Jan Procházka rád dotahuje věci do konce. Když v 80. letech emigroval, bylo to z turistického okružního zájezdu do tehdejší NSR, se kterým jel až do poslední možné stanice. „Nechápal jsem ty, co vystoupili dřív. Když už jsem to měl zaplacené, byl nesmysl, vystupovat dřív,“ říká sám.
Kilowatthodinový článek firmy HE3DA . Vlevo je odhalený, takže je vidět jeho na lithiové baterie netradiční konstrukce s několik milimetrů silnými elektrodami.
Po návratu do České republiky se po několika letech v Akademii věd pustil do podnikání a po dlouhých letech spolu se svými kolegy a společníky dovedl až do sériové výroby svůj velký sen - lithiové baterie vlastní konstrukce. Jeho firma HE3DA (Procházka je ovšem už pouze menšinovým vlastníkem) totiž v pražských Letňanech v pondělí 19. prosince slavnostně zahájila provoz linky na sériovou výrobu lithiových baterií podle jeho patentu. Jejím cílem je proniknout mezi velké hráče na tomto stále se ještě formujícím trhu a stát se dodavatelem technologií a baterií pro významnou část světa.
O technologii, se kterou chce společnost uspět, jsme o nich psali v předchozím článku, v podstatě řečeno jde o lithiovou baterii se zjednodušenou konstrukcí. Používá totiž výrazně silnější elektrody v makroskopických spíše než mikroskopických rozměrech, a podle svých tvůrců by tedy měla být robustní a výrazně levnější na výrobu.
Jan Procházka předvádí tepelnou odolnost separátoru (membrány oddělující elektrody) z baterií firmy HE3DA. Vyrábí ho český Pardam (dříve Kertka Nantechnology) a jde o zvlákněný oxid křemičitý - což znamená, že má mnohem lepší odolnost vůči tepelnému namáhání než klasické separátory z organických materiálů.
To by měla být zásadní výhoda nové technologie. Při otevírání linky padlo, že cílem firmy je ve větších provozech (tedy ne v Letňanech, ale následných větších linkách) srazit výrobní náklady pod sto dolarů (cca 2 500 korun ) za kilowatthodinu (v našem předchozím článku Jan Procházka mluvil o 150 dolarech za kWh). Pro srovnání: menší bateriové domovní systémy se na českém trhu prodávají za cenu o řád vyšší, přibližně od 15 tisíc za kWh výše.
„Vrozenou“ výhodu by proti běžným lithiovým (Li-on) bateriím měla mít tzv. 3D baterie firmy HE3DA i v bezpečnosti. Běžné baterie používají k oddělení kladné a záporné elektrody „plastové“ membrány (tzv. separátory), které se při relativně nízkých teplotách poškozují. Což zase vede k riziku vyzkratování baterie, jejímu zahřátí a zničení /v nejhorším případě explozivnímu). HE3DA patří mezi ty typy baterií, které používají anorganické membrány, v tomto konkrétním případě vrstvu vytvořenou z velmi tenkých vláken oxidu křemičitého, který vydrží teploty zhruba do tisíce stupňů.
Produkce z letňanské linky může dosáhnout roční kapacitu kolem 10 MWh ročně, ale jejím hlavním cílem není výroba. Jde spíše o zkušební a ověřovací poloprovoz, kde se má jednak možným investorům a zájemcům ukazovat, jak technologie funguje, případně zkoušet nové postupy pro výrobu například větších typů článků. První část produkce by už během ledna měla putovat za investory a k certifikačním společnostem.
Sériová podoba kilwatthodinového článku firmy HE3DA v porovnání s hlavním investorem a většinovým majitelem společnosti, Radomírem Prusem při slavnostním otevírání malého ověřovacího provozu v pražských Letňanech 19. prosince 2016.
Typově jsou baterie určeny především pro energetické využití (vyrovnávací systémy pro obnovitelné zdroje), ale to se bude týkat předeším větších článků s kapacitou 5kWh, které by se měly v nejbližších letech začít vyrábět v zatím nepostaveném závodě v průmyslové zóně František v Horní Suché na Karvinsku. Do miliardového projektu měl velkou část investic, celkem cca 100 milionů eur, měl vložit do projektu čínský investor, ale jednání se podle kuloárních informací stále nepodařilo dotáhnout do konce. Ale o účast v projektu údajně má zájem izraelský kapitál, a tak by stavba měla podle HE3DA v příštím roce začít víceméně podle plánu.
V dalších fázích by se česká firma chtěla soustředit kromě vlastní výroby hlavně na prodej samotné technologie dalším společnostem. Zájemcům by měla zjednodušeně řečeno prodávat konkrétní projekty na stavbu dalších výrobních linek podle jejich potřeb a požadavků, a hlavní příjmy by tedy měla mít z licencování vlastní technologie.
Z Holešovic přes Seychely do Letňan
Zárodek konstrukce pochází z Procházkových pokusů v roce 2009. Firma pak nejprve technologii ladila v pražských Holešovicích, pak se vývoj přesunul do dnešních prostorů v Letňanech. Tam už probíhaly vývojové práce, které měly umožnit sériovou výrobu, například na zapouzdření článku.
Pohled na malou výrobní linku HE3DA v Letňanech. Vpravo vidíte lis, který připravuje jednotlivé elektrody, které pak na sebe uprostřed linky skládají manipulační ramena.
V té době už se také firma spojila se svým hlavním investorem a dnes většinovým vlastníkem Radomírem Prusem. Majitel moravské Exelsior Group zpracovávající plastové odpady se s Procházkou seznámil z exilu na Seychelách (pátral po lepším typu baterií pro lodě), odkud se tři roky domáhal zrušení zatykače na svou osobu kvůli obvinění z dotačního podvodu. Letos v březnu se vrátil do Česka, a tak se většinový majitel HE3DA (vlastní cca 70 procent) už účastnil.
Články měly podle společné vize Pruse i Procházky měly primárně využití v energetice, především jako vyrovnávací baterie u obnovitelných zdrojů. V další fázi už se údajně chystá i využití pro elektromobily, ale tady je asi bezpečné říci, že vývoj takové baterie nějakou dobu potrvá. Automobilové články musí být nejen bezpečné, ale také velmi robustní a jejich vývoj (a následné ověřování jejich vlastností automobilkami) není nic triviálního.
Ovšem zatím můžeme říci, že HE3DA to dotáhla dále, než asi většina pozorovatelů očekávala, a tak by bylo zbytečné je odepisovat předem. Rozhodně to ovšem nebudou mít jednoduché. Baterie jsou dnes „in“, výzkum probíhá na celém světě, konkurence je veliká a bude jí spíše přibývat.
