Rozdělené role
Oba piloti se během cesty v pilotáž střídali, jak vysvětluje Továrek: „Pro každý let jsme měli rozdělené role: jeden z nás byl pilot letící, druhý byl podpora, která se zároveň starala i o pozemní věci po přistání: zkontrolovat veškerá chybové hlášení, že před vypnutím stroje máme veškeré informace o tom, jak se ten stroj bude dál chovat při dalších letech. Dále prohlídka letounu, jestli náhodou nedošlo k nějakému poškození, kdybychom např. proletěli hejnem ptáků. Kontrola úniku provozních kapalin. Pak se staral o naplnění letounu a zahájil přípravu k dalšímu letu, to znamená znovu prohlídka, kontrola všech těch bodů, který máme předepsané předletovou přípravou a předání toho letounu pilotovi letícímu. Letící pilot se potom soustředil na přípravu letadla, co se týče toho samotného letu, takže nahrání letového plánku, předpřipravení všech prostředků pro komunikaci.“
Skyfox se v průběhu celé cesty pohyboval maximálně do letové hladiny 270 (27 000 stop, cca 8 200 m n. m.), ale na ne vždy mělo význam, stoupat tak vysoko. Často proto piloti letěli i jen ve výšce okolo 13 tisíc stop (cca 4 000 m).
Nadějné vyhlídky
Tuto cestu letounu L-39 Skyfox na Střední východ a do Afriky lze bezesporu považovat za výjimečnou. Zajímavé bude i sledovat, jak tento výkon pilotu Jahody a Továrka pomůže při podpisu nových kontraktů. Prezident Aera Vodochody Viktor Sotona věří, že v historicky krátké době – prý zhruba do roka – se Aero pochlubí s nově podepsaným kontraktem. Mohlo by se jednat právě o Ugandu či Nigérii, možná snad v souvislosti s prosincovou návštěvou stroje Skyfox v Africe.























