náhledy
Pro lokomotivy řady E422.0 vznikly přezdívky Bobinka, Malá Bobina nebo Kapesní Bobina. Vychází to z uspořádání pojezdu Bo´Bo´, ale přezdívka Bobina už byla „zabraná“ lokomotivou E499.0 standardních rozměrů, a tak se u E422.0 vyloženě nabízelo odrazit v její přezdívce i malé rozměry.
Na „Lipence“ a na „Bechyňce“ jezdily po druhé světové válce starší elektrické lokomotivy a elektrické vozy, a to včetně i těch původních z dob monarchie, které si žádaly posilu nebo nahrazení lokomotivami moderními. Požadavek na jejich vývoj byl umocněn také plánovanou stavbou Lipenské přehrady. Při stavbě takového díla se vyloženě nabízelo využití místní tratě Rybník – Lipno nad Vltavou, zakončené právě nedaleko stavby hráze přehrady a na druhé straně vycházející ze stanice Rybník stojící na hlavní trati mířící z Českých Budějovic dolů na jih.
Lokomotiva E422.0 nesla tovární typové označení Škoda 15E. Na fotografii této lokomotivy z dobové propagační tiskoviny si všimneme například bezprizorně stojícího tendru v dáli za ní, tvorbě/výběru reklamních fotografií se tenkrát evidentně nevěnovala taková pozornost.
Všechny vyloženě čerstvě vypadající fotografie v galerii jsou prakticky ze současnosti a z tratě Tábor – Bechyně. Zde obě provozně přeživší lokomotivy E422.0 mají své trvalé působiště v roli historických vozidel, samotná trať Tábor – Bechyně, kterou v roce 1903 nechal postavit František Křižík, je technickou památkou.
Délka lokomotivy přes nárazníky je 12 940 mm, její služební hmotnost činí 48 tun a hmotnost na nápravu 12 tun. Maximální povolená rychlost lokomotivy je 50 km/h, provozní rychlost se pohybuje do 25 km/h.
Byť rčení: „co je malé, to je hezké“, nemá absolutní platnost, tak u elektrické lokomotivy řady E422.0 nám nezbývá, než s ním souhlasit. Stručné seznámení s touto neobvyklou lokomotivní řadou nám zprostředkuje skromná fotogalerie a přiložené video.
Autor: Donald Judge, CC BY 2.0
Pro lokomotivy řady E422.0 vznikly přezdívky Bobinka, Malá Bobina nebo Kapesní Bobina. Vychází to z uspořádání pojezdu Bo´Bo´, ale přezdívka Bobina už byla „zabraná“ lokomotivou E499.0 standardních rozměrů, a tak se u E422.0 vyloženě nabízelo odrazit v její přezdívce i malé rozměry.
Je logické, že od těch dob dostala pojezd takového uspořádání valná většina tuzemských lokomotiv (protože místo parních nastoupily do výroby elektrické a dieselové), ale jejich přezdívky už musely odkazovat na jiné skutečnosti ve vzhledu, konstrukci a podobně, aby byla zachována rozlišovací funkce přezdívek.
Jinak uspořádání pojezdu Bo´Bo´ nám říká, že rám lokomotivy sedí na dvou samostatných otočných podvozcích a každý podvozek obsahuje dvě hnací nápravy, přičemž každá z náprav je poháněna vlastním trakčním motorem.
Autor: České dráhy
Zatímco klasická Bobina E499.0 měla některé konstrukční celky pohonného ústrojí a pojezdu navrženy s pomocí licencí nakoupených ve Švýcarsku, tak mladší Malá Bobina E422.0 už měla konstrukci ryze domácí. Důvod oproštění se od západních licencí byl prostý: nedostatek tvrdé měny v centrálně řízené ekonomice.
Autor: Jan Chaloupka / České dráhy
Lokomotivy řady E422.0 zkonstruovali a vyrobili v plzeňské Škodovce, která v těch vnitropoliticky temných dobách nesla název Závody V. I. Lenina. Respektive tento nepopulární název se používal v letech 1951 až 1965, než i soudruhům došlo, že je vyloženě nešikovný kvůli exportu mimo RVHP. Zahraniční zákazníci byli zkrátka zvyklí na slavnou prvorepublikovou Škodovku, ne na žádného implantovaného Lenina.
Autor: Donald Judge, CC BY 2.0
První vyrobená lokomotiva řady E422.0 s kolektivem vybraných stvořitelů z konstrukčního oddělení
Autor: tovární snímek Škoda Plzeň
Malá Bobina existovala pouze ve čtyřech exemplářích, byla totiž určena jen pro dvě staré místní tratě o trakčním napětí 1,5 kV stejnosměrných. Mluvíme o trati Rybník – Lipno nad Vltavou, zvané „Lipenka“, a o trati Tábor – Bechyně, zvané „Bechyňka“. Zde si jen připomeňme, že od padesátých let probíhala elektrifikace na hlavních tratích v „severní polovině“ Československa napětím 3 kV stejnosměrných a od šedesátých let v „jižní polovině“ ekonomicky výhodnějším střídavým napětím 25 kV 50 Hz.
Autor: Jan Chaloupka / České dráhy
Na „Lipence“ a na „Bechyňce“ jezdily po druhé světové válce starší elektrické lokomotivy a elektrické vozy, a to včetně i těch původních z dob monarchie, které si žádaly posilu nebo nahrazení lokomotivami moderními. Požadavek na jejich vývoj byl umocněn také plánovanou stavbou Lipenské přehrady. Při stavbě takového díla se vyloženě nabízelo využití místní tratě Rybník – Lipno nad Vltavou, zakončené právě nedaleko stavby hráze přehrady a na druhé straně vycházející ze stanice Rybník stojící na hlavní trati mířící z Českých Budějovic dolů na jih.
Fotografie je z trati Tábor – Bechyně, ostatně pohled na město Tábor na ní asi mnozí poznají.
Autor: Jan Chaloupka / České dráhy
S dodávkou lokomotiv E422.0, objednaných v roce 1955, ČSD původně počítaly v roce 1956. Toho roku se však stihla vyrobit pouze jedna lokomotiva, zbývající tři přišly roku následujícího. Své angažmá tyto lokomotivy při stavbě Lipenské přehrady ještě stihly, byť ne časově tak dlouhé, jaké by mohlo v ideálním případě být.
Autor: Škoda Group
Lokomotiva E422.0 nesla tovární typové označení Škoda 15E. Na fotografii této lokomotivy z dobové propagační tiskoviny si všimneme například bezprizorně stojícího tendru v dáli za ní, tvorbě/výběru reklamních fotografií se tenkrát evidentně nevěnovala taková pozornost.
Katalogový list také říká, že lokomotiva je univerzální, což znamená bez vymezeného provozního určení, a je tedy vhodná pro vozbu nákladních i osobních vlaků (obecně i rychlíků, ale ty na zmíněných dvou tratích nejezdí a předmětná lokomotiva ani nedosahuje žádných velkých rychlostí).
Autor: Škoda Plzeň / Škodaexport
V roce 1998 byla lokomotivní řada E422.0 přeznačena na řadu 100. Ale protože dnes jsou dvě přeživší a zároveň provozuschopné lokomotivy používány jako historická vozidla, mají opět štítky s původním označením E422.0.
Autor: Rainerhaufe, CC BY-SA 3.0
Dnes příležitostně provozované Malé Bobiny jsou první a třetí vyrobený kus. Druhý kus se nachází ve sbírkách Národního technického muzea a čtvrtý kus již dříve skončil v hutích.
Autor: České dráhy
Všechny vyloženě čerstvě vypadající fotografie v galerii jsou prakticky ze současnosti a z tratě Tábor – Bechyně. Zde obě provozně přeživší lokomotivy E422.0 mají své trvalé působiště v roli historických vozidel, samotná trať Tábor – Bechyně, kterou v roce 1903 nechal postavit František Křižík, je technickou památkou.
Na trati Rybník – Lipno nad Vltavou jely lokomotivy E422.0 naposledy v roce 2003, kdy tam byl stejnosměrný elektrický provoz ukončen a následně byla tato trať rekonstruována na střídavé napájecí napětí 25 kV 50 Hz.
Autor: Donald Judge, CC BY 2.0
Elektrická lokomotiva E422.0 se vyznačuje jedním prvkem ve své dispozici, který žádná jiná naše lokomotiva nemá. Je jím zavazadlový prostor situovaný mezi strojovnou a jedním ze stanovišť strojvedoucího.
Autor: České dráhy
Délka lokomotivy přes nárazníky je 12 940 mm, její služební hmotnost činí 48 tun a hmotnost na nápravu 12 tun. Maximální povolená rychlost lokomotivy je 50 km/h, provozní rychlost se pohybuje do 25 km/h.
Fotografie zachycuje vlak na Bechyňském mostě.
Autor: Jan Chaloupka / České dráhy