Elektrická akumulátorová lokomotiva E407.0
Prvním hnacím vozidlem s elektrickým pohonem vyráběným pro ČSD se stala elektrická akumulátorová lokomotiva řady E407.0. Jediný v roce 1926 vyrobený kus tedy obdržel číslo E407.001.
Elektrická akumulátorová lokomotiva řady E407.0
Pro elektrické akumulátorové lokomotivy byla zřízena dobíjecí stanice na měnírně Křenovka. Každého zajisté hned u akumulátorových lokomotiv napadne jedna zásadní skutečnost, ty vlastně elektrifikovanou trať nepotřebovaly, takže nebyly omezeny rozsahem dokončené elektrifikace. Při „dalekém výjezdu“ se ovšem muselo počítat s omezeným množstvím akumulované energie v bateriích. Lokomotiva E407.0 byla ovšem primárně určena k posunovací službě na Wilsonově nádraží, se kterou tam mohla začít ještě pře zrealizováním elektrifikace.
Lokomotivu dodaly zákazníkovi Českomoravské elektrotechnické závody F. Křižíka. V nich sice figurovalo Křižíkovo jméno, ne tak už jeho vůle. V roce 1917 se totiž musel původní Křižíkův podnik kvůli finančním problémům transformovat na akciovou společnost, což znamenalo vstup externího kapitálu a s tím související změnu majetkové struktury firmy. A Křižíka tak už nic nerušilo v práci vynálezce a konstruktéra. Tolik odbočka.
Lokomotiva řady E407.0
|
Finální dodavatel vyrobil elektrickou část lokomotivy a provedl konečnou montáž. Mechanická část lokomotivy byla výstupem firmy Akciová společnost Strojírny, dříve Breitfeld, Daněk a spol. ze Slaného.
Lokomotiva E407.001 tehdy představovala největší a nejtěžší elektrickou akumulátorovou lokomotivu na světě.
Protože byly Československé státní dráhy s lokomotivou E407.001 spokojeny, objednaly v roce 1929 druhý exemplář stejného typu, který však vyrobili v Praze v ČKD, přičemž mechanická část vznikla opět ve stejné továrně ve Slaném. Koncern ČKD vznikl v roce 1927 právě spojením „Českomoravské Kolbenky“ s „Breitfeldem a Daňkem“. Druhý exempláře nesl tedy číslo E407.002.
