Podívejte se na stroje, které psaly historii naší letecké dopravy a mnohé z nich se staly legendami. Po válce obnovené Československé aerolinie zahájily pravidelnou dopravu 1. dubna 1946 a do dnešních dnů se v jejich flotile vystřídalo mnoho typů zajímavých letadel. Na fotografii je Tupolev Tu-104A, který stál na konci roku 1957 u zrodu éry proudových strojů ČSA.
Autor: Petr Popelář, vlastní foto + archiv
ČSA musely po válce flotilu budovat pochopitelně od nuly, nosným typem se staly Dakoty (nebo chcete-li Skytrainy) zakoupené z válečných přebytků USA. Interiér vojenských strojů upravily do použitelné podoby podniky Avia a Aero. V letech 1946 až 1950 tak ČSA získaly několik desítek Dakot a ze služby byly vyřazeny do roku 1960.
Autor: Archiv Jana Pěnkavy, Aviation Fan Club
24. března 1950 se podařilo několika našim bývalým příslušníkům RAF i s rodinami uprchnout do americké okupační zóny pomocí tří Dakot letících na vnitrostátních linkách. Situaci přivítali i někteří z cestujících a do Československa se nevrátili. Jedním ze strojů použitých k útěku byl i tento OK-WDS.
Autor: Archiv Jana Pěnkavy, Aviation Fan Club
V letech 1946 až 1948 létalo u ČSA asi pět kusů Junkersů Ju 52/3m s potahem z vlnitého plechu. Konstrukce letounu z přelomu 20. a 30. let byla sice již notně zastaralá, v prvních poválečných letech však tyto stroje používalo více evropských leteckých společností.
Autor: Archiv Českých aerolinií
V řádově větších počtech a o něco déle než Ju 52 používaly ČSA letouny Aero C-103. Byl to německý vojenský dopravní a cvičný Siebel Si-204D, který se u nás vyráběl už za okupace a výroba pokračovala i po válce. Tyto nevelké stroje pro 7 až 9 cestujících byly nasazeny na vnitrostátní linky a stejně jako Junkersů se jich aerolinky s radostí postupně zbavovaly s tím, jak přicházely lepší letouny.
Autor: Sbírka Václava Šorela
Noorduyn Norseman se k nám dostal stejně jako Dakoty z amerických válečných přebytků. Šest těchto malých kanadských letounů pro pilota a osm cestujících létalo na vnitrostátních linkách v letech 1946 až 1948. Byl to jediný jednomotorový letoun v pravidelné linkové dopravě poválečných ČSA.
Autor: Archiv Jana Pěnkavy, Aviation Fan Club
Prvním strojem ruské konstrukce u ČSA a zároveň prvním s příďovým podvozkem byl Iljušin Il-12B. S dvanáctkami, kterých jsme měli 10 kusů, bylo počítáno jako s náhradou za Junkerse a Siebely a v letech 1949 až 1960 létaly většinou na vnitrostátních linkách. Stroj byl poháněn stejnými motory jako stíhací Lavočkiny La-5FN a La-7, s nimiž létali naši piloti na východní frontě. A přestože na Il-12 byly tyto motory dva, tak piloti moc výkonu na rozdávání neměli.
Autor: Sbírka Václava Šorela
Iljušin Il-12 na popradském letišti
Autor: www.aviation-fan-club.com
Lisunov Li-2 byl v Sovětském svazu licenčně vyráběný DC-3. Během první poloviny 50. let zakoupily ČSA několik kusů. Nebyly zdaleka tak oblíbené jako originální americké stroje, zejména pro menší spolehlivost, ale i markantně nižší výkon ruských motorů. Z flotily ČSA byly vyřazeny dříve než Dakoty.
Autor: Archiv Jana Pěnkavy, Aviation Fan Club
Pohled na stání letadel na letišti z poloviny padesátých let. Vepředu jsou dvě Dakoty, ve vzdálenějším chumlu jsou vlevo další tři Dakoty, vpravo tři Iljušiny Il-12 a uprostřed je Lisunov Li-2. Za budovami stojí dvě letadla neidentifikovatelných typů.
Autor: Archiv Jana Pěnkavy, Aviation Fan Club
Vývojem Il-12 vznikl výkonnější a moderněji vypadající Iljušin Il-14. Československo koupilo licenci a vyrábělo stroje označené jako Avia Av-14. Avia čtrnáctky také modernizovala, co se týče vnitřního vybavení, a zvyšovala přepravní kapacitu. Celkem bylo u nás vyrobeno 203 kusů těchto letadel, z nichž většina byla exportována.
Autor: Petr Popelář, vlastní foto + archiv
Naše Avie Av-14 měly kvalitnější dílenské zpracování než originální Iljušiny. To se však tehdy tajilo. Na fotografii vidíte letadlo ČSA s červenými doplňky. Toto zbarvení se začalo používat na přelomu 50. a 60. let. Na předchozí fotografii je ještě čtrnáctka s modrými „vousy“.
Autor: Petr Popelář, vlastní foto + archiv
ČSA používaly mezi roky 1957 a 1977 více než tři desítky čtrnáctek.
Autor: Petr Popelář, vlastní foto + archiv
Čelní pohled na Avii Av-14
Autor: Sbírka Václava Šorela
Pohled na ruzyňské letiště z konce 50. let. Vepředu je Avia Av-14, vpravo je Dakota (obě ČSA), tu největší zajímavost vidíme vlevo: Lockheed Super Constellation společnosti Air India.
Autor: Sbírka Václava Šorela
Na konci roku 1957 nasadily ČSA na linku Praha - Moskva letadla Tupolev Tu-104A. Československé aerolinie se tak staly druhou leteckou společností na světě využívající v pravidelném provozu proudové letouny. Celkem u ČSA létalo šest Túček, jak se Tu-104 u nás přezdívalo. Na snímku je zajímavá i cisterna Praga V3S-C, zde pro přepravu 3 000 litrů paliva.
Autor: www.aviation-fan-club.com
Túčko prý přineslo více pohodlí a komfortu. Možná to bylo myšleno relativně, protože letadlo bylo oproti strojům s pístovými motory rychlé, a tak to cestující měli brzy za sebou. Přinejmenším se kabinou cestujících musel šířit hluk od motorů „nalepených“ na bocích centrální části trupu. Ale tenkrát se to asi tak neřešilo. A když si uvědomíme, že Tu-104 převzal mnoho konstrukčních celků ze strategického bombardéru Tu-16, hned vidíme situaci v jiném světle. Za povšimnutí stojí prosklená příď, kde měl stanoviště navigátor. Fotografováno během tankování paliva.
Autor: Petr Popelář, vlastní foto + archiv
Iljušin Il-18 byl první turbovrtulový a také první čtyřmotorový stroj ČSA. Ty používaly osmnáctky od roku 1960 do roku 1990, a tak se tento typ stal naší leteckou společností i nejdéle používaným. Celkem ČSA vlastnily 12 strojů, dalších pět měly krátkodobě pronajatých od východoněmeckého Interflugu.
Autor: Petr Popelář, vlastní foto + archiv
Zajímavý snímek Il-18D. Letadlo má označení Československých aerolinií, ale zbarvení neodpovídá. Tento stroj totiž původně sloužil u Leteckého oddílu Ministerstva vnitra jako OK-BYZ, pak byl převeden k ČSA. U aerolinek dostal označení společnosti, výsostný znak ve tvaru sférického trojúhelníku na směrovce byl nahrazen znakem praporovým a hlavně byl zaregistrován pod novou imatrikulací OK-VAF. Standardní zbarvení ČSA dostal až později.
Autor: Petr Popelář, vlastní foto + archiv
Iljušiny Il-18 používaly ČSA na všechny myslitelné i nemyslitelné tratě. Osmnáctky létaly hlavní vnitrostátní linky, evropské linky, do severní Afriky, na Blízký východ, na Kubu a do Vietnamu. Smutnou skutečností je, že celkem čtyři naše osmnáctky skončily kariéru leteckou katastrofou. A hned ta první, kdy se letadlo rozpadlo ve vzduchu v oblasti nad Norimberkem, je plná záhad a pravou příčinu nehody se zjistit nepodařilo. Sověti přišli s konspirační teorií o sestřelu.
Autor: Petr Popelář, vlastní foto + archiv
Trochu netradiční fotografie Iljušinu Il-18 během pozemní údržby
Autor: Petr Popelář, vlastní foto + archiv
Transatlantické lety ČSA nezahájily osmnáctkami, ale turbovrtulovým čtyřmotorákem Bristol Britannia 318. Na linku do Havany nasadily dva stroje pronajaté od společnosti Cubana. Zatímco první stroj (OK-MBA) létal v typickém zbarvení ČSA s červenými vousy, tak ten druhý (OK-MBB) si pod naším označením ponechal zbarvení letadel Cubany (viz foto).
Autor: Petr Popelář, vlastní foto + archiv
Tupolev Tu-124 byl podobný Tu-104, jen byl o poznání menší. Analogicky si vysloužil přezdívku „malé Túčko“. V období 1964 až 1972 létaly u ČSA tři Tu-124V na vnitrostátních a evropských linkách.
Autor: Petr Popelář, vlastní foto + archiv
Ve druhé polovině 60. let byla situace letadlového parku ČSA nelichotivá, účetní odpisy mnoha letadel se nezadržitelně blížily 100 procentům. Málokdo ví, že se tehdy na nejvyšších místech uvažovalo i o nákupu západních letadel. Těmto snahám učinila přítrž politická situace po roce 1968. Vedle toho jsme již na jaře 1968 měli od Aeroflotu pronajatý k vyzkoušení Iljušin Il-62. Na fotografii je první pronajatý Il-62 s označením ČSA, ale se sovětským zbarvením a imatrikulací.
Autor: Petr Popelář, vlastní foto + archiv
ČSA si nakonec pořídily letouny Iljušin Il-62 a později také modernizované Il-62M. Velkokapacitní Iljušiny byly určeny především pro dálkové spoje, v létě však dopravovaly turisty například i do Bulharska. Naše Il-62 dostaly jako první nové zbarvení letadel ČSA bez tzv. „vousů“ na přídi. Výrazná byla červená SOP s velkým nápisem OK JET, určeným pro proudové stroje.
Autor: Petr Popelář, vlastní foto + archiv
Postupně dostaly nové zbarvení také ostatní stroje, Iljušiny Il-18 samozřejmě bez nápisu JET.
Autor: Petr Popelář, vlastní foto + archiv
Řada proudových Tupolevů pokračovala typem Tu-134. Velikostí ležel někde mezi větším Tu-104 a menším Tu-124, přepravní kapacitu měl prakticky stejnou jako stočtyřka. Motory se konečně přestěhovaly dál od kabiny, konkrétně na boky ocasní části trupu.
Autor: Petr Popelář, vlastní foto + archiv
Tu-134A začaly ČSA zařazovat do flotily počátkem sedmdesátých let, celkem si jich pořídily 14. Poslední tři letouny vyřadily z provozu až v roce 1997.
Autor: Petr Popelář, vlastní foto + archiv
Třímotorové proudové stroje Jakovlev Jak-40 nahrazovaly od roku 1974 na vnitrostátních linkách letité Avie Av-14. Jaky měly vysokou spotřebu paliva a povídá se, že letadlo při startu „žralo i trávu kolem ranveje“. Z tohoto důvodu neodvratný útlum v provozu, alespoň tedy u nás, urychlila ropná krize. Na druhou stranu to byl z předlistopadové flotily ČSA jeden z nejspolehlivějších a nejbezpečnějších letounů.
Autor: Petr Popelář, vlastní foto + archiv
Legendární československé dopravní letouny L-410A Turbolet z LETu Kunovice používaly ČSA od počátku roku 1976, kdy převzaly od Slovairu malou leteckou dopravu (neplést s aerotaxi). Stávající Čtyřistadesítky Slovairu i jejich posádky byly 1. ledna převedeny k ČSA. V roce 1986 byl jejich provoz u ČSA ukončen a byly nabídnuty k odprodeji Po dvou kusech například zakoupila letecká oddělení Škody Plzeň a Vítkovických železáren.
Autor: Petr Popelář, vlastní foto + archiv
Pryžové pásy za pilotní kabinou Turboletu chrání potah letadla před případnými zmrazky odletujícími od vrtule.
Autor: Petr Popelář, vlastní foto + archiv
Posledním ruským typem zařazeným k ČSA byl třímotorový Tupolev Tu-154M. První prototyp Tu-154 vzlétl již v roce 1968, prototyp verze M s úspornějšími motory vzlétl v roce 1982. ČSA si zařadilo do své flotily v letech 1988 až 1990 sedm Tu-154M. První tři byly prodány již v roce 1992 do Číny, ostatní u nás létaly mnohem déle a byly prodány až v letech 1999 a 2000. Mezi našimi posádkami se prý těšil oblibě.
Autor: Petr Popelář, vlastní foto + archiv
Počátkem devadesátých let ČSA laborovaly s novým barevným schématem svých letadel, zde Iljušin Il-62M.
Autor: Petr Popelář, vlastní foto + archiv
Na tomto Tu-154 vidíme jiný pokus o nový vzhled strojů.
Autor: Petr Popelář, vlastní foto + archiv
Na konci první poloviny devadesátých let bylo zavedeno zbarvení, které vidíte na Il-62M. Je o poznání povedenější než předchozí experimenty.
Autor: Petr Popelář, vlastní foto + archiv
V roce 1991 si ČSA pořídily první Airbusy A310. Celkem 4 A310 pro dlouhé tratě zde svou službu již ukončily. Od druhé poloviny 90. let začaly ČSA zařazovat do flotily Airbusy řady 320 pro střední tratě, konkrétně mají v současnosti 9 ks A319 a 6 ks A320. Na fotografii je Airbus A320.
Autor: Archiv Českých aerolinií
Třicet kusů Boeingů B737 používaly ČSA v letech 1992 až 2013. Jeden Boeing létal po určitou dobu v retro zbarvení s modrými vousy (viz foto) a jeden s červenými vousy.
Autor: Archiv Českých aerolinií
Turbovrtulové hornoplošníky Alenia ATR-72 u ČSA zabezpečují od roku 1992 krátké evropské a domácí tratě.
Autor: Petr Popelář, vlastní foto + archiv
Alenia ATR-42 je starší a menší příbuzný ATR-72. ČSA je nasazují na stejné spoje. Na obrázku je letoun v propagačním zbarvení Skyteamu, jehož jsou České aerolinie členem.
Autor: Petr Popelář, vlastní foto + archiv
V roce 2013 je nejnovějším přírůstkem ve flotile ČSA dálkový Airbus A330. Vidíme zatím poslední zbarvení letadel s novým logem, zvaným trsátko.
Autor: Archiv Českých aerolinií.