strana a vláda podchyceno každé těhotenství co nejdříve. Jednalo se o dost nekomfortní až potupnou záležitost. V každém případě v letech 1965 až 1989 zaznamenalo Rumunsko největší procentuální přírůstek obyvatel v Evropě.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-037008
Ale dekret č. 770 byl pouze jednou z věcí v mozaice příkoří ze strany komunistické moci. Nefalšovaná bída udeřila v plné síle na lid v 80. letech, kdy byla nastolena drastická úsporná politika kvůli rychlému splácení obrovského zahraničního dluhu. Na základní potraviny byl zaveden přídělový systém. Výrazně limitovány byly dodávky elektrické energie a tepla. Obyvatelé byli navíc pod kontrolou tajné policie Securitate, ti politicky „nespolehliví“ perzekvováni a vězněni.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-037047
Přesto se dnes najdou i pamětníci, kteří, ač v tom museli přežívat, na tu dobu nekriticky vzpomínají. A ti nejlepší z nejlepších absolventů VŠŽ by tu dobu chtěli dokonce vrátit.
Autor: Fortepan / Sütő András örökösei / Új Élet szerkesztőség
Když se ovšem na historii totalitního Rumunska podíváme komplexně, tak je pravda, že 60. a 70. léta se v oblasti materiálního zabezpečení obyvatelstva s jeho poslední bídnou dekádou vůbec nedají srovnat. Obchody byly relativně dobře zásobené (relativně dobře samozřejmě znamená v oboru komunistických diktatur), dodávky elektřiny fungovaly bez větších omezení a tak dále.
Autor: Fortepan / UWM Libraries / Harrison Forman
Sedmdesátá léta bývají historiky označována za ekonomicky nejúspěšnější období socialistického Rumunska.
Autor: Fortepan / UWM Libraries / Harrison Forman
Podívejme se teď na soubor fotografií z oboru cestovního ruchu a rekreace.
Autor: public domain
Bezprostředně po druhé světové válce bylo Rumunsko pro zahraniční turisty prakticky uzavřenou zemí. Změna přišla až v 60. letech, kdy se vedení státu rozhodlo využít cestovní ruch jako významný zdroj tvrdé měny, a proto cíleně lákalo také turisty ze západní Evropy. Rozsáhlé investice směřovaly především na pobřeží Černého moře, kde během několika let vyrostla zcela nová rekreační střediska.
Autor: Fortepan / Bojár Sándor
Pobřeží Černého moře tak bylo pro rekreanty největším rumunským lákadlem. Letoviska Mamaia, Eforie Nord, Neptun, Olimp, Jupiter nebo Mangalia nabízela dlouhé písečné pláže, teplé moře a moderní hotelové komplexy. V nabídce samozřejmě bylo i levnější ubytování „nehotelového“ typu.
Autor: Fortepan / Bojár Sándor
Reklama hotelu Albatros
Autor: public domain
Na rumunské pobřeží Černého moře mířili i dovolenkáři z Československa. Mnoho zájezdů organizoval Čedok nebo odborové rekreace ROH. Jezdilo se vlaky, létalo letadly, ti odvážnější se vydali po vlastní ose (zpravidla dvouosým osobním automobilem v osobním vlastnictví).
Autor: Fortepan / Bojár Sándor
Nejznámějším rumunským letoviskem se stala Mamaia severně od Constanțy.
Autor: public domain
V roce 1972 bylo v Constantě otevřeno delfinárium.
Autor: public domain
Hotel Perla, letovisko Mamaia
Autor: public domain
Hotel Felix, letovisko Eforie Nord
Autor: Fortepan / Márton Gábor
Známá secesní budova kasina v Constantě ze začátku 20. století. Po nástupu komunistů k moci se kasino překonvertovalo na kulturní dům.
Autor: Fortepan / Erky-Nagy Tibor
Široké písečné pláže, dlouhá promenáda a desítky moderních hotelů připomínaly - zvláště při pohledu z větší dálky - spíše západní přímořská střediska než klasické socialistické rekreační zařízení.
Autor: public domain
Výjevy z dějin socialistického Rumunska
Autor: Nationaal Archief / Anefo
A ještě naposledy letovisko Mamaia na dvou navazujících fotkách (ta následující je pokračováním výjevu do pravé strany).
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / F. Carrese / Com_LC2131-001-020
Pás letoviska Mamaia je z obou stran obklopen vodou, z východu je Černé moře, ze západu černomořská laguna Siutghiol.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / F. Carrese / Com_LC2131-003-014
Rumunsko však rekreantům, zvláště pak turistům, nabízelo (a nabízí) mnohem více než jen černomořské pobřeží. Oblíbenými se staly obecně Karpaty, středověké hrady, ozdobnou malbou saturované kláštery, starobylá města a také lázně.
Autor: public domain
Detailní pohled na významné lázeňské středisko Băile Felix
Autor: Fortepan / Sütő András örökösei / Új Élet szerkesztőség
Drákulův hrad Bran. Ale to se jen tak říká Drákulův, se skutečnou ani literární postavou toho jména hrad nic společného nemá.
Autor: Fortepan / Piarista Levéltár / Holl Béla
Například v roce 1974 jedna skupina amerických školáků při návštěvě Branu trvala na tom, aby jim ukázali i upíra Drákulu, že tam klidně počkají přes noc, aby ho nemuseli budit ve dne. Pro nepřítomnost Drákuly jim však toto přání nemohlo být splněno. Poslední den svého pobytu v Rumunsku se tedy setkali alespoň s diktátorem Ceaușescem. Děti ovšem nevěděly, že ten nakonec Rumunům pil krev nesrovnatelně více než Drákula.
Autor: public domain
Karpaty jsou největším domovem medvědů hnědých. V roce 1976 si na ně vzpomněla i rumunská pošta.
Autor: public domain
Klášter Moldovița v historické oblasti Bukovina na severu Rumunska
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-05546
Malby na stěně kostela kláštera Moldovita. Kostel je chráněnou památkou světového dědictví UNESCO.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-05547
Klášter Suceviţa najdeme také v rumunské Bukovině.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-05554
Také klášter Suceviţa zdobí historické malby, které se i zde podepsaly na jeho zařazení do světového dědictví UNESCO.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-05557
V galerii jsme už viděli některé z hotelů na pobřeží Černého moře, ukažme si teď některé z nejvýznamnějších v Bukurešti, hlavním městě Rumunska. Na samý vrchol slávy bývá řazen 24patrový, 88 metrů vysoký, pětihvězdičkový hotel Inter-Continental Bucharest otevřený v roce 1971 (dnes se jmenuje Grand Hotel Bucharest).
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-05624
Pro mnohé je však mnohem zajímavějším hotel Ambasador, postavený v roce 1939 ve stylu art deco.
Autor: Fortepan / UWM Libraries / Harrison Forman
Legendami opředen je hotel Athénée Palace. Před druhou světovou válkou byl známým špionážním doupětem. Ve stejné kariéře se snažil pokračovat i za války studené, ale to už měl po Evropě mnohem víc vážnějších konkurenčních doupat.
Autor: Fortepan / UWM Libraries / Harrison Forman
Výjevy z dějin socialistického Rumunska
Autor: Fortepan / UWM Libraries / Harrison Forman
Bazén patřící ke známému bukurešťskému hotelu Lido
Autor: ETH Library Zurich, Image Archive / F. Carrese / Com_LC2131-001-004
Původně soukromá luxusní jachta z meziválečného období sloužila v době socialistického Rumunska po nějaký čas v roli hotelu, jak vidíme nad nástavbou za můstkem.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-05595
A nyní je již nejvyšší čas přejít k věcem všednějším. Než se dostaneme k průmyslu a technice podívejme se na věci krajinné a agrární, ve kterých najdeme přece jen více romantiky než například v ropném vrtu.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-05434
Malebná rumunská vesnice
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-05445
Charakteristický typ studny z rumunského venkova
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-05537
Tady je hezky jako v Manínské tiesňave, ale jsme v soutěsce Bicaz ve Východních Karpatech.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-05529
Sklizeň
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-05568
Pravděpodobně drobnější zemědělci, vzadu vidíme stavební objekty velkého státního statku i s vodojemem.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-05456
Výjevy z dějin socialistického Rumunska, Agnita, 1983
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-036989
Výjevy z dějin socialistického Rumunska
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-037139
Silná žena vede silná zvířata.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-05453
Aranžovaná fotografie s motivem brigádnic pomáhajících při sklizni jablek
Autor: Fortepan / Sütő András örökösei / Új Élet szerkesztőség
V Rumunsku nemůže chybět ani vinařství.
Autor: Fortepan / UWM Libraries / Harrison Forman
Těžba pryskyřice v Karpatech
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-05524
Mobilní včelí úly
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-05435
V socialistickém Rumunsku byla vybudována i řada vodních děl, hovoříme samozřejmě o přehradních nádržích. Mezi nejstarší a největší patří přehradní nádrž Izvorul Muntelui ve Východních Karpatech.
Autor: Fortepan / Sütő András örökösei / Új Élet szerkesztőség
Na protilehlé straně hráze nádrže Izvorul Muntelui byl postaven dlouhý silniční most. Tolik vody, jak vidíme na fotografii, je pod mostem při plné nádrži. Častější stav je asi takový, kdy pod mostem protéká pouze napájecí řeka, jejíž koryto vede pod nejširším obloukem, kterého si nemůžeme nevšimnout.
Autor: Fortepan / Sütő András örökösei / Új Élet szerkesztőség
A do třetice stany nad přehradní nádrží Izvorul Muntelui
Autor: Fortepan / Faragó László
Silnice v Karpatech jsou divoké, se serpentinami pes výrazné výškové diference.
Autor: Fortepan / Pálfi Balázs
Milé setkání, VW Brouk a VW Transporter v rumunských Karpatech
Autor: Fortepan / Faragó László
Významných krajinným prvkem je údolí vyplněné Dunajem, zvané Železná vrata. Dnes už tam tedy Dunaj neprotéká ve své původní podobě, ale jeho hladina je o něco výše, neboť v tom místě člověk z řeky udělal přehradní nádrž. Železnými vraty je vedena státní hranice mezi Rumunskem a Srbskem, v době pořízení fotografie tedy Jugoslávií. Díváme se přes hladinu směrem do Rumunska.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-05441
Zajímavá fotografie Železných vrat. Fotograf tentokrát zachytil československé lodě, viz označení ČSPD na přídi, která ukazuje na podnik Československá plavba dunajská.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-05440
Hráz Železná vrata s hydroelektrárnou
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-05443
A něco z kultury a kinematografie. Bukurešťské kino Patria v době, kdy vysílalo životopisné drama Darclée, jehož námětem je život známé rumunské sopranistky Hariclei Darclée.
Autor: Fortepan / UWM Libraries / Harrison Forman
Výjevy z dějin socialistického Rumunska
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-05592
Přestože bylo poválečné Rumunsko převážně zemědělskou zemí, navazovalo již na významnou tradici těžby a zpracování ropy. Oblast kolem Ploješti patřila už v meziválečném období k nejvýznamnějším evropským ropným centrům s řadou rafinerií. Komunistická vláda však usilovala o mnohem ambicióznější cíl – přeměnit Rumunsko v průmyslovou velmoc. Obrovské investice směřovaly především do těžkého průmyslu, konkrétně hutnictví, strojírenství, chemického průmyslu a energetiky. Ale jak už bylo naznačeno, v centrálně řízených ekonomikách, kde „všechno patří všem“ (nejapná komunistická definice vlastnictví výrobních prostředků, proto v uvozovkách), je rozvoj těžkého průmyslu zpravidla vykoupen zaostáváním v jiných oblastech, třeba v zabezpečení obyvatelstva spotřebním zbožím (ale těch zaostávajících oblastí byla celá řada, nakonec ani ten rozvíjející se průmysl nebyl žádná kvalitativní špička).
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-036983
A jak to vypadalo v Rumunsku s těžbou ropy za socialismu? Uveďme si množství vytěžené surové ropy v některých konkrétních letech: 11,5 milionů tun (v roce 1960), 13,4 milionů tun (1970), 15 milionů tun (1975), 11,5 milionů tun (1980) a 11,3 milionů tun (1985).
Autor: ETH Library Zurich, Image Archive / F. Carrese / Com_LC2131-002-010
S výstavbou nových rafinerií se zpracovatelská kapacita ropy navýšila tolik, že se začala kvůli tomu dovážet, aby se mohl naopak vyvážet více rafinovaných produktů. Z dovozem ropy na zpracování se začalo na přlomu 60. a 70. let. Zatímco v roce 1970 bylo importováno jen 2,3 milionů tun ropy, tak na vrcholu v roce 1980 to bylo 16 milionů tun, tedy množství převyšující přibližně o 50 % vlastní těžbu.
Autor: ETH Library Zurich, Image Archive / F. Carrese / Com_LC2131-002-001
S těžbou ropy a zemního plynu souvisel i rozvoj chemického průmyslu v Rumunsku. Významně rostla například produkce umělých hnojiv.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-05622
Továrna na umělé hedvábí v Săvinești
Autor: Fortepan / UWM Libraries / Harrison Forman
Významným oborem se stala výroba oceli. Zde vidíme velký propagační „slib“ postavený v roce 1970 kdesi v Bukurešti. Je na něm psáno: Výroba oceli v roce 1970 dosáhne 7,5 milionu tun ve srovnání s 1,4 miliony tun v roce 1959.
Autor: Fortepan / UWM Libraries / Harrison Forman
Výrobou lodí se stalo známým i město Galați.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-05594
Loděnice v Galați
Autor: Fototeca online a comunismului românesc, photo no #KA281, CC BY-SA 3.0
Typická pobřežní nákladní loď, zde na dolním toku Dunaje
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-05607
Výjevy z dějin socialistického Rumunska
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-05609
Rumunským národním železničním dopravcem byla společnost CFR (Căile Ferate Române).
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-037008/ SIK_03-037398
Smíšený vlak vedený parní lokomotivou řady CFR 50.0 na mostě přes údolí s řekou Lisavou.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-037072
Železniční stanice Tirol v rumunském Banátu
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / SIK_03-037054
Mohutná parní lokomotiva řady CFR 151
Autor: Peter Bagshawe, CC BY-SA 3.0
A zde už konečně vidíme lokomotivy (kromě té parní) vyrobené v socialistickém Rumunsku, byť ve švýcarské licenci. Jedná se o dieselové lokomotivy řady CFR 60.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-037087
A tyto velké šestinápravové elektrické lokomotivy mají zase původ švédský.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-037102
Výjevy z dějin socialistického Rumunska
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-037094
Cestu ke klasickému osobnímu vozu řešilo Rumunsko prostřednictví licenční výroby. V roce 1966 Rumuni podepsali smlouvu s Renaultem a v létě 1968 už stála u tehdejší malé obce Colibasi nová automobilka Uzina de Autoturisme Pitești. Už od počátku se počítalo s výrobou právě vyvíjeného Renaultu 12, než však uzrál (představen byl na podzim 1969), vyjížděli z rumunské fabriky jako krátkodobé dočasné řešení licenční Renaulty 8, a to pod názvem Dacia 1100.
Autor: Fortepan / Sütő András örökösei / Új Élet szerkesztőség
Dacia 1100
Autor: Dacia
Dacia 1300, tedy licenční Renault 12, byla ve své době nejmodernějším vozem vyráběným ve Východním bloku. Na fotografii se nám skví právě modrá Dacia 1300, které sekunduje starší Dacia 1100.
Autor: Fortepan / UWM Libraries / Harrison Forman
Výjevy z dějin socialistického Rumunska
Autor: Fortepan / UWM Libraries / Harrison Forman
Je tedy pravda, že výroba osobních automobilů začala v Rumunsku už v roce 1957, a to v Cimpulungu. Jenže ty nebyly určeny k motorizaci řadového obyvatelstva. Jednalo se o vozy terénní, nelicenční mutace terénních GAZů-69.
Autor: z dobového prospektu, ARO
Na nelicenční mutace gaziků navázala v roce 1972 výroba terénních vozů značky ARO, které už představovaly čistou rumunskou konstrukci.
Autor: z dobového prospektu, ARO
Autobus rumunské výroby
Autor: ETH Library Zurich, Image Archive / F. Carrese / Com_LC2131-001-012
Rumunsko dováželo i československé autobusy Škoda 706 RTO. Zde vidíme méně známou rumunskou kreaci, kdy si z dvou erťáků sestavili autobus kloubový.
Autor: Fortepan / UWM Libraries / Harrison Forman
A tady je jiná zajímavost, autobus značky DAC přestavěný na plynový pohon.
Autor: Fortepan / Urbán Tamás
Trolejbus rumunské výroby
Autor: Fortepan / UWM Libraries / Harrison Forman
Výjevy z dějin socialistického Rumunska
Autor: Fortepan / Urbán Tamás
Výstavba metra v Bukurešti
Autor: Fortepan / Sütő András örökösei / Új Élet szerkesztőség
V Rumunsku se ve významných počtech vyráběly traktory.
Autor: public domain
Traktor Universal U-650M
Autor: public domain
Traktor Universal A1800A s pohonem 4×4
Autor: public domain
Prvním nákladním automobilem vyráběným v socialistickém Rumunsku byl SR 101, kde SR znamená Steagul Roșu (Rudá vlajka). Nejednalo se o nic jiného než o sovětský ZIS-150. Zde vidíme SR 101 v provedení cisterna na mléko.
Autor: Fortepan / Sütő András örökösei / Új Élet szerkesztőség
Výrobu povedených nákladních automobilů přinesla Rumunsku až licenční smlouva se západoněmeckou společností MAN. Tak vznikla rumunská značka nákladních automobilů ROMAN.
Autor: public domain
A nakonec se podíváme na leteckou dopravu a letadla. Rumunský národní letecký dopravce dostal název TAROM, což je akronym z Transporturile Aeriene Române.
Autor: public domain
Kancelář TAROMu v jednom z rumunských měst, konkrétně se jedná o Constantu.
Autor: Fortepan / Erky-Nagy Tibor
TAROM v době socialismu byl trochu jiný, než aerolinky Východního bloku zpravidla bývaly. Kromě obligátních letadel sovětské provenience si již v sedmdesátých letech pořídil i typy západní. Tím hlavním byl Boeing 707 pořízený v pěti kusech.
Autor: public domain
Druhým západním typem ve službách TAROMu byl britský BAC-1-11. Těch měl TAROM nakonec celkem 23 kusů, z toho devět bylo vyrobeno licenčně v Rumunsku pod názvem Rombac 1-11, přičemž řada dílů byla dodána z Velké Británie.
Autor: public domain
Z řady typů letadel rumunské konstrukce jmenujme například cvičný IAR-823.
Autor: public domain
A galerii zakončíme vrtulníkem IAR-316, což byl v licenci vyráběný francouzský Aérospatiale SA 316B Alouette III.
Autor: public domain
