I když na startu panovalo téměř bezvětří, čtvrtý ročník pravděpodobně nejnáročnější balonové soutěže v Česku opět dostál svého renomé náročného klání, které je napínavé až do poslední chvíle. Vyhrála posádka, která po startu vydržela téměř dvě hodiny vyčkávat v malé výšce a pomalu se sunula k výhodnější pozici pro stoupání. O osm hodin později dělilo v různých koutech Česka zlatý tým od stříbrného pouhých 714 metrů, přičemž oba tyto balony uletěly vzdušnou čarou od místa startu něco přes 107 kilometrů.
Závod o pohár Jaroslava Haška
|
Vidět společný start více než desítky balonů nepatří v Česku mezi zcela běžné události, a tak se není čemu divit, že se pokaždé těší velkému zájmu veřejnosti. Z našeho pohledu je ale mimořádně zajímavé především to, co se odehrává vysoko na obloze během celého závodního dne.
„Když chceš vyhrát, musíš létat vysoko,“ poznamenal mezi řečí účastník letošního ročníku Tomáš Hora, zkušený závodník a současný ředitel legendárního Poháru Gordona Bennetta, který se letos letěl ve Spojených státech. Haškův pohár vychází ze stejné základní myšlenky, tedy využít všech pravidly soutěže i leteckého provozu dovolených možností, jak se v daném čase dostat co nejdále od místa startu. A často je to právě let ve výšce, která někdy i vícenásobně překonává letové hladiny běžných vyhlídkových letů s balonem.
Poměrně malé území Česka dokáže pořádně potrápit i za předpokladu, že nevane nijak silný vítr. Během zhruba osmi letových hodin, na které některým lépe vybaveným posádkám stačí zásoby propanu, se zatím vždy balony dostaly až ke státní hranici. Tam je to pak vždy o strategii, aby se týmy dokázaly nasměrovat do výběžku, který poskytne větší šanci na vítězství.
Na start se v neděli 28. ledna za východu slunce postavilo celkem 12 posádek (z původně 14 přihlášených) balonů o kubaturách mezi 2 000 až 4 500 kubických metrů objemu balonového obalu. V rámci poháru Jaroslava Haška se tyto rozdíly neřeší. Obecně je samozřejmé, že větší balony mají sice větší spotřebu, ale mezi výhodami převažuje vyšší maximální vzletová hmotnost. Posádka tak pojme do koše mnohem větší množství plynu, a může si tak dovolit delší dobu ve vzduchu. Může ale nastat situace, kdy rychlost a směr větru dostane balony ke státní hranici tak rychle, že zásoba plynu nebude rozhodujícím faktorem.
 |
Druhé místo jen o pár metrů
Letos byla předpověď nadmíru složitá. Při zemi foukal velmi slabý vítr variabilního směru a rozumnou rychlost a směr dostával až kolem výšky dva kilometry na mořem. Do poslední chvíle nebylo jasné, který směr bude pro získání prvenství nejlepší. Do toho všeho se ještě zamíchal možný průlet nad územím Rakouska zpět do Česka. Závod tak na piloty klade nejen nároky z oblasti samotného ovládání balonu, ale je náročný i na komunikaci s řídícími letového provozu a na kombinaci všeho zmíněného se stále se měnící meteorologickou situací. Osm hodin je doba, za kterou se povětrnostní podmínky mohou v mnohém změnit, a na schopnosti pilotů začíná mít vliv i únava.
| posádka | balon (výrobce / objem v m3) | imatrikulace | uletěná vzdálenost | doba letu | umístění |
|---|---|---|---|---|---|
| Petr Klička / Ladislav Kouba | Kubíček / 4200 | OK 6007 | 107,927 km | 8:22 | 1. |
| Ondřej Kostrhun | Kubíček / 4500 | OK 6953 | 107,213 km | 7:59 | 2. |
| David Línek / Zbyšek Prokop | Kubíček / 4500 | OK 0990 | 103,879 km | 8:00 | 3. |
Mapa umístění vytrvalostního závodu horkovzdušných balonů o pohár Jaroslava Haška. Start je u obce Kejžlice a body ukazují místa přistání prvních tří posádek. Zajímavá jsou umístění prvního a druhého místa, kde rozdíl v přímé vzdálenosti od místa startu činil pouhých 714 metrů! | foto: Mapy.cz, Technet.cz
Když se podíváme na výsledky prvních tří týmů, nejspíš nás zaujme vskutku minimální rozdíl v dosažené vzdálenosti. Na 107 kilometrech rozhodlo nakonec jen pouhých 714 metrů.
Pomalé chytání opice
Druhá zajímavost letošní výsledkové listiny je rozdílný směr, kterým se piloti vydali. Stříbrný Ondřej Kostrhun, který letěl sólo, nepřekročil výšku 1 600 metrů nad mořem a po pozoruhodném finále dosedl pár metrů od státní hranice na úrovni Znojma. Jeho let si můžeme důkladněji prozkoumat na tomto odkaze. Skvěle načasovanou změnou výšky (prudkým naklesáním o téměř 800 výškových metrů) se mu podařilo obletět NP Podyjí a dostat se ještě jižněji.
Jiné týmy se rozhodly počkat a v malé výšce se pomalu posouvat západním směrem. Po zhruba dvou hodinách pak vystřelily do téměř tří výškových kilometrů. Tato strategie, která by se dala charakterizovat starým anglickým rčením „Slowly, slowly catchy monkey“, volně přeloženo jako: „Pomalu, když chytáš opici,“ se nakonec ukázala jako o něco vhodnější. Obě varianty, jihočeská i jihomoravská, však musely na finále počítat se zakázanou oblastí národních parků.
Záznam počáteční fáze letu posádky Petr Kubíček / Tomáš Hora, která nakonec obsadila čtvrté místo. Závodníci vydrželi zhruba 1h 40 min. čekat ve výšce okolo 500 m n.m., aby pak vystoupali do 2 700 metrů a tuto letovou hladinu drželi několik hodin s úctyhodnou přesností.
Trasa letu vítězné posádky Petr Klička / Ladislav Kouba. Na záznamu je patrné vyčkávání po startu a následné nabrání výšky a rychlosti. Vítězové se rozhodli nejprve využít východního proudění v nižších hladinách a pozdější přechod do téměř tří výškových kilometrů.
Jako vysoce sportovní lze popsat chování posádky Kubíček / Hora, která měla odpovídač sekundárního radaru a ve vyšších letových hladinách převzala pod sebe do skupiny balon pozdějších vítězů, který v koši odpovídač neměl. De facto jim tak vydláždila cestu k vítězství.
„Takový výhled na Alpy současně s Krkonošemi jsem ještě za dobu mého létání na Vysočině nezažil. Letět pod hranicí FL95 byl skvělý zážitek. ... Letěli jsem s deseti lahvemi a na konci jsme měli ve dvou lahvích 50 % (plynu, pozn. red.), ostatní byly vybrané do nuly,“ shrnul své zážitky z letu vítězný pilot Petr Klička, který zabodoval již potřetí.
Proklatý krtek
Letošní ročník závodu se bohužel neobešel bez jednoho zklamání hned na startu. Organizátor soutěže Miloš Kovář, který po sérii druhých míst aspiroval na vítězství, bohužel musel odstoupit. Po nafouknutí obalu studeným vzduchem se objevila velká trhlina, za kterou mohl zmrzlý krtinec. Při roztahování látky po louce bohužel látka nevydržela nápor ztvrdlé zeminy. Nezbylo, než koš o hmotnosti téměř jedné tuny zase sbalit a dostat zpět do přívěsu.
