Zprávy z dráhy
Sledovat další díly na iDNES.tvTradiční víkendová a zpravidla jarní Dresdner Dampfloktreffen patří mezi nejvýznamnější německé železniční akce pro veřejnost. Místem jejího konání je bývalé depo Dresden-Altstadt, které spravuje právě pořadatel předmětné akce a provozovatel místního železničního muzea – spolek IG Bw Dresden-Altstadt.
Na drážďanském setkání parních lokomotiv jsou ovšem pravidelně k vidění i lokomotivy motorové a elektrické a další drážní vozidla. Se svými stroji se tam přijíždí pochlubit i provozovatelé přespolní, včetně zahraničních. Letošní zahraniční účast však byla oproti jiným ročníkům poněkud slabší, dostavily se pouze parní lokomotiva řady SBB B 3/4 ze Švýcarska a parní lokomotiva řady ČSD 555.1 z České republiky.
Kromě oficiálních exponátů na akci přihlášených do ní mohou být příležitostně vtaženy i lokomotivy, které se v dané oblasti ocitnou v daný čas z jiného důvodu. Letos se to přihodilo třeba české elektrické lokomotivě zvané bastard, přesněji tedy v modernizovaném provedení, které i přesto bastardem zůstalo. Jinak tato lokomotiva patří rychlíku Letní kometa, který spojuje Ústí nad Labem a Drážďany, přičemž navzdory svému jménu jezdí již od konce března až do začátku listopadu.
V sousedním depozitáři dopravního muzea (Verkehrsmuseum Dresden) mohou návštěvníci obdivovat nejen další drážní vozidla, ale také historické automobily. Nejčastěji se jedná o užitková vozidla IFA, Robur, Barkas, ale i další.
VIDEO: Drážďany ukázaly železniční ráj s českou stopou. I s živou párou![]() |
Na akci zavítá každoročně kolem deseti tisíc návštěvníků, relativně hojná účast bývá i z České republiky. Vrcholem jsou vždy noční prezentace (přesněji večerní, ale za tmy) na točně před depem, které již dlouho patří železničnímu muzeu.
Dále se decentně sezname s některými vybranými exponáty, které bylo možné spatřit na letošním ročníku. Ještě dodejme, že některé lokomotivy jsou účastníky tradičními a přijíždí rok co rok, zatímco jiné naopak přijedou jednou za uherský rok.

Parní lokomotiva řady DR 52 při zvláštní jízdě během akce 18. Dresdner Dampfloktreffen 2026. Netradiční je, že při této akci se konají i zvláštní jízdy nákladních vlaků, což je právě případ i této parní lokomotivy, za kterou vidíme nákladní vagony. Na sousední koleji je zvláštní osobní vlak tažený krokodýlem, na kterém je navíc trochu zvláštní to, že tam vidíme vagon s označením ČSD.
Parní lokomotiva řady SBB B 3/4
Nejstarším účastníkem byla švýcarská parní lokomotiva řady SBB B 3/4. Tyto stroje pro švýcarské spolkové dráhy SBB (Schweizerische Bundesbahnen) vyráběla v letech 1905 až 1916 lokomotivka SLM Winterthur (Schweizerische Lokomotiv- und Maschinenfabrik) v celkovém množství 69 kusů. Lokomotivy nesly čísla 1301 až 1369, jediný dochovaný exemplář je číslo 1367, je tedy jedním z posledních vyrobených. Lokomotivu 1367 provozuje nadace SBB Historic (Stiftung Historisches Erbe der SBB).
Parní lokomotiva řady SBB B 3/4 přijela na 18. Dresdner Dampfloktreffen 2026 samozřejmě ze Švýcarska. Zde ji vidíme ve stanici Göschenen na Gotthardské dráze v roce 2017.
Jedná se o lokomotivu primárně určenou pro osobní a smíšené vlaky. Písmeno „B“ v označení B 3/4 patřilo lokomotivám s normálním rozchodem a maximální rychlostí 70 až 80 km/h. Číselná část kódu je už celkem jasná, číslice před lomítkem je počet spřažených dvojkolí a číslice za lomítkem celkový počet dvojkolí. Lokomotiva tedy měla tři dvojkolí spřažená a jedno dvojkolí běžné, což na ni vidíme na první pohled.
Parní lokomotiva řady DR 58
Zajímavým kouskem byla parní lokomotiva německých říšských drah (Deutsche Reichsbahn) řady DR 58.30 (původně pruská řada G 12), která patří k nejvýznamnějším představitelům německé těžké nákladní trakce první poloviny 20. století. Vznikla za první světové války a cílem bylo získat výkonnou parní lokomotivu s rozumným (tedy ne obrovským) nápravovým tlakem. Má pět spřažených dvojkolí a jedno dvojkolí běžné.
Výroba těchto lokomotiv v celkovém objemu až 1 500 kusů běžela v letech v letech 1917 až 1924 a právě kvůli její rozsáhlosti na ni kromě hlavního výrobce Henschel participovali i výrobci další. Původně se dodávala pro dráhy pruské, saské, bádenské a württembergské. Většinu vyrobených lokomotiv převzaly říšské dráhy v průběhu několika let po svém založení v roce 1920.
Po druhé světové válce připadlo západním spolkovým drahám 535 těchto lokomotiv a východním říšským drahám 540. V Západním Německu je potom vyřadily z provozu už v roce 1953, ale zaostalé Východní Německo se mohlo s posledními v pravidelné službě rozloučit až v roce 1976. Vedle toho desítky těchto lokomotiv jezdily po válce v Polsku, Bulharsku a Jugoslávii, několik jednotek měli i v Rakousku.
Konkrétní stroj čísla 58 311, respektive novodobého čísla 58 1111-2, který se účastnil letošního drážďanského setkání, patří spolku Ulmer Eisenbahnfreunde (UEF). Na této akci měla lokomotiva číslo novodobé, při některých příležitostech však dostává své číslo historické.
Elektrická lokomotiva řady DR E 94
Těžká a primárně nákladní elektrická lokomotiva řady DR E 94 patří k nejvýraznějším starým představitelům německé elektrické trakce. Vznikla na počátku 40. let u AEG a Siemens-Schuckertwerke jako výkonný stroj pro dopravu těžkých vlaků, především na horských tratích v jižním Německu a Rakousku.
Lokomotiva dostala přezdívku německý krokodýl. Na rozdíl od „pravých“ krokodýlů, tedy starších švýcarských lokomotiv SBB Ce 6/8 II a Ce 6/8 III, má mnohem modernější konstrukci s uspořádáním pojezdu Co’Co’. Každé hnací dvojkolí tak má vlastní trakční elektromotor, zatímco jmenované švýcarské lokomotivy mají pohon spojnicový.
Stroje se osvědčily zejména na alpských tratích a v těžké nákladní dopravě, kde často nahrazovaly parní lokomotivy. V Západním Německu vydržely poslední kusy v pravidelném provozu do roku 1988, ve Východním Německu do roku 1991, kdy už vlastně bylo chvilku „po něm“, a v Rakousku až do roku 1995.
Velké množství z těchto lokomotiv se zachovalo dodnes. Exemplář číslo E 94 088 provozuje společnost Elektrische Zugförderung Württemberg.
Tahač těžkých přívěsů Tatra 141 v barvách DR
Z užitkových automobilů může být minimálně pro nás zajímá Tatra 141. Tahač těžkých přívěsů je zde v barvách východoněmeckých říšských drah. Ty používaly tyto tahače se speciálními podvalníky pro přepravu drážních vozidel.
Tatra 141: legenda z legendy zrozená, pro těžkou práci stavěná![]() |








































