Poklidný jarní den ve vyšehradském parku rozřízne zvuk podobný elektrické sekačce na trávu. Vzápětí se od země odlepí bílá polokoule, ze které v pravidelných rozestupech kolem dokola čouhá osm ramen. Na nich se usilovně točí vrtulky, které ji vynášejí do vzduchu. Zdálky to může vypadat jako odlet UFO.
Po počátečním krátkém nesmělém stoupání se rotorky rozbzučí naplno a stroj vystřelí vzhůru. Právě jsme vyzkoušeli start dálkově řízeného stroje, který slouží převážně k mapování terénu. Má totiž pod sebou umístěný pohyblivý držák, na který může být umístěn fotoaparát, nebo kamera.
Předletovým přípravám na pražském Vyšehradě přihlíželi i hloučky turistů
Náhodní přihlížející, kteří byli svědky naší exkurze do světa bezpilotních prostředků, tohoto dne na pražském Vyšehradě viděli vedle redaktorů především dvě osoby, které se o chod stoje staraly. Tak trochu jako ze sci-fi filmu jim mohl připadat především operátor, který ovládal kameru. Na očích měl totiž nasazeny videobrýle a v ruce pak třímal ovládací pultík. Pilot by zase pro změnu pak mohl být zaměněn za běžného leteckého modeláře, jen s trochu vybavenějším ovladačem.
Oktokoptérapohotovostní hmotnost 5 000 g užitková hmotnost 6 000 g doba letu až 40 min, 15 minut s nákladem 5 000 g max. doporučovaná výška letu 1 000 m nad terénem akční rádius 1 750 m maximální rychlost 60 km/hod osm motorů, každý s tahem až 2 400 g osm nosných vrtulí 14 × 6" rozměry: 1 160 × 1 160 × 600 mm baterie Lithium-polymer konstrukce z uhlíkového kompozitu možné vybavení: digitální fotoaparát, profesionální full HD kamera, termovize, senzor pro měření plynných emisí, laserscanner, hyperspektrální skener podle požadavků, geomagnetické senzory atd. |
Ostatně příměr s modelářem není zase až tak daleko od pravdy. Tuto oktokoptéru (helikoptéra s osmi vrtulkami) totiž ve společnosti Geodis sestavili sami. A protože už je to stroj pro profesionální využití, musel dostat registrační značku od Úřadu civilního letectví a jeho pilot musí mít správnou kvalifikaci.
"Úřad civilního letectví registruje stroje podle jejich čisté hmotnosti, do jednoho, sedmi a do dvaceti kilogramů," zasvěcuje nás do problematiky Jakub Karas, jenž má ve firmě Geodis, na starosti právě bezpilotní prostředky.
Musí dodržovat určitá pravidla, jako je například pilotovat stroj tak, aby byl v dohledu, nelétat s ním nad lidmi a při tom všem dodržovat vyhrazené zóny a výšky. Při získávání kvalifikace musí pilot předvést zkušebnímu komisaři například průlet určitým obrazcem, vzlétnout do výšky, prostě ukázat, že má stroj pod kontrolou. Pilotáž takto složitého stroje se podle pilota Tomáše Tichého dá zvládnout do týdne.
Plně vybavená oktokoptéra zvládne létat i v automatickém režimu podle předem nastavené trasy.
Oktokoptéra unese i několikakilogramovou zátěž. Nejčastěji "vozí" fotoaparát.
Nám představený stroj navíc pilotovi pomáhá a je dokonce schopen sám letět podle naplánované trasy. Automatika, která pomáhá při letu, udrží stroj ve vzduchu, i když ztratí kontakt s pilotem. Pokud je k tomu naprogramována, zvládne dokonce sama dron navést zpět na startovací pozici a přistát. K tomu využívá senzory, jako jsou GPS, barometrický výškoměr, akcelerometr, gyroskop i magnetický tříosý kompas. Nelze si při tomto výčtu nevzpomenout na moderní chytré telefony, které jsou v tomto ohledu vybaveny podobně, jen neumějí létat.
Jak se řídí osm vrtulí
Řízení oktokoptéry probíhá podobně jako v případě jednorotorové helikoptéry, je tedy třeba stroj naklonit do požadovaného směru. A například rotace kolem vlastní osy je zajištěna tím, že se sudé rotory roztočí ve zvýšeném tahu a liché ve sníženém.
"Tato okotokoptéra je technicky vybavena tak, aby se mohla pohybovat až do vzdálenosti 1,5 kilometru od operátora do každého směru včetně výšky. Zpravidla se pohybujeme kolem 300 metrů vysoko," říká pilot Tomáš Tichý.
I na takovém stroji je třeba vědět, kde má předek. "My máme na předku umístěné LED diody a ještě máme označení pomocí reflexních proužků, ale samozřejmě může se stát, že pilot musí sám pomocí ovládacího panelu zkoušet, kde je předek" vysvětluje Tichý.
Létat se většinou dá do rychlosti větru 36 km/h, což už je pořádný vítr, který dokáže rozhučet i lesy.
Délku letu ovlivňuje především hmotnost snímacího zařízení, které musí dron nést. Pohybuje se tak mezi 10 a 40 minutami ve vzduchu. Maximální rychlosti se pohybují kolem 15 metrů za sekundu, tedy mezi 50 a 60 km/h. Výkonu stroje se pohybuje kolem 4 kW, což zhruba odpovídá motoru benzínové sekačky s pojezdem.
Dronu dodávají energii dva pětičlánkové LI-PO akumulátory s kapacitou 10 000 mAh, které mohou být do plné kapacity nabity během hodiny.
Ve čtyřech kufrech do kombíku
Sledujeme oktokoptéru, jak se nyní vznáší nad vyšehradským kostelem sv. Petra a Pavla a opatrně krouží kolem majestátních věží se zvonkohrou a zblízka je natáčí. Operátor Jakub Karas s videobrýlemi na očích přitom kontroluje plošinku na které je připevněn fotoaparát.
Operátor Jakub Karas řídí natáčení z dronu, který má připevněn na pohyblivém závěsu fotoaparát s nastaveným videozáznamem. Přes nasazené videobrýle vidí co právě přístroj zabírá. Pultík v ruce slouží k ovládání závěsu.
Zatímco pilot dálkově navádí oktokoptéru k věžím vyšehradského kostela, operátor již řídí plošinu s fotoaparátem a natáčí první záběry.
Věže vyšehradského kostela sv. Petra a Pavla nasnímané ze vzduchu osmivrtulovým dronem
Právě v těchto brýlích, jež jsou napojeny na přijímací pultík, vidí v přímém přenosu to, co kamera právě snímá. Pokud nechce použít brýle, může využít obrazovku, kterou má také k dipozici.
Veškeré vybavení pro oktokoptéru se vejde do čtyř kufříků. Jeden z nich přitom obsahuje jen pohonné akumulátory, včetně náhradních. Další ukrývá dálkové ovládání, třetí výbavu operátora a čtvrtý je pak takovou přenosnou dílničkou. Při převozu se tak oktokoptéra i s vybavením vejde do kufru kombíku.
Paparazzi i mapy
Rozměry i snadné možnosti převozu předurčují tyto stroje k nasazení tam, kde je potřeba ze vzduchu pořídit záznam, či přímý přenos ať již v optickém, či infračerveném spektru pomocí termovize.
V zahraničí podobné drony využívají například paparazzi při snímání oblastí, kam nemají přístup. Je to však poněkud drahá "legrace", protože stroje schopné unést kvalitní fotoaparát stojí více než milion korun.
V Česku tyto bezpilotní stroje slouží většinou ke snímkování pro mapové podklady, ale využití mohou nalézt v mnoha dalších oblastech. Nabízí se oblast dohledu nad většími událostmi, kde může dron sloužit místo dražších pilotovaných vrtulníků. Ocenit by je mohly i filmové štáby pro natočení záběrů z netradičních úhlů.
