Zadní část Baťova Stinsonu na letišti Praha-Kbely v roce 1935

Zadní část Baťova Stinsonu na letišti Praha-Kbely v roce 1935 | foto: archiv Lubora Obendraufa

Příběh unikátního Baťova letadla. Kilometr na něm stál korunu šedesát

  • 23
Firma Baťa měla ve svém "letovém parku" před druhou světovou válkou řadu velmi zajímavých typů letounů. Jedním z nejzajímavějších byl i Stinson SR-10C Reliant, který se neroztáčel ručně, ale elektrickým startérem.

Stinson Reliant byl výsledkem vývoje z několika předchozích modelů s přihlédnutím k průzkumu mezi stávajícími zákazníky.

Stinson Aircraft Company

Firmu založil známý letec Edward "Eddie" Stinson v americkém Daytonu v roce 1920. Začátky byly opravdu těžké a po nějakém čase se mu podařilo sehnat skupinu investorů, ty nutně potřeboval pro další podnikatelský kapitál. Prvním letounem byl typ SM-1 Detroiter. Elegantní letoun poprvé vzlétl 25. ledna 1925 a jeho obchodní úspěch velmi rychle znamenal výraznou vzpruhu pro celý letecký podnik. To umožnilo o něco později přejmenování společnosti na Stinson Aircraft Corporation včetně stěhování provozu do Detroitu. Obchody se dařily a do konce roku 1929 se výrobci podařilo prodat přes 120 letounů daného typu. V té době znamenitý počin.

Vývoj dalších typů byl možný prodejem části akcií podnikateli v automobilovém průmyslu Erretu Lobbanu Cordovi v září 1929. Firma díky věrným zákazníkům přežila i těžké roky během vleklé hospodářské krize třicátých let. Bohužel, její zakladatel umírá v lednu 1932 při letecké nehodě v Chicagu. V té době mu bylo 38 let a nalétal těžko uvěřitelných 16 tisíc hodin.

Později byla jeho společnost začleněna do firmy Aviation Corporation – AVCO (předtím Cord Corporation), aby se dále stala součástí korporace Consolidated Vultee. Začátkem padesátých let je společnost Stinson koupena známou Piper Aircraft Corporation. Lidé od Pipera využili zdařilé konstrukce projektu Twin Stinson, aby jej později představili odborné letecké veřejnosti již jako Piper Apache. Ostatně, uvedený typ létá na řadě letišť dodnes.

 Velmi elegantní vzpěrový hornoplošník s označením SR-10 se představil zákazníkům v roce 1933. Jako klasická "pětisedadlovka", tedy v konfiguraci pilot a čtyři cestující, mohl letoun nabídnout v té době nevídaný komfort s plně čalouněným interiérem a pokročilým přístrojovým vybavením. Létal s devítiválcovým hvězdicovým motorem Lycoming (u Bati s motorem Lycoming R-680-D5) a měl na svoji dobu i řadu jiných vylepšení. Motor byl opatřen krytem NACA. Vrtule byla kovová za letu stavitelná typu Hamilton Standard.

Konstrukce křídla sestávala ze svařovaných chrommolybdenových trubek a duralových žeber. Náběžná hrana křídla byla potažena duralovým plechem, zbytek křídel pak lakovaným plátnem.

Trup letounu včetně směrovky a výškovky byl vyroben jako svařenec ze stejných trubek jako křídlo. Přední část trupu dostala duralový potah a zbytek byl opět potažen lakovaným plátnem s ochranným lakem proti účinkům paliva.

Za sedačkami v kabině se nacházel zavazadlový prostor. Kabina samotná měla účinné větrání a byla i vytápěna. Podvozek záďového typu byl pevný a byl opatřen hydropneumatickými tlumiči a kapotážemi kol.

V křídlech byly umístěny nádrže pro 378,5 litru paliva. Dostup stroje byl 4 000 metrů a dolet 1 090 km při cestovní rychlosti 248 km/hod. Hmotnost prázdného letounu výrobce udával 1 216 kg.

Elektrický startér a pneumatické brzdy

"Pozoruhodný byl americký Stinson. Jeho motor se neroztáčel ručně protáčením vrtule jako u ostatních letounů , ale elektrickým startérem. Stačilo stisknout knoflík na palubní desce a už běžel. A na kolech podvozku měl brzdy. Pneumatické. To obojí byly nesmírné novinky, tohle jiná letadla ještě neměla" vzpomínal později na letoun pilot Baťovy Zlínské letecké a.s. Oldřich Doubek.

Dobový pohled

"Zlín nebyl proti domácím výrobkům, avšak podle prosazovaného hesla  'Jen to nejlepší je dosti dobré pro nás' měl zájem jen o nejlepší letadla na světě. Rozhodující byl také ten názor, že čs. letecké výrobě rozhodně nedopomohou ke světové úrovni vysoké ceny a celní ochrana, ale naopak silná konkurence. Vždyť např. Aero A.35 tehdy stálo téměř jednou tolik, co Junkers F.13. Když pak byl v roce 1933 zakoupen tehdy nejmodernější americký jednomotorový hornoplošník Stinson SR Reliant s hvězdicovým motorem Lycoming, který později svou spolehlivostí překonával vše, co dosud ve Zlíně používali, byla jeho cena cca 4 100 dolarů asi čtvrtinová oproti obdobným letadlům čs. výroby. K tomu se však muselo připočítat 53% clo," psal později jeden z pamětníků.

V té době ovšem "vlastenecký" tisk kritizoval Baťovy nákupy letadel ze zahraničí, i když kupoval i letadla naší výroby.

Baťův letoun byl zapsán do Čs. leteckého rejstříku v říjnu 1933 a do republiky se dostal s americkou registrací NC13810, výr. č. 8764. Byla mu přidělena imatrikulace OK-ATP, se kterou létal až do okupace. Později byl po ukořistění Němci přeregistrován na D-CATP.

Baťa tedy koupil opravdu moderní letoun typu SR-10C, aby jej ihned začal používat pro služební cesty za obchodem. Například s ním letěl v roce 1934 na dlouhou obchodní cestu z Otrokovic přes Střední východ do Kapského Města a zpět.

Letoun také létal mezi pobočkami tohoto obuvnického impéria. Nechyběly lety z Prahy Kbel do Vídně, Záhřebu, Vukovaru. K tomu lety na veletrhy do Německa, Polska a Francie. Řada Baťových pilotů (Václav Uruba, Emil Forejtník, Leopold Úředníček i jiní) si pochvalovala velkou spolehlivost Stinsona. I když mrzlo až praštělo, motor se vždy podařilo spustit bez problémů.

Stinson u Bati létal s přezdívkou "Duha", ta byla nastříkána na pravou stranu trupu.

Stinson na letišti Otrokovice v roce 1936. Uprostřed je P. Bernard Přerovský

Na tomto stroji létal i katolický kněz a tehdejší hlučínský kaplan P. Bernard Přerovský. Měl jsem to štěstí, že jsem se s ním setkal osobně ve Vyškově v roce 1996, kde žil už těžce nemocen. Baťa mu umožňoval létat jednou až dvakrát týdně, a to zdarma. Bernard Přerovský (vůbec první duchovní s čs. pilotním průkazem) si u Stinsona pochvaloval špičkové přístrojové vybavení, hladký chod motoru a výbornou ovladatelnost při pojíždění na zemi. Podle něj to byl "Pullmanův vůz  (označní pro luxusní lůžkové vozy) s křídly".

Také vzpomínal, jak v roce 1936 stál u Bati jeden letecký kilometr "aerotaxi" na Stinsonu asi jednu korunu a šedesát haléřů. To byla méně než poloviční cena oproti nejbližší konkurenci.

Osudný let

Stinson Reliant SR-10C OK-ATP se bez nehody dočkal okupace naší země Německem a po přidělení nové registrace D-CATP létal jako kurýrní stroj.  Typem Reliant se dostal do Československého letectví letoun, který jednoznačně ukázal, kam se ubírá vývoj strojů dané kategorie. Díky robustnosti konstrukce a spolehlivosti majiteli prokázal výborné služby i při dalekých cestách.

Autor je redaktorem serveru Pilotinfo.cz.