Významným mezníkem v historii letecké dopravy se stalo nasazení velkokapacitních letounů s velkým doletem Boeing 747, které si díky své velikosti vysloužily přezdívku Jumbo Jet. A protože Boeing oficiálně oznámil, že v roce 2022 výrobu typu 747 ukončí, připomeňme si tuto legendu sérií zajímavých fotografií.
Autor: Aero Icarus, CC BY-NC-SA 2.0
Ještě než se vydáme na cestu historií typové řady 747, musíme si uvědomit jednu bazální věc. Boeingy 747 se sice vyrábí již pět dekád, ale v průběhu času nastupovaly do výroby nové a nové modely. Fotografie zobrazuje jeden exemplář z poslední generace Jumba značené 747-8.
Autor: Korean Air
Prototyp Boeingu 747 byl veřejnosti poprvé představen 30. září 1968 (viz foto) a od země se poprvé odlepil 9. února roku následujícího. To už měl samozřejmě výrobce v kapse řadu objednávek, které do konce roku 1969 vystoupily až na 178 kusů.
Autor: Boeing
Speciální tahač vytáhl 30. září 1968 poprvé Jumbo z haly ven a dav zašuměl překvapením.
Autor: Boeing
Ještě jednu fotografii si představení prvního Boeingu 747 ze dne 30. září 1968 zaslouží. Zde zatím čeká v hale na velkou chvíli a vpředu stojí letušky v kostýmech společností, které už v té době měly tyto stroje objednané. A loga všech těchto společností potom vidíme v malém provedení na samotném letounu.
Autor: Boeing
První let Boeingu 747 proběhl 9. února 1969.
Autor: Boeing
Prvním objednatelem nových velkokapacitních letadel od Boeingu se stala – jak jinak – společnost Pan Am, která ovšem už neexistuje. Její první objednávka, datovaná 13. dubna 1966, byla na pětadvacet letadel. Díky tomu mohly začít práce na finálním projektu a následně i na stavbě prvního letadla. K prvnímu komerčnímu letu startoval Boeing 747 společnosti Pan Am 22. ledna 1970 na lince z New Yorku do Londýna (fotografie s tímto letem nesouvisí).
Autor: Aero Icarus, CC BY-SA 2.0
Ještě než se začalo první objednávce Boeingu 747 vůbec schylovat, potkali se na rybách dva velcí šéfové, Juan Trippe z Pan Am a Bill Allen z Boeingu. Kdo ví, co všechno si tam tenkrát napovídali. Allen se možná svěřil, že Boeing neuspěl v zakázce na vývoj obřího vojenského dopravního letadla (tu vyhrál Lockheed a vznikl C-5 Galaxy), a tak by chtěl projekt obřího letounu přetransformovat na civilní. Shodou okolností Trippe toužil po velkém stroji, který by dolétl dále, s markantně větším počtem pasažérů a ekonomičtěji v provnání s do té doby používanými největšími letadly. Na fotografii už s hotovým Jumbem stojí vlevo Bill Allen z Boeingu a vpravo Juan Trippe z Pan Am.
Autor: Boeing
Šéfkonstruktérem Boeingu 747 se stal Joe Sutter. Práce pro tisíce lidí bylo nad hlavy, od původni studie CX-HLS (Cargo Experimental - Heavy Logistics Support) pro Pentagon se Jumbo diametrálně odlišovalo. Sám Sutter později říkal, že slíbil postavit nové letadlo za 28 měsíců. Neměl to však jednoduché, prioritou Boeingu byl v té době projekt nadzvukového stroje SST – Boeing 2707, který však padl zrušen v roce 1971. Ale v případě neúspěchu typu 747 hrozil Boeingu bankrot, protože projekt polykal až příliš mnoho peněz. Však si také nakonec všichni po jeho prvním letu oddechli.
Autor: Boeing
V úvodní fázi vývoje 747 se laborovalo s několika koncepcemi. Pohrávali si například i s myšlenkou „posadit“ na sebe dva upravené trupy z Boeingu 707. Zvítězila však mnohem šťastnější varianta s trupem „brutálně“ širokým, který byl i vhodnější pro zamýšlené verze pro dopravu nákladní (na fotografii je nákladní provedení Boeingu z typové řady 747-400). Zde si můžeme požalovat na Juana Trippa z Pan Am, kterému se zpočátku tento široký trup příliš nezamlouval. Nakonec však změnil názor, a když potom viděl hotové letadlo, byl z něho u vytržení.
Autor: Kentaro IEMOTO, CC BY-SA 2.0
Celková produkce typové řady 747 se slíbeným ukončením v roce 2022 by měla činit 1 571 kusů, dosud jich bylo dodáno 1 556, rozdíl jsou objednávky s plánovanou dodávkou do již zmiňovaného roku 2022.
Autor: Aero Icarus, CC BY-NC-SA 2.0
Obrovskou investici představoval i nový výrobní závod v Everettu (ve státě Washington, v podstatě kousek od svého sídla a továrny v Seattlu), který si nechal Boeing postavit právě kvůli výrobě typu 747 (postupně se tam začaly vyrábět i typy 767, 777 a 787). Rozlehlá montážní hala se stala největší budovou na světě, dnes má vnitřní objem 13 385 378 m3 a zabírá plochu 399 480 m2. (Výroba obřích letadel Boeing 747, datum pořízení snímku: srpen 1972)
Autor: Piergiuliano Chesi, CC BY-SA 3.0
Výroba obřích letadel Boeing 747 v roce 1972. Všimněte si cyklisty vpravo pod čumákem Jumba. Jízdní kola se používala nejen v továrnách na výrobu letadel, ale například také v továrnách na výrobu zemědělských strojů.
Autor: Piergiuliano Chesi, CC BY-SA 3.0
Boeing 747 přinesl zvýšení přepravní kapacity v letecké dopravě za současného zvýšení jejího komfortu.
Autor: Boeing
Široký trup Boeingu 747 přinesl další prvenství, Jumbo bylo prvním letadlem se dvěma paralelními uličkami v kabině cestujících. Názorně to vidíme na zobrazeném rozvržení kabiny cestujících na poradě zaměstnanců letecké společnosti Scandinavian Airlines krátce před zařazením typu 747 do její flotily.
Autor: SAS Museum (Norway), CC BY-SA 2.0
Stravování v kabině první třídy (First Class) v přední partii Boeingu 747-200 společnosti SAS (Scandinavian Airlines) v 70. letech
Autor: SAS Museum (Norway), CC BY-SA 2.0
Stravování v kabině první třídy (First Class) v přední partii Boeingu 747-200 společnosti SAS v 70. letech
Autor: SAS Museum (Norway), CC BY-SA 2.0
Palubní kuchyně Boeingu 747-200
Autor: SAS Museum (Norway), CC BY-SA 2.0
Boeing 747 vznikl jako dvoupodlažní z prostého důvodu. Protože se počítalo i s nákladním provedením stroje s volným trupem nakládaným zpředu, musela se pilotní kabina posunout vzhůru a za ní potom byl prostor pro „ošetřovatele“ nákladu apod. U osobních 747 se zpočátku pořádně nevědělo, co si s tím prostorem za pilotní kabinou počít. Nejprve se tam objevil detašovaný salonek pro cestující první třídy, jejichž kabina byla na hlavní palubě v přední části stroje. Později se tam objevila klasická kabina první třídy a ještě později, když se hrb výrazně prodloužil, tam u některých konfigurací nalezneme i kabinu ekonomické třídy.
Autor: SAS Museum (Norway), CC BY-SA 2.0
Točité schody byly na palubě B747 nahrazeny přímými poté, co začaly platit nové, přísnější, předpisy pro vnitřní vybavení letadel této kategorie. Výměna nastala z bezpečnostních důvodů, neboť při náhlých turbulencích či jiném „nestandardním“ pohybu letounu se na točitých schodech dalo těžko udržet, zejména u jejich vnitřního okraje (nosného sloupu), kde byla nášlapná plocha schodu velmi úzká. Toto se eliminovalo právě jejich nahrazením přímým schodištěm, kde nášlapné plochy jednotlivých schodů jsou stejně velké po celé šířce schodiště a tedy bezpečnější.
Autor: Boeing
Pohled do ekonomické třídy Boeingu 747-200 společnosti SAS. Přepravní kapacita Boeingů 747 se lišila podle základních typových řad a verzí, také podle přání objednatele, ale v každém případě byla obecně olbřímí. Za extrém můžeme označit letoun z typové řady 747-400 společnosti Corsairfly v konfiguraci pro 587 cestujících. S rozumněji řešeným interiérem byly ty davy o něco menší, například nejstarší a nejméně výkonná řada 747-100 měla v typické konfiguraci 366 sedadel cestujících, řada 747-400 potom 416 sedadel a nejmodernější „osmička“ 467 sedadel.
Autor: SAS Museum (Norway), CC BY-SA 2.0
Pohled do ekonomické třídy Boeingu 747-200 společnosti SAS
Autor: SAS Museum (Norway), CC BY-SA 2.0
Během let prošel Boeing 747 řadou vylepšení, první varianta se jmenovala 747-100 a přes verze 200 a 300 vedla cesta ke „čtyřstovce“, která byla zařazena do provozu koncem 80. let. Nejnověji se v roce 2010 představila verze 747-8. Výroba jednotlivých typových řad se překrývala, neznamená to tedy, že by z montážní haly vyjel například poslední Boeing 747-100 a až potom první dvoustovka. Na fotografii vidíme jeden z prvních Boeingů 747-100 společnosti Pan Am.
Autor: Aero Icarus, CC BY-SA 2.0
Strojů typové řady 747-100 bylo vyrobeno kolem dvou stovek kusů. Pokud počítáme objednatele nově vyrobených strojů, drží si prvenství Pan Am s třiatřiceti kusy stovek, United Airlines na druhém místě si jich objednaly dvaadvacet. V Evropě byly na prvním místě British Airways s osmnácti kusy, Air France si jich pořídila šestnáct. A například SABENA to nepřeháněla, kromě této vyobrazené stovky měla ještě jednu.
Autor: clipperarctic, CC BY-SA 2.0
Z Boeingu 747-100 vycházela zkrácená verze Boeing 747 SP, kde písmena „SP“ znamenala „Special Performance“.
Autor: FotoNoir, CC BY-SA 2.0
Krátký Boeing 747 SP byl odpovědí na požadavky společností Pan Am a Iran Air z roku 1973 na dálkový letoun, který by hospodárněji využil svou kapacitu. Přepravní kapacita původního Boeingu 747-100 byla pro některé dálkové linky zbytečně předimenzovaná, chtělo to dálkový letoun s kapacitou menší asi o 25 % cestujících. V podstatě šlo o to, zacelit díru v tomto parametru mezi Boeingem 707 a velkým Boeingem 747, kam už se ale draly třímotorové Douglas DC-10 a Lockheed L-1011 TriStar. Boeing původně počítal s tím, že získá zákazníky až na dvě stě kusů těchto strojů, ale nakonec se jich vyrobilo pouze pětačtyřicet. Zkrácený model tedy velká očekávání výrobce nenaplnil.
Autor: Aero Icarus, CC BY-SA 2.0
Při tomto pohledu krásně vyniknou rozměrové poměry „kraťasu“ Boeing 747 SP.
Autor: Bob Adams, CC BY-SA 2.0
Boeing 747-200 se objevil už v roce 1971. Jak už to tak zpravidla bývá, dostala nová verze samozřejmě výkonnější motory. Navíc ovšem nesla větší zásobu paliva, čímž se markantně zvýšil dolet. Strojů typové řady 747-200 bylo vyrobeno bezmála čtyři sta kusů.
Autor: Aero Icarus, CC BY-SA 2.0
Kouzlu Jumbo Jetu podlehli všichni, i potomci Vikingů ze severu. V roce 1971 zařadila Boeingy 747-200 do své flotily společnost Scandinavian Airlines.
Autor: SAS Museum (Norway), CC BY-SA 2.0
Nákladní verze Boeingu 747-200
Autor: Volkswagen
Boeing 747-200 v konfiguraci combi pro kombinovanou přepravu cestujících a velkého nákladu
Autor: SAS Museum (Norway), CC BY-SA 2.0
Typová řada 747-300 přinesla především prodlouženou horní palubu. První takové stroje byly vyrobeny v roce 1983, celkový objem výroby nakonec činil 81 kusů.
Autor: Aero Icarus, CC BY-SA 2.0
Boeing 747-400 nastoupil v roce 1989, od předchozí třístovky se lišil novým křídlem o větším rozpětí. Čtyřstovku můžeme označit v rodině obřích boeingů za pecku, její celková výroba dosáhla téměř sedmi stovek kusů. Na fotografii vidíme čtyřstovku společnosti KLM.
Autor: Aero Icarus, CC BY-SA 2.0
Další Boeing 747-400 společnosti KLM, resp. její pobočky KLM Cargo zabývající se nákladní dopravou. Nejen velký nápis Cargo, ale i absence oken je neklamnou známkou, že vidíme nákladní provedení Boeingu 747-400.
Autor: Albert Koch, CC BY-ND 2.0
Boeing 747-400 na mezinárodním letišti v Tokiu, uživatel: Japonské letecké síly sebeobrany, letoun byl používán jako Japanese Air Force One.
Autor: Kentaro IEMOTO, CC BY-SA 2.0
Boeing 747-400 japonské společnosti All Nippon Airways ve speciálním pokémonském zbarvení
Autor: Kentaro IEMOTO, CC BY-SA 2.0
Boeingy 747 se používají i v Rusku
Autor: Victor, CC BY-NC-ND 2.0
Poslední generací Jumba je typová řada označovaná Boeing 747-8, která je z nich i největší. Základní značení „osmičky“ v konfiguraci pro dopravu osob je Boeing 747-8I (I jako Intercontinental).
Autor: N509FZ, CC BY-SA 4.0
Nákladní verze „osmičky“ nese základní označení Boeing 747-8F (F jako Freighter).
Autor: Nathan Coats, CC BY-SA 2.0
Zatímco osobních Boeingů 747-8I bylo vyrobeno 47, tak výroba těchto nákladních Boeingů 747-8F dosáhla zatím 91 exemplářů. A právě do roku 2022 by se mělo podle stávajích objednávek vyrobit ještě 15 posledních nákladních Boeingů 747-8F.
Autor: Nathan Coats, CC BY-SA 2.0
Vedle „obyčejných“ vznikla i řada speciálních verzí Boeingu 747, představíme si pouze některé z nich. Mezi nejznámější z těchto specialit patří nosič raketoplánů Boeing 747 SCA (kde SCA znamená Shuttle Carrier Aircraft). Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) provozoval dva takové stroje.
Autor: NASA / Robert Markowitz
Ještě jednou Boeing 747 SCA s raketoplánem na zádech, ten se zkrátka neokouká. Zde navíc přelétá nad rodištěm Nicka Twispa, nad kalifornským Oaklandem. Dole vidíme jezero Merritt. Za městem je Sanfranciský záliv a zřetelný most vlevo je Bay Bridge mezi Oaklandem a San Franciskem, resp. na fotce vidíme jeho část mezi Oaklandem a ostrovem Yerba Buena.
Autor: NASA / Carla Thomas
Jeden z olétaných krátkých Boeingů 747SP posloužil k přestavbě na létající observatoř SOFIA. V zadní části trupu je pod odsuvným krytem instalován infračervený teleskop.
Autor: NASA / Carla Thomas
Z řady nerealizovaných projektů či v tomto případě pouze vypracovaných teoretických studií na platformě Jumbo Jetu jmenujme alespoň létající letadlovou loď Boeing 747 AAC (Airborne Aircraft Carrier). Počítalo se s přepravní a obslužnou kapacitou pro deset tzv. mikrostíhaček na jeden nosič.
Autor: Boeing
Boeing VC-25A jako Air Force One přepravující hlavu Spojených států. Pravou ruku hlavy Spojených států pak přepravuje Air Force Two. A na vše dohlíží muži v černém.
Autor: USAF / Alex R. Lloyd
Dva současné stroje VC-25A adaptované z typu 747-200 toho mají již hodně za sebou a v horizontu několika let je nahradí připravované VC-25B vycházející z poslední generace 747-8I. Air Force One není jméno letadla, ale je to volací znak letadla, na jehož palubě se právě nachází prezident USA.
Autor: AP
Speciální verzí Jumba je i létající velitelské stanoviště E-4B. Zde doplňuje palivo z Boeingu KC-135 Stratotanker.
Autor: USAF / Staff Sgt. Michael Haggerty
Galerii ukončí tři dobové reklamní prospekty, každý provozovatel Boeingů 747 se chtěl samozřejmě takovým strojem ve své flotile pochlubit.
Autor: Dobová reklama společnosti Pan American World Airways
Reklamní prospekt s typem 747 letecké společnosti Northwest
Autor: Northwest Airlines
Boeing 747 na reklamním prospektu letecké společnosti Braniff
Autor: Braniff International Airways