Osud legendární americké letkyně Amelie Earhartové je možná zase o něco jasnější. Pátrači ze skupiny TIGHAR (The International Group for Historic Aircraft Recovery) identifikovali kus plechu, který prý jednoznačně pochází z pilotčina stroje. Artefakt objevili na atolu Nikumaroro, u jehož břehů loni identifikovali možné trosky jejího letounu Lockheed Electra.
Hliníkový plát, pocházející pravděpodobně z okna letadla Amelie Earhartové.
Kus hliníkového plechu s otvory po nýtech, který badatelé označili jako Artefakt 2-2-V-1, byl nalezen na pobřeží atolu již v roce 1991. Pátrači jej však nedávali do souvislostí s letadlem Earhartové, protože na letounech tohoto typu se podobné součásti nevyskytovaly.
Nedávno se však objevily fotografie, které dokládají, že Electra byla speciálně upravena v Miami, krátce před startem pilotčiny poslední cesty. Earhartová si na letounu nechala jedno ze zadních okének vyndat a nahradit kovovou záplatou. A právě ta přesně odpovídá kusu, který badatelé objevili.
Letoun Lockheed Electra před odletem na Earhartové poslední cestu. Zadní okénko je viditelně zakryté hliníkovým plátem.
Amelia Earhartová před letadlem. Druhé zvětšené okno bylo ve dveřích.
„Otisk prstu“ letadla slavné pilotky
„Na jejím Lockheedu Electra bylo v Miami vymontováno okno, které bylo vyrobeno speciálně na míru, a nahrazeno hliníkovým plátem. Rozměry a rozmístění nýtů na záplatě přesně odpovídaly otvoru, který měla zakrývat, a struktuře trupu letounu,“ vysvětluje tisková zpráva TIGHARu. „Záplata je unikátní a odpovídá tomuto konkrétnímu letadlu, stejně jako otisk prstu odpovídá konkrétnímu člověku.“
Earhartová si v rámci příprav na let kolem světa nechala zvětšit dvě z okének na zádi. Odhaduje se, že to bylo kvůli lepšímu výhledu pro navigátora. Před odletem 1. června 1937 však bylo jedno ze zvětšených oken vymontováno a nahrazeno hliníkovým plátem.
Badatelé plát porovnávali s českým letadlemBadatelé ze skupiny TIGHAR porovnávali nalezený artefakt 2-2-V-1 se zachovalým letounem Lockheed Electra s výrobním číslem 1091 a registrační značkou OK-CTB, který ve 30. letech patřil zlínskému obuvníkovi Janu Antonínu Baťovi. Letoun původně měl patřit právě Earhartové; Baťa však pilotku „předběhl“. Electra OK-CTB nakonec skončila v USA, odkud se ji v roce 2009 povedlo zakoupit Leteckému muzeu Točná. V současnosti letoun podstupuje generální opravu v kansaské Wichitě a v roce 2015 by se měl vrátit do České republiky. |
Badatelé došli k závěru, že hliníkový plát nalezený na atolu Nikumaroro musel být z letadla oddělen člověkem – pokud by se oddělil při havárii, ležel by buď někde na mořském dně s dalšími troskami, nebo by se na pobřeží v jeho okolí našly další součásti. „Není to náhodný úlomek, který by se od ztroskotaného letadla oddělil působením přílivu a odlivu. Vypadá to, že ho z letadla někdo odlomil, dokud stroj ležel na mělčině,“ uvádí tisková zpráva. „Otázkou je, kdo a kdy to udělal.“
Nouzové přistání unavených letců
Earhartová svou poslední cestu podnikla spolu s navigátorem Fredem Noonanem. Na cestu kolem světa vyrazili 1. června 1937. Poslední úspěšné mezipřistání podnikli 30. června na Nové Guineji, odkud 2. července odstartovali k letu na Howlandův ostrov, kde měli přistát naposled před návratem do USA.
Amelia Earhartová a navigátor Fred Noonan.
Podle svědectví z posledního mezipřistání už oba letci byli před poslední etapou cesty značně unavení a trápily je mírné zdravotní obtíže. Posádka však prý trvala na tom, že se do USA vrátí 4. července, tedy v Den nezávislosti. Aby si poslední část cesty usnadnili, rozhodli se údajně Earhartová s Noonanem zbavit co nejvíce zátěže. Nechali na Nové Guineji jednu z vysílaček, výstražné světlice i další vybavení.
Posádka Lockheedu podle všeho ve tmě nad oceánem ztratila orientaci a nelze vyloučit ani to, že při navigačních výpočtech se unavení letci dopustili chyby. Potýkali se i s nepříliš příznivým počasím a s problémy s rádiem. Pilotka se naposled ozvala 2. července ráno americké armádní lodi Itasca, která ji měla u Howlandova ostrova navigovat, s těmito slovy: „Musíme být někde nad vámi, ale nevidíme vás. Dochází nám palivo.“
Dosud objevené stopy nasvědčují tomu, že se Earhartové povedlo nouzově přistát na pobřeží pustého atolu Nikumaroro (asi 500 km jižně od Howlandova ostrova). Ztroskotané letadlo pak vlivem přílivu a odlivu pravděpodobně skončilo na oceánském dně, dál od atolu.
Na atolu se už od 40. let postupně nacházely stopy po dočasném lidském osídlení. Povedlo se nalézt kosterní pozůstatky (které se však do současnosti nedochovaly), dále například úlomky nástrojů, zip z letecké bundy nebo krabičku od krému proti pihám (Earhartová byla pihovatá, což se jí nelíbilo) a další zbytky. Trosečníkům se nakonec stal osudným fakt, že na atolu není zdroj pitné vody.
Nadace TIGHAR se v roce 2015 chystá na Nikumaroro vypravit znovu, bude to již jejich osmá výprava za osudem Amelie Earhartové. Badatelé doufají, že tentokrát se jim konečně povede vrak pilotčina letadla objevit.
