78letý vynálezce a jeho „hmyzí letadlo“ připravené k prvnímu letu. „Hmyzí letadlo“, které bylo ve skutečnosti létajícím automobilem, se připravuje ke zkušebním letům na mýtině v oblasti New Forest. Jeho vynálezcem byl T. A. Dring (78 let) z Poulneru v hrabství Hampshire. Po dobu 25 let studoval let hmyzu schopného vznášení a byl přesvědčen, že běžná letadla jsou konstruována na nesprávných principech. Jeho stroj měl dvě sady motorově poháněných rotorových lopatek, z nichž každá směrovala proud stlačeného vzduchu pod trup. Podle Dringovy teorie mělo rozpínání těchto proudů „hmyzí letadlo“ zvednout do vzduchu. Duben 1934

Autor: TopFoto.co.uk / Topfoto / Profimedia, Profimedia.cz

Sjezdovka na Mount Hood – odjezd z horní stanice. Visutá lanovka evokující trolejbus, která v letech 1951–1956 spojovala Government Camp a Timberline Lodge v Oregonu v USA. Byla uzavřena kvůli finančním potížím.

Autor: Mary Evans Picture Library / Profimedia, Profimedia.cz

Tříkolka Rexette s motorem o výkonu 5 koňských sil, kolem roku 1905

Autor: National Motor Museum / Heritage Images / Profimedia, Profimedia.cz

Trasa New York–San Francisco. A´č se může tato lokomotiva zdát neobvyklá, ve své době byly poměrně běžné. Řada severoamerických železničních společností vlastnila jednu podobně upravenou lokomotivu pro účely vyhlídkových jízd železničních inspektorů po tratích společnosti. Kolem roku 1906

Autor:  Mary Evans Picture Library / Profimedia, Profimedia.cz

1968 – zemědělské vznášedlo: Plnění jedné ze dvou nádrží o objemu 45 litrů u prototypu vznášedla pro postřik plodin, které vyvinula britská společnost s cílem umožnit postřik polí až desetkrát rychleji než u běžných zařízení montovaných na traktorech nebo tažených traktorem. Stroj dokázal zajistit dostatečné pokrytí půdy i při překvapivé rychlosti 32 km/h, přičemž toto omezení bylo dáno pouze možnostmi postřikovacího zařízení. Samotné vznášedlo bylo schopné dosahovat rychlosti mezi 113 a 129 km/h, což naznačovalo jeho značný potenciál. Pohon zajišťovaly čtyři dvouválcové motocyklové motory o objemu 250 cm³ na benzin a olej, které poháněly dva vztlakové ventilátory a dvě vrtule zajišťující pohyb vpřed. Když nebylo využíváno k postřiku plodin, mohlo vznášedlo sloužit jako univerzální dopravní prostředek pro velké zemědělské usedlosti. Jedním z možných využití mohla být například kontrola oplocení na australských farmách. Společnost rovněž zkoumala možnost výroby vznášecích přívěsů a nakládacích plošin schopných přepravovat velmi těžké náklady, které by mohly být taženy traktorem, nákladním automobilem, malým autem nebo jiným vznášedlem.

Autor: Keystone Pictures USA / Zuma Press / Profimedia, Profimedia.cz

„Vysněné auto“ pro zdravotně postižené muže - Tak bylo v létě 1949 popisován prototyp vozidla, který bylo možné vidět v depu ministerstva pro válečné penze u britského Blackpoolu. Šlo o jednomístný tříkolový vůz do každého počasí, navržený jako náhrada za starý ručně poháněný invalidní vozík používaný ministerstvem. Vozidlo, které absolvovalo zkušební cestu po Devonu dlouhou 500 mil, mělo nádrž na zhruba 18 litrů paliva a jeho benzinový motor dosahoval průměrné spotřeby 3,5l na 100 km. Na snímku je také skládací ručně poháněný invalidní vozík, který je součástí výbavy automobilu. Tento lehký vozík, určený k přepravě k vozu a od vozu, byl uložen na snadno přístupném místě v zadní části vozidla, aby jej řidič mohl jednoduše vyjmout a používat.

Autor: TopFoto.co.uk / Topfoto / Profimedia, Profimedia.cz

Elektrická lokomotiva s akumulátory použitá při zkušební jízdě mezi Paříží a Melunem v roce 1900.

Autor: Roger-Viollet via AFP / Roger-Viollet / Roger-Viollet via AFP / Profimedia, Profimedia.cz

Zadní část první „Micheliny“ (motorového vozu), kterou řídil Marcel Michelin (1886–1945) a s níž urazil trasu z Paříže do Deauville za 1 hodinu a 45 minut. Paříž, nádraží Saint-Lazare, září 1931.

Autor: Albert Harlingue / Albert Harlingue / Roger-Viollet via AFP / Profimedia, Profimedia.cz

Automobil se „vzduchovým pohonným systémem“, Francie, 1913–1914.

Autor: Maurice-Louis Branger / Maurice-Louis Branger / Roger-Viollet via AFP / Profimedia, Profimedia.cz

Úspěšně otestovaný v roce 1947, Airphibian byl prvním silničním letadlem certifikovaným Civil Aeronautics Administration. Silniční letadlo je hybridní vozidlo, které kombinuje schopnost létat s možností jízdy po silnici jako automobil. Ve vzduchu vypadal Airphibian jako malé letadlo. Pro provoz na silnici se však celá zadní část včetně ocasních ploch a křídel odpojila a spočívala na vlastních malých kolech. Demontovala se také vrtule. Airphibian měl velmi dobré letové vlastnosti a jeho konstruktér Robert Edison Fulton Jr. jej jednou na výzvu časopisu Life použil k cestě ze svého domova v Connecticutu na Broadway na Manhattan. Tento průkopnický stroj dokázal uletět až 400 mil na 30 galonů paliva. Fulton později tvrdil, že vůz nebylo možné komerčně prosadit kvůli vládním regulacím. V roce 1950 Airphibian pilotoval také Charles Lindbergh. Přestože se projekt nestal obchodním úspěchem — náklady na certifikaci letové způsobilosti donutily Fultona vzdát se kontroly nad společností, která už vývoj dále nerozvíjela — dnes je Airphibian součástí sbírek Smithsonian Institution. Robert Edison Fulton Jr. (15. dubna 1909 – 7. května 2004) byl americký vynálezce a dobrodruh, známý mimo jiné cestou kolem světa na motocyklu a řadou leteckých vynálezů; během života získal přibližně 70 patentů.

Autor: Credit line: - / Photo researchers / Profimedia, Profimedia.cz

1972 – kráčející nákladní vůz jde kupředu: Toto byl model čtyřnohého „kráčejícího nákladního vozu“, který měl mít potenciální využití jako dopravní prostředek pro náklad a vojáky, mobilní platforma pro dělostřelectvo nebo prostředek pro přepravu mezi lodí a pobřežím. Díky čtyřem nohám dlouhým přibližně 1,8 metru mělo být vozidlo schopné přepravovat náklad v terénu nepřístupném pro kolová či pásová vozidla, a to rychlostí až 8 km/h. Pomocí ovládacích prvků připojených k pažím, nohám a trupu měl být operátor schopen stroj řídit všemi směry. Výzkumný prototyp obřího stroje — vysoký asi 3 metry, dlouhý 3 metry a široký 1,2 metru — vznikl ve výzkumném a vývojovém centru společnosti General Electric v Schenectady.

Autor: Keystone Pictures USA / Zuma Press / Profimedia, Profimedia.cz

1958 – Philadelphia: Experimentální létající vozidlo, vyvíjené pro dopravní sbor americké armády společností Piasecki Aircraft Corporation, mělo být schopné plnit většinu úkolů běžného terénního „jeepu“ a zároveň disponovat vlastnostmi malého vrtulníku. Při vývoji létajícího prototypu byla používána maketa v plné velikosti. Vozidlo bylo navrženo jako lehký užitkový dopravní prostředek, pozorovací platforma či prostředek pro řízení dělostřelecké palby, stejně jako vzdušná platforma pro blízkou podporu a taktiku rychlých úderných akcí.

Autor: Keystone Pictures USA / Zuma Press / Profimedia, Profimedia.cz

Prototyp Aerotrain „02“ z roku 1982 byl navržen pro rychlosti mezi 300 a 400 km/h. Na snímku je pohled na nový prototyp pro dopravu mezi Paříží a Orleánem

Autor: Keystone Pictures USA / Zuma Press / Profimedia, Profimedia.cz

Duben 1975 – britský létající talíř se vznesl do vzduchu. V roce 1974 společnost John West Design Associates oznámila plány na vytvoření nového konceptu letecké dopravy, a tak vznikl projekt Skyship. První zmenšený prototyp se vznesl a manévroval pomocí rádiového řízení v témže hangáru v Cardingtonu, kde byla v roce 1930 dokončena vzducholoď R101. Po úspěšném zkušebním letu a testech měl následovat vývoj stroje o průměru přibližně 61 metrů s nosností mezi 6 a 10 tunami. Konečným cílem projektu bylo během několika let vytvořit Skyship schopný přepravovat až 400 tun nákladu. Na snímku je první zmenšený prototyp Skyshipu o průměru 11 metrů při vzletu uvnitř obřího hangáru v Cardingtonu.

Autor: Keystone Pictures USA / Zuma Press / Profimedia, Profimedia.cz

1975 – toto neobvyklé vozidlo nazvané „Crazy Ox“ („Šílený vůl“) bylo schopné projet téměř jakýmkoli terénem — řekami, rýžovými poli, bahnitými poli a podobně. Stroj postavila skupina dvaceti zaměstnanců továrny společnosti Honda.

Autor: Keystone Pictures USA / Zuma Press / Profimedia, Profimedia.cz

Velmi raný prototyp obytného vozu — „Carling Number 2“ — navržený francouzským automobilovým konstruktérem Charlesem Louvetem, fotografovaný v Nice v roce 1925. Vpravo je vidět konstrukční rám vozu během stavby.

Autor: Mary Evans Picture Library / Profimedia, Profimedia.cz

Velmi vysoké jízdní kolo — výraz soustředění v tváři jezdce je naprosto pochopitelný. Kolem roku 1906

Autor: Mary Evans Picture Library / Mary Evans Picture Library / Profimedia, Profimedia.cz

Cyklovůz „Le Dauphin“ z dílen Ateliers Bechereau, postavený z leteckého trupu, s motorem o výkonu 3 koně a šlapacím pohonem. Francie, 40. léta 20. století

Autor: Roger-Viollet via AFP / (C) LAPI / Roger-Viollet / Roger-Viollet via AFP / Profimedia, Profimedia.cz

Snímek z 26. srpna 1963 zachycuje vůz Hadi-3 sovětské výroby, vybavený motorem o výkonu 36 koní, údajně schopný dosáhnout rychlosti až 300 km/h.

Autor: Profimedia, Profimedia.cz

Představení aerotrainu typu „I-80“ nazvaného „Orléans“, navrženého francouzským inženýrem Jeanem Bertinem. Francie, 1969.

Autor: Roger-Viollet via AFP / (C) J. Cuinieres / Roger-Viollet / Roger-Viollet via AFP / Profimedia, Profimedia.cz

Představení aerotrainu typu „I-80“ nazvaného „Orléans“, navrženého francouzským inženýrem Jeanem Bertinem. Francie, 1969.

Autor: Roger-Viollet via AFP / (C) J. Cuinieres / Roger-Viollet / Roger-Viollet via AFP / Profimedia, Profimedia.cz

V Německu se mezi válkami neuchytil ani vrtulový vlak