Přesně před 90 lety, 29. října 1923, se na letounu Aero A.14 vydal pilot Karel Brabenec z Prahy Kbel do Bratislavy. Vezl s sebou jediného cestujícího. Trvalo jim to dvě hodiny a dvacet minut. První let nové letecké společnosti Československé státní aerolinie skončil ve 14:55.
Otevřená dřevěná letadla potažená plátnem neposkytovala z dnešního pohledu cestujícím žádný komfort. Na druhou stranu toto létání nepostrádalo jistou dávku romantiky, pokud tedy bylo slunečné a bezvětrné počasí.
Silnice i dráhy špatným směrem
Pro mladou Československou republiku byl rozvoj letecké dopravy důležitý. Protáhlý státní útvar zdědil z dob předchozího mocnářství nevhodně vedené pozemní komunikace, kdy hlavní železniční tratě vedly zpravidla směrem sever-jih, aby zajišťovaly dobré spojení Českých zemí s Vídní a Slovenska s Budapeští. Dostat se rozumně po zemi například z Karlových Varů do Užhorodu bylo takřka nemožné. Podobné problémy se daly nejrychleji eliminovat právě rozvojem letecké dopravy.
Imatrikulace Pařížská úmluva z roku 1919 přidělila civilním letadlům ČSR imatrikulační značku L-B. Po novelizaci mezinárodních leteckých předpisů pro rádiový provoz byla v roce 1930 naše značka L-B nahrazena značkou OK. Zažitý příběh s Otakarem Koudelkou patří do říše legend a bájí. |
Po nevydařeném pokusu soukromého sektoru na tomto poli počátkem dvacátých let (společnosti Falco a Ikarus a jejich společný podnik ČsLAS - Československá letecká akciová společnost) se do hry vložil stát. Na jaře 1923 začal provozovat pravidelnou leteckou dopravu mezi Prahou a Bratislavou vojenský letecký dopravní oddíl ministerstva národní obrany ve spolupráci s ministerstvem veřejných prací. Útvar používal letadla Aero A.14 a přepravoval hlavně poštu. Zahajovací let provedl 1. března major Jaroslav Skála na stroji s civilní imatrikulací L-BARA a prvním cestujícím byla jeho obětavá manželka. Úkolem tohoto leteckého oddílu bylo sbírání zkušeností pro připravovanou státní leteckou společnost.
Vznik ČSA a první let
Z rozhodnutí ministerstva veřejných prací byly ke dni 6. října roku 1923 založeny Československé státní aerolinie. Slavnostní zahájení provozu proběhlo na pražském letišti Kbely v neděli 28. října, v den pátého výročí založení republiky. Čáru přes rozpočet všem zúčastněným udělalo počasí. Na většině území střední Evropy se válela mlha hustá tak, že by se dala vrtulí krájet. Ve Kbelích byla dopoledne dokonce viditelnost menší než 200 metrů. Přesto pilot Karel Brabenec v půl jedné odstartoval a provedl slavnostní okruh kolem letiště. K té slávě se totiž sešly davy diváků včetně ministrů, vysokých důstojníků a dalších významných hostů a pilot nechtěl nikoho zklamat.
První oficiální let pravidelné linky Praha - Bratislava se konal o den později, 29. října 1923. K radosti posádek již počasí ukázalo svoji přívětivější tvář. Aero A.14 imatrikulované L-BARC (v některé literatuře je chybně uvedeno L-BARA, kdy dochází k zaměňování s prvním letem majora Skály) odstartovalo ve 12:35 ze Kbel. Pilotem byl štábní rotmistr Karel Brabenec, na zadním sedadle seděl redaktor brněnských Lidových novin Václav König, historicky první cestující ČSA. Po dvou hodinách a dvaceti minutách a 310 km dlouhém letu přistáli naši hrdinové ve 14:55 na bratislavském letišti Vajnory.
Zároveň letělo v opačném směru Aero A.14 L-BARI s pilotem štábním rotmistrem Josefem Cinibulkem a redaktorem Bežem jako cestujícím. Z Vajnor startovali ve 12:30 a ve Kbelích se objevili až kolem šestnácté hodiny. Vidíme, že tito průkopníci letěli proti větru. A zde můžeme polemizovat, který let byl vlastně ten první. Ten oficiálně uváděný z Prahy, který byl časově první dokončený, anebo ten, co startoval z Bratislavy o pět minut dříve?
Branďáky v ČSA
Aero A.14, zvané branďák, byla československá kopie prvoválečného víceúčelového dvoumístného dvouplošníku Hansa-Brandenburg C.I, původem z roku 1916. A je to trochu složitější, protože se u nás po válce vyrábělo hned několik klonů letadel Hansa-Brandenburg C.I a B.I, lišících se především motorem a případnou výzbrojí, vedle toho zde bylo po válce zabaveno několik původních strojů a asi s pěti se z války vrátili naši piloti. U ČSA však létaly pouze upravené A.14, proto se ostatními zabývat nemusíme.
Aero A.14 bylo prvním typem ve flotile ČSA. Tato letadla ještě nebyla majetkem společnosti, ale byla zapůjčena od vojenského letectva. U armády sloužily letouny jako školní, pro službu u aerolinek bylo odmontováno řízení ze zadního kokpitu. Původně kamuflované letouny dostaly nátěr hliníkovou barvou a civilní imatrikulace, některé již na jaře, když je začal používat vojenský letecký dopravní oddíl MNO.
Branďáky používaly ČSA v letech 1923 až 1927. Na podzim prvního roku obdržely osm strojů. V roce 1924 měly v jednu chvíli dokonce přiděleno celkem sedmnáct těchto letadel, ale pro takový počet zatím nebylo smysluplné využití. Branďáky byly nejprve určeny pro dopravu jednoho cestujícího a pošty. V létě 1924 bylo 6 strojů upraveno pro přepravu dvou cestujících. Úprava spočívala v přidání jednoho sedadla, orientovaného proti směru letu, před zadní sedadlo. Cestující tak seděli proti sobě.
Do konce roku 1923 přepravily ČSA 29 cestujících, 110 kg nákladu a 10 kg pošty. Lety byly samozřejmě závislé na počasí, po vytíženém listopadu následovalo v prosinci už jen pět ojedinělých letů a letecký provoz ČSA nastoupil zimní přestávku. Jeden nervózní cestující, který nebyl schopen ocenit, že aerolinkám záleží na bezpečnosti provozu a potažmo tak i na bezpečnosti tohoto kverulanta, napsal do pamětní knihy ČSA: "Spěcháš-li, jeď vlakem. Máš-li dost času, jeď autem. A jestli ti vůbec nezáleží na tom, kdy přijedeš, leť letadlem." V dalších letech a s příchodem modernějších strojů se ale pravidelnost dopravy už zvyšovala.
Za první dva roky provozu branďáků, přestože to byly z nouze adaptované vojenské letouny, ČSA získaly cenné zkušenosti pro další rozvoj. Tyto archaické stroje, vyznačující se vysokou mírou autostability, nalétaly u ČSA celkem 451 721 km, nebo chcete-li 5 052 letových hodin, bez vážnější nehody.
Kožich a kuklu zapůjčíme
Cestování v těchto pionýrských dobách bylo jako dělané pro dobrodruhy. Už jenom nastupování do letadla byl pro mnohé artistický výkon. Přinejhorším byli vždy nablízku letištní zřízenci, kteří v takových případech vždy pomohli cestujícího do letadla posadit. Z branďáku vám téměř půlka těla trčela z trupu letadla ven (trochu jsem si zapřeháněl), aerolinie si proto své cestující hýčkaly alespoň zdarma zapůjčovanými kožešinovými kabáty a vysokými teplými botami, leteckými kuklami s brýlemi a rukavicemi a šálami.
Navíc jste mohli před letem dostat pro zahřátí panáka něčeho tvrdšího. Tedy pro zahřátí, ve skutečnosti to bylo spíše na kuráž. Slabším povahám nepřidaly poryvy větru pohrávající si s letounem ve vzduchu. Někomu mohl být nepříjemný i hluk motoru a hvízdání vzduchu na mezikřídelních drátěných výztuhách. A když vás chytnul déšť, byla ostrá sprcha tím pravým očistcem.
Našli se však i cestující, kterým tyto podmínky pranic nevadily. Spíše naopak. Například hudební skladatel a dirigent Oskar Nedbal, poté co absolvoval let s manželkou v branďáku pro dva cestující, po dosednutí v bratislavských Vajnorech řekl: "To byly snad nejkrásnější chvíle mého života. Představte si, že moje manželka seděla proti mně, celou cestu mi něco říkala, křičela na mne a zřejmě se jí něco nelíbilo, ale já ani slůvka neslyšel. Potřeboval bych to častěji."
Aero A.14Technické parametry
|
Mezi další známé osobnosti našeho kulturního života, které rády využívaly služeb ČSA, patřil již v těchto pionýrských dobách také budoucí autor Zeměkoule, mladý Adolf Hoffmeister. Později se přidali například Jindřich Plachta, Ferenc Futurista či Jaroslav Ježek. Ale nejraději, nejraději ze všech, létal Oskar Nedbal s chotí.
Historické milníky ČSA
Prvním letounem ČSA s uzavřenou kabinou pro cestující bylo Aero A.10, pilotní prostor na hřbetě trupu byl otevřený. Letadlo bylo původně stavěno pro ČsLAS, ta je však ani nestihla přebrat, než zkrachovala. Čtyři tyto letouny tedy koupilo ministerstvo veřejných prací pro ČSA, kde sloužily v letech 1924 až 1925. Na brzkém vyřazení z provozu se podepsal slabý a nespolehlivý motor Maybach.
Prvním dvoumotorovým letounem byl Farman F-62 Goliath licenčně vyráběný Avií a Letovem. Majestátní dvojplošník byl v protivětru pomalejší než rychlíky ČSD. Přesto, nebo možná právě kvůli tomu, měli cestující tento spolehlivý stroj v oblibě.
První mezinárodní linka byla zahájena v roce 1930 do Záhřebu. Po třech letech se začalo létat i do Rumunska a ve druhé polovině třicátých let došlo k velkému nárůstu zahraničních linek prakticky do celé Evropy.
Mezi nejzajímavější stroje patřil jeden obojživelný létající člun Saunders Roe 19P Cloud. Přepravoval naše turisty mezi jugoslávskými letovisky, kde za klidného počasí vzlétal a přistával na mořské hladině.
V roce 1937 zahájilo provoz letiště Ruzyně. Stalo se novým domovským letištěm ČSA a ty mohly konečně opustit vojenské letiště Kbely. Od tohoto roku se také na palubách letadel začaly starat o cestující první letušky.
Zatím posledním přírůstkem ve flotile ČSA je Airbus A330-300.
Během války byla činnost Československých státních aerolinií zastavena. Provoz byl opět zahájen v září 1945 a název společnosti se zkrátil na Československé aerolinie.
Na konci roku 1957 nasadily ČSA na linku Praha - Moskva letadla Tu-104A, čímž se staly druhými aerolinkami na světě využívající v pravidelném provozu proudové letouny.
První transatlantická linka byla otevřena roku 1962 do Havany.
V období po roce 1989 v souvislosti se změnou politické situace byly zařazeny do flotily moderní letadla západní provenience.
V roce 1995 se změnil podruhé název, tentokrát na České aerolinie, zavedená a známá zkratka ČSA zůstala zachována.
