zavřít
1 / 18
náhledy
Plzeňská Škodovka vyráběla pro ČSD celkem čtyři řady, rozuměj typy, elektrických posunovacích lokomotiv. První řadou byla E458.0 a z ní vycházely i ty zbývající, a proto si jsou na první pohled podobné jako vejce vejci. Všechny jsou známé pod přezdívkou Žehlička.
(Na fotografii vidíme rekonstruovanou lokomotivu řady S458.0.)
Autor: Jiří Zelenka, CC BY-SA 4.0
Jak již název napovídá, tak posunovací lokomotiva je trakční vozidlo navržené primárně pro posunovací službu. To však neznamená, že taková lokomotiva je zcela vyloučena ze služby traťové. Lokomotivy E458.0 a příbuzné tak bylo možné spatřit i v lehčí traťové službě na kratší vzdálenosti.
(Lokomotiva řady E458.0, kterou vidíme na továrním snímku na dobovém prospektu, nesla tovární typové označení Škoda 33E.)
Autor: dobový prospekt Škoda / Škodaexport
Jako Žehličky známe následující řady lokomotiv ČSD. První přišla v roce 1971 řada E458.0 (od roku 1988 přeznačena na řadu 110), v roce 1972 se přidala řada S458.0 (210), v roce 1973 to byla řada E426.0 (113) a v roce 1981 přišla ještě řada E458.1 (111). Zde ještě upřesnění: lokomotivu E426.0 nenazývejme posunovací, jedná se o lokomotivu univerzální, kdy později se ještě vrátíme k tomu, proč tomu tak je.
(Na obrázku je rozměrový výkres lokomotivy řady E458.0.)
Autor: dobový prospekt Škoda / Škodaexport
Lokomotiva řady E458.0 (110) byla určena pro trakční napětí 3 kV stejnosměrných, v letech 1971 až 1973 se jí vyrobilo 52 kusů.
Následují odpovídající data dalších řad:
S458.0 (210), 25kV 50Hz (střídavá), 1972 – 1983, kusů 74;
E426.0 (113), 1,5 kV, 1973, kusů 6;
E458.1 (111), 3 kV, 1981 – 1982, kusů 35.
(Rozměrový výkres z prospektu lokomotivy řady S458.0)
Autor: dobový prospekt Škoda / Škodaexport
Přezdívka Žehlička vycházela jednak ze skutečnosti, že se posunovací lokomotiva pohybovala po nádraží jako žehlička po žehlicím prkně, ale předmětné lokomotivy navíc svým tvarovým řešením žehličku připomínaly. (na fotografii lokomotiva řady 111)
Autor: Rainerhaufe, CC BY-SA 3.0
Příchod elektrických posunovacích lokomotiv ČKD znamenal kvalitativní posun v posunovací službě, samozřejmě tedy tam, kde byla trať elektrifikována. Předtím se tam používaly posunovací lokomotivy dieselové, které při posunech dokázaly masivně „zakouřit“ – a o lokomotivách parních, které jim předcházely, ani nemluvě.
Autor: tovární snímek Škoda
První z Žehliček, tedy lokomotiva E458.0001. Také ji můžeme klasifikovat prvním z celkem dvou prototypů řady E458.0. Zde si musíme uvědomit, že po vyzkoušení prototypových lokomotiv u ČSD vstoupily tam tyto do stejné služby jako standardní sériové stroje. Poslední z celkem 52 vyrobených lokomotiv E458.0 nesla číslo E458.0052.
Autor: tovární snímek Škoda
Konstruktéři se při návrhu kabiny i kapot „čumáků“ snažili o optimalizaci lokomotivy pro posunovací službu, tj. pro službu do velké míry specifickou. Čelní okna jsou rozměrná, aby zajistila dobrý výhled, byť za horkého slunečného počasí může být v kabině poněkud horko a slunečno. Všimněte si i zešikmení bočních partií kapot, což zlepšuje výhled i těsně před lokomotivu, případně na posunovače stojícího v rohové partii pro něj koncipované plošiny (na obou koncích lokomotivy).
Žehličky se při posunovací službě používají kromě staničního posunu také k operativním přetahům mezi stanicemi (jedná se o jízdy mimo jízdní řád). Mají také přípojná místa pro elektrické vytápění vlaků, a tak mohou předtápět osobní vlaky a rychlíky, než si je převzmou do akce lokomotivy traťové.
Autor: Petr Štefek, CC BY-SA 3.0 CZ
Posunovací lokomotiva řady S458.0 (od roku 1988 řada 210) je určena pro střídavé trakční napětí 25 kV 50 Hz, kterým se začaly elektrifikovat od 60. let tratě v „jižní polovině“ republiky.
Autor: Harold, CC BY-SA 4.0
Dobový prospekt lokomotivy S458.0, která nesla tovární typové označení Škoda 51E. Zde se můžeme naučit, že anglicky (resp. britskou angličtinou) se posunovací lokomotiva řekne Shunting Locomotive a německy Rangierlokomotive.
Autor: dobový prospekt Škoda / Škodaexport
Elektrická lokomotiva řady 210 se zapřaženým patrovým vozem. Zde si všimněte, že drážní vozidla korodují jako náš dobře známý samopal vzor 24, když ho ponecháme na větru a dešti.
Autor: Kevin Prince, CC BY-SA 2.0
Šestice kusů lokomotiv řady E426.0 (od roku 1988 řada 113, viz foto) byla určena pro provoz na dvou krátkých vedlejších tratích v Čechách s trakčním napětím 1,5 kV DC. Byť tyto lokomotivy přímo vycházely z posunovací řady E458.0 a byly tedy k posunu stejně vhodné, kategorizujeme je jako univerzální, protože pro vozbu lehkých vlaků na těchto lokálních tratích byly vhodné též.
Tři lokomotivy šly na trať Tábor – Bechyně, zvanou Bechyňka, a tři na trať Rybník – Lipno nad Vltavou, zvanou Lipenka.
V letech 2004 až 2005 byla Lipenka překonvertována na střídavých 25 kV 50 Hz, a proto se tam potom objevily i lokomotivy řady 210 (ex S458.0).
Autor: Phil Richards, CC BY-SA 2.0
Elektrická lokomotiva řady 113 (ex E426.0) na trati Tábor – Bechyně (trať Bechyňka), která je stále pod trakčním napětím 1,5 kV DC.
Autor: Palickap, CC BY 3.0
Elektrická lokomotiva řady 210 (ex S458.0) na Lipence poté, co byla tato trať převedena pod trakční napětí 25 kV 50 Hz. Lokomotiva táhne čtyři přípojné vozy, jejichž stavba vychází z motorového vozu řady 810 (ex M152.0).
Autor: Matijak, CC BY-SA 4.0
Elektrická lokomotiva řady 111 (E458.1) se vyznačuje a od řady 110 (E458.0) odlišuje tyristorovou regulací výkonu, proto ta značka tyristoru na čelním panelu kapotáže. Tyristorová regulace výkonu má mnohem menší energetické ztráty, než regulace odporová, jakou měly právě lokomotivy E458.0 (a samozřejmě i E426.0).
Autor: PetrS., CC BY-SA 3.0
Elektrická posunovací lokomotiva řady 111 (ex E458.1) v takzvaném Najbrtově kabátu
Autor: Kevin Prince, CC BY-SA 2.0
Žehličky jsou osazeny tzv. polopantografy, navíc E458.0 dostaly polopantograf jako první sériové lokomotivy tuzemské výroby. Na fotografii je lokomotiva řady 111 (ex E458.1).
Autor: Aktron, CC BY 3.0
Elektrická posunovací lokomotiva řady 111 (ex E458.1) společnosti ČD Cargo.
Naše předpisy omezují rychlosti při posunovací službě následovně, při tažení vozidel nebo při jízdě samotné posunovací lokomotivy se nesmí překročit rychlost 40 km/h, při sunutí to je 30 km/h. Při najíždění na vozidla činí limitní rychlost 5 km/h.
Autor: ŠJů, CC BY 4.0
