Na startu tradičního podzimního závodu pařížského aeroklubu se v Saint-Claude – na dnešním západním předměstí francouzské metropole – sešlo 15. listopadu 1913 devět balonu plněných svítiplynem. Foukal západní vítr, který během přicházející noci nabíral ve vyšších hladinách na síle. Průměrná rychlost celého letu, který nás bude zajímat, nakonec dosáhla 27 uzlů (50 km/h).
Balon, který je předmětem našeho zájmu, se jmenoval Le Moucheron (v překladu muška či komárek). „Pilotoval ho jeden z nejúspěšnějších francouzských vzduchoplavců Georges Ravaine, který se později v meziválečném období přinejmenším dvakrát – jednou v Ženevě a jednou v Bruselu – zúčastnil prestižního balónového Poháru Gordona Bennetta. S ním byl na palubě Charles Dollfus. Což byl také jeden z velmi úspěšných francouzských balonových pilotů,“ představuje kurátor Michal Plavec hlavní aktéry a doplňuje:
„Na rozdíl od Ravainea, kterému v té době již bylo skoro 45 let, tak Charlesi Dollfusovi bylo v té době 21 let a shodou okolností v roce 1913 složil zkoušky a dostal průkaz balonového pilota.“
Zpočátku nenápadnou zprávu o přistání francouzského balonu nedaleko Brodku u Konice objevil Plavec v dobovém tisku ve fondu olomoucké vědecké knihovny. Vzduchoplavci zde přistáli 16. listopadu 1913. Po 22 hodinách letu urazili vzdálenost zhruba 1 100 km!
Mapy poskytuje OpenStreetMap pod Open Data Commons Open Database License
Shodou okolností se autor tohoto textu zúčastnil v roce 2017 jako kopilot letu ve vodíkem plněném balonu, který rovněž za 22 hodin a 8 minut urazil vzdálenost 1 076,78 km. Jde o dosud nejdelší a nejdéle trvající let balonu pod českou vlajkou. I touto optikou je tak let francouzských pilotů z roku 1913 možné považovat za pozoruhodný výkon.
Kromě jednoho balonu, který přistál ještě ve Francii, přistála drtivá většina ostatních letců z onoho listopadového vytrvalostního klání na území Německa. „Jeden uletěl přibližně 900 km a u těch dalších, kde jsou zmínky, tak to bylo 500, dvakrát 550, jednou 625 a jednou 650 km. Z toho je skutečně nejpozoruhodnější výkon balonu, který přistál u Brodku u Konice, s tím, že možná to byla vůbec nejdelší balonová plavba, která kdy v období před první světovou válkou skončila svou cestu na Moravě,“ vypočítává Michal Plavec.
Zajímavý pohled na tuto událost vnáší kurátor letecké sbírky NTM i usazením rekordního letu do dobových souvislostí. Pohybujeme se v době, kdy se na někdejší slávu národnostně českých vzduchoplavců Františka Hůlka a Ferdinanda Wandase již pomalu začalo pozapomínat. „V rámci zemí Koruny české byl v té době nejaktivnější německý vzduchoplavecký spolek v Teplicích. Výhodu, kterou měl oproti národnostně českým vzduchoplavcům Františkovi Hůlkovi a Ferdinandu Wandasovi bylo, že v teplickému spolku se soustředila řada severočeských průmyslníků,“ vysvětluje Plavec.
Prostor zemí Koruny české byl také oblíbeným „dopadištěm“ letů pruských vojenských pilotů, což jak uvádí kurátor Plavec, bylo zvláště v řadách českých vlasteneckých novinářů vnímáno s jistou dávkou nelibosti. Nicméně Plavec zmiňuje i balony, které do Čech či na Moravu létaly i z Vídně: „Byly to památné plavby vídeňského aeroklubu, ale i některých příslušníků habsburské dynastie jako arcivévody Leopolda Salvatora. Ten rozptyl byl velký, ale žádná z těch plaveb nebyla zas tak dlouhá, byť to výkony byly solidní.“
Co se aktivit francouzských vzduchoplavců na území Čech a Moravy týče, tak jsou podle Plavce velmi dobře popsány v období konce 18. a 19. století. To však neplatí právě o krátkém časovém období mezi začátkem 20. století a vypuknutím první světové války. Proto je také toto zaznamenané přistání cenným zjištěním.
Charles Dollfus 21. září 1929 v Saint-Cloud
Za zmínku ale bezesporu stojí i pozdější životní dráha mladšího z dvojice pilotů, který v listopadu 1913 přistál v Brodku u Konice: „Charles Dollfus se věnoval balonům docela dlouho, a nakonec odešel do balonového důchodu až v roce 1956, tedy ve 63 letech. Je zajímavý tím, že byl jedním ze zakladatelů a kurátorů tehdejšího leteckého muzea Meudon v Paříži (následně Musée de l’Air, pozn. red.), později bylo zrušené a převedené na Le Bourget,“ uzavírá Michal Plavec.
