zavřít
1 / 22
náhledy
První západoněmecká vysokorychlostní jednotka DB řady 403 zprvu příliš úspěšná nebyla, ostatně vznikla pouze ve třech v podstatě prototypových exemplářích. Její čas přišel až později, když byla nasazena do služby Lufthansa Airport Express. Tehdy Lufthansa část své vnitrozemské letecké dopravy přesunula na koleje.
Autor: Joachim Seyferth, CC BY 4.0
Většina fotek v galerii zobrazuje jednotku DB řady 403 v barvách Lufthansy. Není to ovšem přesná analogie barevného řešení, jak to známe z letadel daného dopravce z té doby. Dolní polovina vozových skříní je v barvě žluté, tedy v podkladové barvě znaku Lufthansy, a horní polovina v barvě světle šedé. Nápisy Lufthansa Airport Express jsou tmavě modré, stejně jako znaky na bocích příďových partií krajních vozů.
Autor: Joachim Seyferth, CC BY 4.0
Ale pojďme na samý začátek, do doby dlouhé roky před tím, než někoho napadlo, že se do těchto vlaků bude nastupovat s letenkou místo jízdenky. V sezoně 1971/72 zavedly Spolkové dráhy (DB, Deutsche Bundesbahn) novou kategorii vlaků InterCity (IC). Zrychlením a zkvalitněním železniční dopravy chtěly čelit konkurenci rozvíjejícímu se individuálnímu automobilismu a rostoucí vnitrostátní letecké dopravě. Jako vlaky IC jezdily klasické vlaky (myšleno složené z přípojných vozů, jedním slovem vagonů) tažené rychlíkovými lokomotivami (nejčastěji elektrické lokomotivy řady 103). Ale už v roce 1970 si DB objednaly tři vysokorychlostní elektrické jednotky, které byly označeny jako řada 403 (DB-Baureihe 403). Vyrobeny byly v roce 1973 a do pravidelné služby IC vstoupily od sezony 1974/75.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-021242, CC BY-SA 4.0
Jednotka řady 403 se skládala ze čtyř vozů, tedy ze dvou vozů koncových (jinak to snad ani nešlo) a dvou vozů vložených. Přepravní kapacita jednotky se udává 183 míst k sezení, všechna v první třídě. Z toho bylo ovšem 24 míst v jídelní sekci jednoho z vložených vozů, tak ty asi složily k prostřídání potřebným (ale je psáno, že i zbývajících 18 míst v tomto voze šlo po operativním přidání stolků přeměnit na restaurační, a tak ani na ně nebylo možné zakoupit místenku). Před zahájením služby Lufthansa Airport Express byly tyto jednotky přestavěny, s čímž souviselo o snížení počtu sedadel cestující. Nejprve to bylo 171 sedadel, po další modifikaci potom od roku 1988 už jen 151 sedadel. Jednotka se projektovala pro rychlost až 220 km/h a měla maximální povolenou rychlost 200 km/h (v provozu pak samozřejmě musela dodržovat maximální povolenou rychlost na daném úseku tratě).
Autor: Landesarchiv Baden-Württemberg, Staatsarchiv Ludwigsburg PL 734 KD 1063 / Fotograf: Harald Knauer / CC BY 4.0
Jednotky byly určeny k provozu pod střídavou trakční soustavou 15 kV 16,7 Hz, která je na německých železnicích standardní. Každý z vozů měl dva otočné podvozky po dvou dvojkolích. Všechna dvojkolí byla hnací a každé mělo vlastní trakční elektromotor, z toho plyne uspořádání pojezdu Bo’Bo’+Bo’Bo’+Bo’Bo’+Bo’Bo’. Jednalo se i o první německý vlak s naklápěcími skříněmi, což umožňuje projíždět oblouky s vyššími rychlostmi. Zde s tím byl ovšem trochu problém, skříně šlo sice naklopit až o 4°, ale při takovém náklonu to zlobilo na rozhraní pantograf-trolej, tak byl náklon omezen jen o úhel 2°. Druhý problém v této oblasti spočíval v tom, že osa, kolem které se skříň naklápěla, byla příliš nízko, což někteří cestující odnášeli nevolností. V každém případě netrvalo moc dlouho, než byl u těchto jednotek systém naklápění skříní deaktivován.
Autor: Landesarchiv Baden-Württemberg, Staatsarchiv Ludwigsburg PL 734 KD 2079 / Fotograf: Harald Knauer / CC BY 4.0
Jednotky řady 403 však vydržely jezdit pod hlavičkou InterCity pouze několik let, přesněji do sezóny 1978/79. Nebyly tak flexibilní jako klasické vlaky tažené lokomotivami, kde se dá laborovat s počtem vagonů podle potřeby. Navíc čtyřvozové jednotky někdy svou přepravní kapacitou na vytížených spojích ani nestačily. V dané době byla služba IC navíc rozšířena i o 2. vozovou třídu, což se u klasického vlaku jednoduše realizovalo připojením vozů 2. třídy, ale u jednotky 403, koncipované celé v 1. třídě, by s tím byl trochu problém. Po vyřazení ze služby IC byly jednotky 403 nasazovány pouze příležitostně.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-021115, CC BY-SA 4.0
Druhý a mnohem plodnější život elektrických jednotek 403 začal v roce 1982, kdy byly po rekonstrukci nasazeny v barvách Lufthansy jako vlaky Lufthansa Airport Express. Cílem bylo nahradit některé vnitrostátní letecká spoje rychlou dopravou po železnici. Jednak to vycházelo levněji, ale přínos spočíval i pro uvolnění kapacity některých letišť pro mezinárodní linky.
Autor: Joachim Seyferth, CC BY 4.0
Služba Lufthansa Airport Express existovala v letech 1982 až 1993. Od začátku se jezdilo na lince mezi mezi hlavním nádražím v Düsseldorfu a mezinárodním letištěm ve Frankfurtu nad Mohanem, s mezizastávkami Kolín nad Rýnem-Deutz, Kolín nad Rýnem hlavní nádraží a Bonn hlavní nádraží (my sice říkáme Kolín nad Rýnem, ale Němci mají prostý Köln, tak ty cedule nemusí být tak velké). Do roka byla linka prodloužena v Düsseldorfu až k letišti. Jezdily čtyři spoje tam a zpátky denně. V toce 1990 byla otevřena druhá linka Lufthansa Airport Express, a to ze Stuttgartu opět do Frankfurtu nad Mohanem.
Autor: Smiley.toerist, CC BY-SA 4.0
Vlaky Lufthansa Airport Express byly určeny pouze pro cestující s příslušnými letenkami Lufthansy, klasickou jízdenku ně nebylo možné koupit. Vlaky provozovaly Německé spolkové dráhy pro Lufthansu a prezentovány byly právě jako letecká služba Lufthansy.
Autor: Joachim Seyferth, CC BY 4.0
Jednotky řady 403 byly angažovány ve službě Lufthansa Airport Express po celou dobu její existence, to znamená od roku 1982 do roku 1993. V roce 1990 byl nasazen ještě další vlak tažený lokomotivou, nejprve řady 111 a později řady 103, což právě souviselo s otevřením druhé linky.
Autor: Joachim Seyferth, CC BY 4.0
Elektrická jednotka řady 403 v barvách Lufthansa Airport Express na nádraží v Kolíně nad Rýnem
Autor: Smiley.toerist, CC BY-SA 4.0
Interiér jednotky řady 403 v době, kdy jezdila jako vlak Lufthansa Airport Express.
Autor: Bundesarchiv, B 145 Bild-F079079-0007 / CC-BY-SA 3.0
Pohled z kabiny strojvůdce jednotky řady 403. Na protikurzu se po vedlejší koleji řítí stejná jednotka.
Autor: Bundesarchiv, B 145 Bild-F079065-0019 / CC-BY-SA 3.0
Mnozí cestující zvyklí cestovat letadlem oceňovali při cestování vlakem Lufthansa Airport Express i bezprostřednější výhledy na krásnou krajinu podél Rýna. Z letadla to sice znali z nadhledu a komplexněji, ale tam jim zase unikalo mnoho zajímavých detailů.
Autor: Joachim Seyferth, CC BY 4.0
Elektrická jednotka řady 403 v barvách Lufthansa Airport Express projíždí nad kempem situovaným na břehu Rýna.
Autor: Joachim Seyferth, CC BY 4.0
Elektrická jednotka řady 403 v barvách Lufthansa Airport Express vyjíždí z tunelu mezi městečky St. Goar a Oberwesel. Kvůli tvaru přídě získaly tyto jednotky přezdívku kačer Donald.
Autor: Joachim Seyferth, CC BY 4.0
Elektrická jednotka DB-Baureihe 403 služby Lufthansa Airport Express jede přes Oberwesel. Všimněte si kostela sv. Martina a především jeho pro kostel ne příliš tradiční věže, kdy kostel byl součástí městského opevnění.
Autor: Joachim Seyferth, CC BY 4.0
Elektrická jednotka DB-Baureihe 403 služby Lufthansa Airport Express jede po trati podél Rýna, pod malebným hradem Rheinstein. Starší čtenáři ho možná budou znát pod jménem Voitsberg, které dostal ve středověku při svém založení.
Autor: Joachim Seyferth, CC BY 4.0
Elektrická jednotka řady 403 v barvách Lufthansa Airport Express projíždí nádražím Niederheimbach.
Autor: Joachim Seyferth, CC BY 4.0
Ač to v této galerii na žádné fotce nevidíme, tak někdy se dvě jednotky 403 spojovaly do jedné soupravy. Jindy se zase jeden z vložených vozů momentálně neprovozované jednotky vložil do jednotky provozované, čímž se z ní stala jednotka pětivozová.
Autor: Joachim Seyferth, CC BY 4.0
A zde jednu jednotku 403 v pětivozové konfiguraci máme.
Autor: Manfred Kopka, CC BY-SA 4.0
Elektrická jednotka řady 403 v barvách Lufthansa Airport Express. Vidíme portál tunelu situovaný směrem k městečku St. Goar.
Autor: Joachim Seyferth, CC BY 4.0
