Představte si přístroj, který by byl schopen sbírat elektřinu přímo ze vzduchu. Využít by se dala například k osvětlení domů nebo dobíjení baterií elektromobilů. Možná to zní až příliš fantasticky, ale jednou mohou být podobná zařízení stejně běžná jako dnešní solární panely.
Budoucí zdroj energie
Že se něco takového opravdu může stát skutečností, ukázala teoretická práce vědců ze Státní univerzity v brazilském okrsku Campinas pod vedením profesora Fernanda Galembecka. S ní se odborná veřejnost mohla seznámit na nedávném zasedání Americké chemické společnosti.
"Náš výzkum by mohl vydláždit cestu k přeměně elektřiny z atmosféry v budoucí alternativní energetický zdroj," tvrdí Galembeck.
"Stejně jako solární energie osvobodila některé domácnosti od placení účtů za elektřinu, mohl by mít tento nový a slibný zdroj energie podobný efekt," dodává a pokračuje: "Když budeme vědět, jak elektřina v atmosféře vzniká a poté se šíří, můžeme zabránit škodám a úmrtím způsobenými údery blesku."
Atmosférická elektřina
Galembeckův objev přispěl k rozluštění záhady proč a jak v pozemské atmosféře vzniká a zaniká elektřina.
Už v dobách průmyslové revoluce si vědci všimli, že se v páře, která uniká z parních kotlů, vytváří elektrostatický náboj. Nebylo nic neobvyklého, když dělníky, kteří se k výparům přiblížili, zasáhly bolestivé elektrické výboje.
...o možnosti využití elektřiny obsažené ve vlhkém vzduchu snil například i geniální Nikola Tesla... |
Ovšem tato elektřina vzniká i na příjemnějších místech, kupříkladu když se vodní kapénky nalepí na mikroskopické částečky prachu a dalšího materiálu vznášejícího se ve vzduchu. V podstatě stejný proces vede k tvorbě atmosférických mraků a právě tak se začínají tvořit blesky.
O možnosti využití elektřiny obsažené ve vlhkém vzduchu snilo mnoho vědců a vynálezců už v 19. století, mezi ně patřil i geniální Nikola Tesla, ovšem ani jeho snahy k ničemu užitečnému nevedly.
Až dosud se nikomu mechanismus vzniku elektřiny ve vlhkém vzduchu nepodařilo uspokojivě vysvětlit. Vědcům chyběly potřebné znalosti.
Určitý pokrok v tomto ohledu představovala práce amerických vědců z Washingtonské univerzity Kate Ovchinnikové a Geralda Pollacka z roku 2009, která potvrdila, že vzdušné vodní páry skutečně mohou uchovávat elektrické náboje.
Hygroelektřina
Tým profesora Galembecka závěry amerických kolegů ověřil řadou laboratorních experimentů, při nichž se pokusil simulovat děje, které se odehrávají při kontaktu vody s prachovými částicemi obsaženými ve vzduchu.
K tomu použili mikročástečky z křemene a fosfátů hliníku, které se běžně ve vzduchu vyskytují. Výsledky pokusů ukázaly, že křemenné částice za přítomnosti vlhkosti získávají záporný náboj, zatímco fosfáty se nabíjejí kladně.
"To byl jasný důkaz, že voda v atmosféře může akumulovat elektrické náboje a přenášet je na jiné materiály, se kterými se dostane do styku," vysvětluje Galembeck. Tento jev nazvali výzkumníci hygroelektřinou, tedy elektřinou z vlhkosti.
Hygroelektrické kolektory
Podle Galembecka bude v budoucnu možné vyvinout kolektory, které budou - podobně jako solární panely využívající k výrobě elektřiny sluneční energii - "sbírat" hygroelektřinu ze vzduchu a budou jí zásobovat naše domovy.
Použití hygroelektrických kolektorů bude významné především ve vlhkých tropech... |
Hygroelektrické kolektory by měly mít logicky nejvyšší účinnost v oblastech bohatých na srážky. Jejich použití bude tedy významné především ve vlhkých tropech.
Ovšem brazilští vědci nepochybují, že uplatnění naleznou i jinde. "Čeká nás ještě dlouhá cesta. Ale využití hygroelektřiny v dlouhodobém měřítku může přinést velké výhody," tvrdí Galembeck.
Výsledky zmíněného výzkumu se mohou projevit v mnoha odvětvích lidské činnosti, z jeho výsledků nemusí čerpat jenom energetika, ale třeba i meteorologie (předpovědi blesků).
Zdroje: www.acs.org
www.theepochtimes.com