1 / 22
Anhaltské nádraží v Berlíně patřilo kdysi k nejvýznamnějším v Evropě. Na Anhaltské nádraží jezdily i přímé vlaky z Prahy. Sychravého 14. března 1939 tam přijel i vlak s nešťastným prezidentem Emilem Háchou v úvodu jedné z nejtragičtějších kapitol našich dějin. Podívejme se, jak toto nádraží vypadalo ve století páry a v dobách své největší slávy, v jakém stavu vyšlo z druhé světové války a jak vypadá jeho dnešní reziduum.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Dia_287-31902, CC BY-SA 4.0
Anhaltské nádraží vzniklo jako koncová stanice Berlínsko-anhaltské dráhy. Typově se jednalo o nádraží hlavové, mělo tedy všechny koleje kusé (slepé). V 19. století byla ve velkých městech budována hlavová nádraží ve větším poměrném zastoupení než ve století následujícím, kdy se s rozvojem železničních sítí a techniky stále více prosazovala nádraží průjezdná.
Autor: public domain
Nádraží tedy získalo své jméno podle oblasti Anhaltska, kterou tehdy s Berlínem spojovala právě Berlínsko-anhaltská dráha. Ta doba se mimo jiné vyznačovala až „překotným“ zakládáním různých železničních společností v pro spojování různých oblastí, což platilo minimálně v Evropě. Celé jméno společnosti provozující železnici mezi Berlínem a Anhaltskem znělo Berlin-Anhaltische Eisenbahn-Gesellschaft (tato společnost zanikla v roce 1886, její revír převzaly Pruské státní dráhy a další změny provozovatele pak už jsou asi zřejmé).
Autor: public domain
Anhaltské nádraží bylo otevřeno v létě roku 1841. Ale to bylo úplně jiné nádraží, než to, jehož stavební zbytek tam dnes vidíme. Úplně jiné je myšleno tak, že vypadalo zcela jinak, ale stálo na stejném místě. Bylo mnohem menší a nemělo velkou uzavřenou nástupištní halu. Jenže jak se síť Anhaltské dráhy postupně rozšiřovala a význam Anhlatského nádraží rostl a rostl, tak se brzy ukázalo, že jeho původní kapacita se stává nedostatečnou. A proto bylo potřeba nádraží zásadně rozšířit, což nakonec dopadlo tak, že vzniklo nádraží prakticky zcela nové. (Na obrázku vidíme nové Anhaltské nádraží na dřevorytu podle původní kresby Gottloba Theuerkaufa z roku 1882.)
Autor: public domain
Nové nádraží bylo postaveno v letech 1876 až 1880 podle návrhu architekta Franze Schwechtena. Ten vytvořil velkolepou stavbu v novorenesančním stylu. Dominantou byla obrovská nástupištní hala s ocelovou konstrukcí a prosklenou střechou. Stavba patřila k technickým i architektonickým vrcholům své doby. Tehdy se jednalo o největší nástupištní halu v Evropě, její délka činila 170 metrů, šířka 60 metrů a výška 34 metrů.
Autor: public domain
Fotografie ze stavby nástupištní haly Anhaltského nádraží nás nenechá na pochybách, o jak velké dílo se jednalo.
Autor: public domain
Pohled od jiho-jihozápadu na nástupištní halu Anhaltského nádraží, rok 1881. Zcela vpředu si všimneme zajímavého mechanismu zvaného přesuvna.
Autor: public domain
Parní lokomotiva na Anhaltském nádraží, rok 1880
Autor: public domain
Na přelomu 19. a 20. století patřilo Anhaltské nádraží k nejrušnějším dopravním uzlům v Německu. Odtud odjížděly vlaky nejen do oblasti Anhaltska, ale i dále na jih Německa a přes hranice do Rakouska, jehož jsme byli součástí, a dále až do Itálie.
Autor: public domain
Anhaltské nádraží na poštovní pohlednici odeslané 5. listopadu 1904. Anhaltské nádraží stálo na tehdy rušném náměstí Askanischer Platz.
Autor: public domain
Anhaltské nádraží v roce 1910
Autor: public domain
Ve druhé polovině dvacátých a hlavně ve třicátých letech 20. století dosáhlo nádraží svého provozního vrcholu. Znamenalo to stovku vlaků a dvacet tisíc odbavených cestujících denně. V případě velkých událostí, jako byly například velké hospodářské výstavy, to bylo až 60 tisíc cestujících denně.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fel_046819-RE, public domain
Jak asi správně každý tuší, tak druhou světovou válku nemohlo Anhaltské nádraží přečkat bez úhony. Poničeno bylo při spojeneckém náletu 3. února 1945. Kvalitní a mohutné zdivo víceméně přežilo, interiéry ovšem vzaly za své. Velké poškození se potom týkalo prosklené ocelové konstrukce zastřešení nástupištní haly. Po válce byly zbytky konstrukce haly demontovány a provoz na nádraží byl omezený. Omezení provozu však nesouviselo s poškozením, ostatně nádraží by nebyl problém plně zrekonstruovat s navrácením jeho bývalé krásy. Omezení provozu souviselo s rozdělením Německa, protože nádraží se ocitlo v Západním Berlíně a nějaké železniční pendlování mezi ním a Východním Německem nebylo na pořadu dne.
Autor: public domain
Definitivní konec pravidelného železničního provozu na Anhaltském nádraží přišel v roce 1952. V následujících letech začala demolice rozsáhlého areálu. V roce 1960 byla odstřelena většina monumentální nástupištní haly, která kdysi patřila k největším v Evropě. Rušení a demolice nádraží byly předmětem kritiky, protože šlo o ztrátu významné architektonické památky.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Dia_287-02391, CC BY-SA 4.0
Štěstím v neštěstí bylo, že z původního nádraží zůstala zachována alespoň část vstupní budovy – charakteristický portikus s obloukem, který se stal tichou připomínkou někdejší slávy celého komplexu. Okolní prostor však dlouho nevypadal příliš vábně. K nápravě došlo až v 90. letech.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Dia_287-31903, CC BY-SA 4.0
Samotné torzo bylo zakonzervováno jako památka a doplněno informačními prvky připomínajícími historii místa. Připomíná se například deportace berlínských Židů, kdy je v roce 1942 odvážely vlaky z Anhaltského nádraží do Terezína.
Autor: Falk2, CC BY-SA 4.0
Pohled z dochovaného vstupního torza Anhaltského nádraží směrem přes již dávnou ztracenou nástupištní halu. Bílý objekt netradičního tvarového řešení je multifunkční kulturní hala Tempodrom.
Autor: Karl Reichert, CC BY 2.0
Detailní pohled na torzo Anhaltského nádraží
Autor: Fred Romero from Paris, CC BY 2.0
Vrchol dochovaného portiku již od samého počátku zdobila dvojice alegorických soch Den a Noc (Tag und Nacht) od německého sochaře Ludwiga Brunowa, od roku 2004 tam jsou místo chátrajících originálů umístěny jejich kopie. Originály jsou dnes vystaveny v berlínském technickém muzeu.
Autor: Fred Romero from Paris, CC BY 2.0
Německé technické muzeum v Berlíně se může pochlubit i modelovým kolejištěm v měřítku H0 s věrnou maketou Anhaltského nádraží. A nyní to zajímavé, torzo Anhaltského nádraží je asi deset minut chůze od jmenovaného muzea.
Autor: Magnus Hagdorn, CC BY-SA 2.0
Detailní pohled na model Anhaltského nádraží v berlínském technickém muzeu
Autor: Magnus Hagdorn, CC BY-SA 2.0
A do třetice stejný model Anhaltského nádraží. Při tomto detailním pohledu si vpravo všimneme modelu nákladního automobilu Rumpler RuV 31 používaného novinovým nakladatelstvím Verlag Ullstein.
Autor: Magnus Hagdorn, CC BY-SA 2.0
