Dronem na lyže
V plánu jsou však i lety regionální. „Z Prahy do Karlových Varů za 26 minut. Z Pardubic do Liberce za 20 minut,“ čteme v představení projektu Vertimove. To ovšem znamená budoucí požadavek na letové koridory napříč celými kraji. Dá se předpokládat, že v zájmu úspory času a energie nebude eVTOL nabírat vyšší letové hladiny, i když je schopen letu i kupříkladu ve 4 000 ft AGL, tedy asi 1 200 metrů nad terénem. Při zachování zmíněné filozofie udržení hlukového znečištění na místech již znečištěných by to nejspíš znamenalo koridory u hlavních dálnic.
Něco podobného si dnes můžeme představit asi jen v dočasně vyhrazených prostorech (LKTSA), které naše vojenské letectvo využívá pro přelety letounů ze základen do oblastí výcviku (a k trénování nízkého průletu). Pokud je taková zóna aktivní, ostatní piloti musí počítat s tím, že zde kdekoli od 100 do 300 metrů na terénem mohou narazit třeba na gripeny v cestovní rychlosti.
Letecká mapa ČR. červenou čarou jsou vyznačeny dočasně rezervované prostory LKTSA
Naprostá většina ultralehkých létajících zařízení v současnosti nemá na palubě odpovídač sekundárního radaru a jak řízení letového provozu, tak piloti jiných letounů o nich tedy nevědí. Spoléhá se na letovou kázeň a radiovou komunikaci. Toto přetavit do okamžiku, kdy budou nad republikou létat tisíce dronů nejrůznějších určení a velikostí, navíc řízených umělou inteligencí, bude zajímavé sledovat.
Jak si v takovém světě lze představit svobodu (nejen) ultralehkého létání? Jisté je, že nebe, a to nejen ono naše „české moře“ poněkud zhoustne. UAM zcela jistě v celosvětovém měřítku změní sportovní létání.
Vize?
Ale takových oříšku je povícero. Třeba přesvědčit pasažéry, aby se nebáli letět v letounu bez pilota. Bude potřeba zásadně upravit legislativu a povolit lety řízené umělou inteligencí, připravit vzdušný prostor pro autonomní stoje s lidskou posádkou. To vše se ale už pozvolna děje a otázka nezní zda to tak bude, ale kdy. Z tohoto pohledu je práce expertů VZLÚ velmi na místě a Česká republika, tradiční letecký výrobce, nebude zůstávat pozadu.
Na začátku jsme si dovolili malou představu toho, jak bude vypadat takový přestup na palubu autonomního eVTOL. Pomocí virtuální reality jsme měli možnost projít se nejen samotnou odletovou halou, ale i jako Krakonoš ve znělce Krkonošských pohádek kráčet s Prahou u kolen. Odletová hala se dvěma vertiporty je ambiciozní vizí, jež svou velikostí zastíní obě historické haly současného pražského Hlavní nádraží. Tento pohled však vzbuzuje mnohé otázky. Například: budeme v roce 2053 ještě vůbec cestovat vlakem mezi městy, jinými slovy, jak důležitý to bude dopravní uzel? Nebo, jak může evropským městům – jejichž středověký urbanizmus při troše štěstí v 19. století načechrala asanace – vytrhnout dopravní trn z paty řešení, představující letoun pro čtyři lidi?
Odletová hala (Vertihub) Hlavák Praha projektu Vertimove
Bezpochyby se tu bavíme o obrovském a celosvětovém byznysu. Může však UAM skutečně vyřešit dopravu v přelidněných aglomeracích budoucího světa? Je jisté, že letouny typu eVTOL v pilotní i bezpilotní verzi jsou hudbou budoucnosti. Jejich přínos pro záchranné či vojenské složky je zřejmý. Představa masového rozšíření UAM do podoby letecké taxislužby pro (téměř) každého se však autorovi toho textu stále poněkud ztrácí v mlze a nedává přesvědčivou odpověď, zda nebude pouze chytrým řešením, jak se velmi úzká skupina privilegovaných vyhne dopravní zácpě někde tam dole, v temných zákoutích Gotham City.
