Startovní pole závodu Aeronautica Militare Cup 2024. Šlo o první ročník a pilot Miloš Kovář sem byl pozván svým kamarádem Tomášem Horou, který je zároveň ředitelem slavného Poháru Gordona Bennetta. „Tomáš mi řekl, jestli bych se nechtěl podívat do Itálie na fiestu, tak aniž bych tušil, co mě čeká, protože mi nic jiného neřekl, tak jsem řekl, proč ne. Až teprve později jsem se dozvěděl, že fiestu pořádá italské ministerstvo obrany,“ říká Miloš Kovář a dodává, že pečlivost a pohostinnost s jakou byla soutěž pořádána, byla opravdu neskutečná. Italové se prý skutečně vyznamenali.

Start vodíkových balonů byl součástí letecké akce na bývalém vojenském letišti Piacenza-San Damiano.

Autor: YB Tracking

Pravidla pro posádky balonů byla následující: Co nejdelší let od místa startu v rámci území Itálie a do 24 hodin od startu.

Tomáš Hora (na koši) na posledním briefingu před startem.

„Měl jsem letět se svým kamarádem, který mi ale na poslední chvíli účast odřekl,“ vysvětluje Kovář a pokračuje: „Moje manželka měla původně jet jako doprovod. Chtěla si udělat jen výlet do Itálie. Byl to první ročník a sešla se tam elita plynového létání. Cítil jsem se velmi poctěn pozváním a uvědomil si, jak neslušné by bylo, kdyby účast na poslední chvíli zrušil. A tak jsem takříkajíc sáhl do rezerv.“

„Řekl jsem manželce, že se mnou poletí ona. Přes počáteční protesty jsem jí vysvětlil, že vlastně o nic nejde, že se jenom sveze v balonu a vlastně se vůbec o nic nemusí starat. S organizátory se to domluvilo, nebyli proti,“ Líčí pilot Kovář změnu kopilota na poslední chvíli. Na snímku Jaromíra Kovářová na generálním briefingu před letem. Zcela vlevo pozemní doprovod Jiří Plášil.

V bezpečné vzdálenosti jsou na fotografii vidět kamiony, které na startovní plochu dopravily vodík na naplnění balonů. To se děje za přísných požárních pravidel. „Když se mě žena ptala, proč s sebou bereme takové bundy a zimní, řekl jsem, aby jí nebyla zima. A ona pochopila, že během letu nejspíš bude mrznout. Když jsem přimíchával do balastního písku sůl, aby nezamrzl, řekla mi: Ty víš, co děláš. Já doufám, že jsem nekývla na něco, čeho budu litovat,“ líčí Miloš Kovář okamžiky před startem.

Start prvního plynového balonu. V dálce jsou vidět balony horkovzdušné. Výhoda české posádky byla přítomnost profesionálního armádního hudebníka Jiřího Plášila, který zahrál českou hymnu. „Hymna se strašně líbila, dokonce jsme rozplakali hlavní organizátorku. A za zvuku hymny vojenského trumpetisty české armády se na letišti italské armády vznesl náš balon. Pořád jsem si říkal, jestli jsem na něco nezapomněl. Vedlejší posádka začala řešit, že neměla podaný letový plán, pak jsem si teprve uvědomil, že vlastně my taky nemáme podaný letový plán,“ usmívá se Miloš Kovář.

Letový plán se Kovářovi podařilo podat za úžasné pomoci českého řízení letového provozu, kam z balonového koše zavolal. A touto cestou by rád příslušným pracovníkům poděkoval. Po startu v 17 h foukal nad letištěm velmi slabý vítr. Miloš Kovář se nikdy nezdráhá zkoušet i vyšší letové hladiny, což učinil a objevil tak pro polovinu startovního pole směr větru, který nabízel delší dráhu letu napříč zemí. Pás, kterým proudil vzduch správným směrem, se ovšem nacházel zhruba ve třech výškových kilometrech. „Já jsem vlastně jako první šel nahoru a první jsem de facto objevil cestu na jih, kde se dalo utéct z řízeného prostoru, aby člověk byl trochu rychlejší, aby se někam dostal. No, jak jsem zvyklý z letadel, tak jsem si vždycky požádal o nějakou letovou hladinu. A tím jsem vlastně prozrazoval svoji strategii všem ostatním do rádia. Takže oni pouze čekali, jestli to bude pravda, nebo nebude,“ vysvětluje Kovář.

Autor: YB Tracking

Zapadající slunce připravilo vzduchoplavcům nádherné výhledy.

Manželé Kovářovi během nočního letu nad Itálií

Autor: Miloš Kovář

Mlha v údolích dávala tušit, že se soumrakem vystřídá teplé sluneční paprsky vlhké chladno.

A ještě jeden západ, to se neomrzí...

Autor: Jaromíra Kovářová

Startovní pole se rozdělilo na dva tábory: první zůstával v nížině a nechával se pomalu nést severozápadním směrem, druhý nastoupal a pustil se přes pahorkatinu na jihovýchod.

Autor: Miloš Kovář

Mlha v toskánských údolích a sousední plynový balon.

Okamžiky po západu slunce.

Když se vypravit na romantický výlet do Itálie, tak proč to neudělat s jistou dávkou nostalgie a shlédnout krásy Apeninského poloostrova z vodíkového balonu? Než padla mrazivá noc, byla to opravdu nádhera.

Autor: Jaromíra Kovářová

Na zemi se rozsvěcují městečka.

Se stoupající nadmořskou výškou si Kovářovi nasadili povinné kyslíkové přístroje, aby se ubránili případné hypoxii. „Vytahování hadiček s kyslíkem manželku znovu překvapilo. Co to prý je a že to si do nosu nedá... Tak jsem jí řekl, ať si to do toho nosu dá, protože ji čeká ještě dlouhá cesta poměrně vysoko. Vtipné také bylo, že jak jsem na poslední chvíli změnil kopilota, tak to v té Itálii nějak popletli a uvedli jako hlavního pilota mojí manželku. Takže vlastně já jsem jí byl formálně v koši podřízen.

Plynové balony na Flightradaru

Svítání nad Modenou

Autor: Jaromíra Kovářová

Svítání nad Bolognou

Noční Itálie postříbřená měsíčním svitem.

Kolem třetí hodiny ranní letěl plynový balon českých vzduchoplavců ve výšce kolem 3 400 m n. m. V koši teplota klesla na mínus 15 stupňů Celsia.

Chladná říjnová noc s jasnou oblohou.

Rozzářené městské aglomerace

„Rozhodl jsem se zahájit přistávací manévr z výšky kolem třech kilometrů už nějakých 40 minut před východem, když už se na východě ukazovaly první paprsky sluníčka. Byli jsme v místě, kde mlhy nebyly, ale dalším letem bychom se dostali buď do oblasti silných mlh, nebo nad Jadran,“ popisuje Miloš Kovář počátek přistávacího manévru. Připouští také, že jim byla po mrazivé noci už opravdu nepříjemná zima.

Nabízí se otázka, proč si vzduchoplavci zvolili podle mapy komplikované místo na přistání. Takto věc komentuje Kovář: „Letěli jsme přímo na město a letiště Rimini, kde je poměrně hustá zástavba. Tam jsme nechtěli přistávat, takže jsme si vybrali oblast o něco dřív. První louka se nám nepovedla, protože jsme ji prostě netrefili asi o tři metry. Tak jsme pokračovali dál.“ Nakonec se podařilo přistát na pozemku místního zemědělce, který byl ještě nápomocen s odtažením balonu na vhodné místo ke složení.

Autor: YB Tracking

Balon po přistání

Situace v době přistání posádky balonu Miloše Kováře (č. 9). Vítězové letí dál na jihovýchod (č. 3).

Autor: YB Tracking

Zasloužený čaj po probdělé mrazivé noci

Jiří Plášil, který celou noc stíhal letící balon v doprovodném autě, manipuluje s balonem. Za pomoci místního zemědělce ho přemístili na prostornější místo, kde bylo snazší balon sbalit.

Autor: Jaromíra Kovářová

Trajektorie letu vítězné posádky Švýcarů, kteří dolétli až k národnímu parku Gargano.

Autor: YB Tracking

Manželé Kovářovi skončili nakonec jako čtvrtí. Na to, že startovní pole netvořili žádní zelenáči a česká posádka vlastně nepřijela závodit, to je opravdu úctyhodný výkon. Miloš Kovář to se smíchem komentuje takto: „Po přistání mi manželka vynadala, proč jsem přistával, že ještě chtěla letět. Asi ji chytil nějaký závodní rapl a chtěla vyhrát.“

Miloš Kovář na závět touto cestou posílá jedno zvláštní poděkování: „Speciální dík patří Pie a Rinaldovi Gatto, kterým jsme přistáli na zahrádce mezi slepice, saláty a olivy...“

Autor: Miloš Kovář

Vzlet českého vodíkového balonu na Aeronautika Militare Cup 2024