V ateliéru Karla Richtra tentokrát nebudeme popisovat nějakou historickou reprodukční techniku, ale přicházíme s překvapivě jednoduchým návodem, jak si ulehčit práci se starými negativy.
Pokud patříte mezi ty, kteří občas fotí na film, nebo máte doba sbírku filmového materiálů z doby před příchodem digitálu, možná řešíte otázku skenování. Digitalizace filmového materiálu je časově náročný proces. Kvalitní skener nemusí být nejlevnější, zvlášť když uvážíme, že jej nebudeme používat pravidelně. Navíc mnohdy nepotřebujeme kvalitní sken, ale prostě jen potřebujeme vědět, co na filmu je, potažmo vybrat jeden snímek k dalšímu zpracování.
A naopak, může se stát, že chceme dostat na klasický fotografický papír (držme se pro zjednodušení černobílého procesu) digitální fotografii z mobilního telefonu, a to co nejjednodušší cestou. Vlastně jen za použití fotopapíru, pozitivní vývojky a ustalovače.
 |
Jak primitivní, ale jak účinné
Začněme „skenerem“. Do zvětšováku jsme vyzkoušeli více možností. Nejprve jsme proces absolvovali s diákem, který někteří v dřívějších dobách využívali namísto negativního procesu. A potom jsme totéž zkusili s barevným negativem.
Nejprve jsme ze zvětšováku vyňali objektiv a jeho hlavu pootočili do horizontální polohy. Vložili jsme film a zvětšovák rozsvítili. Jde nám o to dostat takto promítaný obraz místo na fotopapír na digitální čip fotoaparátu. A tento může být buď klasický digitální fotoaparát nebo klidně i mobilní telefon. V obou případech je ideální, když bude k dispozici makroobjektiv.
Ze zvětšováku jsme sundali objektiv a fotografujeme promítaný obraz makroobjektivem.
Promítaný obraz jsme takto vyfotili. Je vhodné trochu přiclonit, abychom hloubkou ostrosti trochu eliminovali nerovnoběžnost osy plochy filmu a snímače. I tak ale čas expozice vycházel na 1/250 sekundy, což je pro fotografování z ruky naprosto dostačující.
V počítači jsme fotografii otevřeli ve Photoshopu, ale samozřejmě to může být v jakémkoli jiném programu, který umí pracovat s křivkami, nebo alespoň překlápět obraz z negativu do pozitivu. Tam jsme si výslednou fotku upravili podle potřeby. Na výsledku je samozřejmě znát, že byl fotografovaný z ruky a rovnoběžnost osy plochy filmu a snímače je pouze přibližná. Nicméně pro základní náhled to plně dostačuje.
Fotky z mobilu rovnou na stříbro
Možná překvapivě může působit fakt, že displej mobilního telefonu je dostatečně silný na to, aby běžným expozičním časem dokázal osvítit fotografický papír a vytvořit tak klasickou fotografii. V rámci jednoduchosti jsme se drželi pouze černobílého procesu.
Fotografii v mobilu upravujeme do negativu.
Vybrali jsme fotografii. Za pomoci programu Lightroom jsme ji převrátili do negativu (ale lze to samozřejmě udělat i jiném programu na editaci fotografií). Jas displeje mobilu jsme maximálně zesílili. Mobil jsme pak vložili do zvětšováku místo filmového držáku. V našem případě jsme používali zvětšovací přístroj Magnifax, který je primárně určen pro svitkové filmy a formát snímku 6×9 cm. Zvětšovák na kinofilm, třeba rozšířený Axomat či Opemus, bude tedy vykrývat mnohem menší plochu.
Obraz promítaný na desku jsme zaostřili a při expozičním čase dvě sekundy exponovali na fotopapír. Po běžném vyvolání v univerzální pozitivní vývojce a po přerušení vodou ustálení v ustalovači jsme získali klasický černobílý snímek.
Místo rámečku s negativem dáme do zvětšováku mobilní telefon.
Je to opět velmi jednoduchá a samozřejmě co do kvality „náhledová“ varianta. Nicméně může být základem dalšího kreativního procesu a v některých ohledech ulehčit práci. Karel Richtr je zvyklý pracovat i s opravdu velkými formáty negativu a kvalita výsledného obrazu je v jeho práci samozřejmě zásadní. Nicméně občas není špatné, když je vedlejším produktem i jednoduchá pomůcka pro běžné a rychle použití.
