V rámci našeho miniseriálu 72 hodin o občanské připravenosti na krizové situace samozřejmě nemůžeme vynechat důležité téma – lékárničku. Na Technetu jsme v minulosti věnovali několik článků projektu Guerrilla Medicine, jehož členové mj. působí jako bojoví medici na frontové linii na Ukrajině. Se záchranářem a instruktorem bojových mediků Petrem (příjmení záměrně neuvádíme) jsme se blíže podívali na téma „lékárnička v evakuačním zavazadle“. Okamžitě se ukázalo, že lékárnička je předmět natolik všudypřítomný, že přídomek evakuační lze klidně vypustit.
Jak se lékárnička do evakuačního zavazadla liší od té, kterou máme v autě nebo v domácnosti?
Když začnu u auta – já tam samozřejmě vozím trochu jiné věci než běžný člověk. Většina lidí má v autě klasickou autolékárničku, jejíž obsah je daný vyhláškou. Pokud do ní ale nic nepřidáte, tak je v zásadě k ničemu. I proto se dnes už tolik nebazíruje na expiracích. Důležitější je, že by měla pomoci řešit situace, které mohou být život ohrožující – a to ten základní obsah často úplně nepokrývá. Každý může mít v autě trochu jiné potřeby. Jinou lékárničku bude potřebovat člověk, který pracuje někde v lese, a jinou někdo, kdo jezdí jen po městě. Já mám třeba v autě vždycky Ibalgin, protože mě občas bolí hlava a potřebuju bolest rychle potlačit. Mám tam antihistaminika kvůli jarním alergiím, nějaké náplasti a také elektrikářskou izolepu – což je mimochodem jedna z nejlepších „náplastí“. Drží dobře, často i pod vodou. Samozřejmě je to trochu „punk“, ale funguje to.
Evakuační zavazadlo by mělo být připravené doma, takže jeho lékárnička může částečně plnit roli domácí lékárničky. Když se podívám na tu naši, tak je to hlavně malá „lékárna“ – tedy místo, kde jsou léky. Především ty, které se hodí mít po ruce, protože když je potřebujete třeba v sobotu večer, tak už je těžko někde sháníte.
Představuji si, že evakuační lékárnička by měla být vybavenější než ta v autě a zároveň asi klade větší důraz na to, aby ji člověk nejen unesl, ale opravdu věděl, jak ty věci používat.
To je úplný základ. Když něco neumím použít, je mi to k ničemu. Měl bych aspoň vědět, proč dělám to, co dělám. Když učím první pomoc, snažím se to vysvětlovat tak, jak bych to chtěl slyšet já. Jeden blok kurzu mám dokonce nazvaný First Aid for Dummies. Snažím se lidem ukázat, že první pomoc je v zásadě jednoduchá:
- když něco teče ven, tak to zastavím
- když někdo nedýchá, zprůchodním dýchací cesty a stlačuji hrudník abych zajistil krevní oběh
To nám většinou stačí, než přijede odborná pomoc. V běžných podmínkách se můžeme spolehnout, že pomoc přijede relativně rychle. Ale v situaci, kdy počítáme s nějakými 72 hodinami bez pomoci, už to tak být nemusí. A to se ale může stát i na dovolené. Nemusíme být ve válečné zóně. Stačí jet třeba do Řecka nebo Portugalska. Když jsem v Portugalsku potřeboval volat na nouzovou linku a začal jsem mluvit anglicky, třikrát mi to položili. S angličtinou člověk moc nepochodí ani v některých regionech Španělska. V Řecku může sanitka přijet za hodinu a nikomu to nepřijde divné. Na to je dobré myslet.
Když se podíváš na seznam položek evakuační lékárničky doporučený v projektu MV ČR 72 hodin, jak jej hodnotíš?
Mám ho tady zrovna před sebou a v zásadě s ním souhlasím. Je jednoduchý a dává smysl. Evakuační zavazadlo je pořád batoh, který musíš být schopný odnést. Věci musí být malé, jednoduché a praktické. Na prvním místě jsou jednoznačně pravidelně užívané léky. To je něco, co vám nikdo jiný nepůjčí a nikdo to za vás nevyřeší. Ideální je mít zásobu aspoň na týden. A hlavně ji pravidelně obměňovat. Já to dělám dvakrát ročně – na jaře a na podzim, když kontroluji další vybavení domácnosti. Léky z evakuačního batohu spotřebuji a doplním čerstvé. Je také dobré mít někde napsané, jaké léky berete a jak je užíváte. Když přijede záchranka, jedna z prvních otázek je právě: „Jaké berete léky?“ Pokud to máte napsané, strašně to pomůže.
Mohl bys okomentovat další položky ze seznamu:
- Léky proti bolesti, horečce a průjmu – To jsou prostě zásadní věci, které člověka dokážou zásadně ovlivnit a ty takové stavy potřebuješ nějak přečkat. Ještě bych tam přidal nějaký rehydratační roztok.
- Obvazy a náplasti – Samozřejmě, ale nepřehánět to.
- Dezinfekce – Ideální je dezinfekce, na kterou lidé nemívají alergii. Hodně se používá Betadine – jódová dezinfekce. Na Ukrajině se jí spotřebovává obrovské množství a funguje velmi dobře.
- Jednorázové rukavice – Rukavice se hodí skoro na všechno. Já je používám třeba i na lovu, když zpracovávám zvěř a není kde si umýt ruce. Hodí se i při opravě auta nebo jakékoliv špinavé práci. A samozřejmě by je měl mít člověk u sebe i při poskytování první pomoci.
- U škrtidla je důležité, jaké to je. My používáme taktická škrtidla, protože se dají rychle a jednoduše nasadit a dokážu to udělat sám sobě velmi jednoduše. Pásek nebo provizorní škrtidlo může fungovat také, ale není to ideální. Ono sám sobě přidělávat pásek tak, aby škrtil, není úplně snadné. Improvizované škrtidlo bez vratidla nefunguje úplně nejlépe a hledej někde vratidlo...
- Termofolie je určitě dobrá věc. Doporučil bych minimálně dvě, protože jedna je dobrá možná na přikrytí někoho, kdo právě doběhl maraton. Je docela malá a při vážnějším zranění je potřeba člověka zabalit opravdu důkladně.
- Respirátor se rozhodně hodí kvůli prachu, pylu nebo infekcím.
- Teploměr je trochu otázka – nejsem si jistý, jestli potřebuju vědět, kolik mám přesně teplotu. Je to věc, která se rozbije.
- Pinzeta, nůžky, tužka a papír dávají určitě smysl.
Doporučil bys ještě nějaké užitečné věci navíc?
Z léků je dobré mít například:
· ibuprofen a paracetamol (oba, aby se daly v případě potřeby střídat)
· Fenistil gel na štípance, alergické reakce (zejména pro děti)
· rehydratační roztoky (také se hodí zejména u dětí)
· magnesium proti křečím
Hodit se mohou také energetické gely nebo tyčinky, protože nejen při evakuaci člověk rychle spotřebuje energii. Pokud máte malé děti, je dobré přidat léky proti horečce vhodné pro děti, případně čípky. U dětí se také častěji řeší laryngitida, takže některé rodiny mají předepsané kortikoidy.
Je něco, co naopak nemá moc smysl tahat? Co třeba jehly na šití ran?
Upřímně – nedává to smysl. Zašití rány je složitější, než to vypadá. Laik tím spíš způsobí infekci než pomůže. Existují lepší nouzová řešení pro laika:
· speciální náplasťové „stehy“
· motýlkové náplasti
· případně vteřinové lepidlo
Ránu je často lepší dobře vyčistit a obvázat než ji neodborně zavřít. Někdy je totiž uzavření rány naopak nežádoucí - anaerobní infekce.
Na závěr bych jen mírně odbočil. Jakou lékárničku nosíš u sebe, když kupříkladu někam cestuješ?
V takzvané taktické medicíně existuje osobní lékárnička IFAK (Individual First Aid Kit). Já ji nosím běžně v batohu. Mám ji zavakuovanou, takže vím, že je kompletní a nic z ní nechybí. Škrtidlo ale nosím zvlášť, protože když je potřeba, je nutné ho mít po ruce opravdu rychle. Je to takový úplně zlatý základ, který se nám osvědčil i na Ukrajině. Musí to být jednoduché a hlavně ne zbytečně složité. Můj IFAK obsahuje:
· skládané gázy k tamponádě rány
· tlakové obvazy („izraelské obvazy“)
· termofolii
· rukavice
· hrudní krytí
. jehla na pneumotorax
· propiska a fix na zapisování času škrtidla
Mohl bys blíže vysvětlit, co je „izraelský obvaz“?
Je to tlakový obvaz s polštářkem a speciální sponou, která umožňuje zvýšit tlak na ránu. Používá se hlavně při masivním krvácení. Prostě když to hodně teče a potřebujete to rychle zastavit.
Napadá mě, že některé položky z IFAK běžný laik vůbec nezná, natož aby věděl, kdy a jak je použít...
Ono ale jde o to, že to může někdo použít na tebe. Takhle to vlastně funguje v boji. Když tam přijdu jako combat medic, nebo v české armádě combat lifesaver, tak já první, co udělám, je, že sáhnu po tvém vybavení a tím budu ošetřovat tebe, aby to moje zůstalo pro mě.
