V nedávném článku, který jsme věnovali kulatému výročí slavného útěku cyklistického závodníka Róberta Hutyry s rodinou z Československa, jsme slíbili, že si připomeneme i další příběhy o snu, ve kterém lidé, bažící po svobodě, nechají komunisty zadrátovanou domovinu ve tmě pod sebou a v balonu uletí pryč. Jak však zjistíme, tento sen se splnil jen zmíněnému Róbertu Hutyrovi. Bohužel z větší části i proto, že udavačství je našemu národu zřejmě stejně vlastní jako šikovné ruce.
Aviatik s duší kytaristy
„Já jsem si uvědomoval, že jsem tady zavřený a chtěl jsem ven. Chtěl jsem za lepším životem,“ začíná své vyprávění Jiří Runkas. Povídáme si v jeho dílně v Moravských Budějovicích, kde dnes vyrábí a opravuje kytary. V tomto domě však na přelomu roku 1986 a 87 vyráběl s manželkou něco jiného – horkovzdušný balon. Jak sám říká, inspirací se mu stal právě Róbert Hutyra:
„Vycestovat legálně nešlo, přes dráty to taky dost dobře nešlo, tak jsem si říkal, že balonem by to bylo reálné. Navíc jsem byl modelář a spoustu věcí jsem si mohl udělat sám. A měl jsem nahrávku z Hlasu Ameriky, kde pan Hutyra vyprávěl o svém útěku. O tom, jak to vyráběl (balon, pozn. red.). Z toho jsem vycházel. A to, co jemu se nepovedlo, jsem se snažil vylepšit.“
Náčrtky Jiřího Runkase ze stavby balonu, jak se zachovaly v policejním spise. | foto: archiv Jiřího Runkase
Jiří Runkas stál na začátku před stejným problémem jako Hutyra a jiní: neměl dostatek technických informací. Hutyrovým útěkem v září 1983 přitáhla StB ještě více šrouby. Z knihoven zmizela jakákoli technická literatura, tykající se balonového létání. Jak již víme z předešlého článku, balonoví letci se ocitli pod policejním drobnohledem a veškeré balonové létání, byť pod hlavičkou Svazarmu, bylo přísně kontrolováno a pro jistotu vykázáno do prostor dál od státní hranice. Navíc se balonové lety, zcela závislé na dokonalé meteorologické situaci, musely hlásit celé týdny dopředu.
„Zjistil jsem, že jsou někde u Tábora balonové závody. Tak jsem se tam vetřel,“ vysvětluje Runkas, jak získal klíčové podklady pro stavbu. Měl štěstí, že na závodech narazil na balonáře z Velké Británie. „Já jsem furt ty Angličany otravoval a on odběhl do auta a dal mi prospekty Cameron Balloons. A to bylo super, z toho jsem vycházel.“
