Linkový let s číslem 800 obsluhoval ve večerních hodinách 17. července 1996 letoun Boeing 747-131 americké společnosti Trans World Airlines (TWA). Z newyorského letiště J. F. Kennedyho mířil na letiště Charlese de Gaulla na okraji Paříže.
Odtamtud měl po mezipřistání pokračovat na Mezinárodní letiště Leonarda da Vinciho ve městě Fiumicino nedaleko Říma. Na jeho palubě tehdy cestovalo 212 pasažérů, o jejichž pohodlí se během letu mělo starat osmnáct členů posádky.
Data o havárii Datum: 17. července 1996 |
Necelých dvacet pět let starý letoun odstartoval z ranveje newyorského letiště devatenáct minut po osmé večer místního času. Vzdálenost zhruba 5 850 kilometrů měl překonat za necelých sedm hodin.
Letoun na odletu nabral okolo hodiny zpoždění. Na cestu se měl vydat okolo sedmé. Zdržela jej však porucha letištní techniky, k čemuž se přidala i nejistota, zda se na palubu nedostalo zavazadlo z jiného letu.
Přibližné místo nehody u pobřeží téměř dvě stě kilometrů dlouhého Long Islandu ve státě New York. Červený bod značí necelých sto kilometrů vzdálené výchozí letiště J. F. Kennedyho.
Mapy poskytuje OpenStreetMap pod Open Data Commons Open Database License
Předpověď počasí na cestu byla příznivá, piloti však kvůli padající tmě (slunce nad New Yorkem zapadlo jen pět minut po startu) už letěli podle přístrojů. Z letiště zamířil stroj na jih, krátce po startu jej však piloti stočili na východ a pokračovali podél pobřeží Long Islandu.
Nečekané zmizení
V souladu s pokyny dispečerů (zprvu z New Yorku, později z Bostonu) letoun postupně stoupal. Osm minut po startu už letěl ve výšce necelých čtyř kilometrů nad hladinou moře. Zhruba o tři minuty později dispečer nařídil další stoupání.
Posádka potvrdila přijetí pokynů a připravila se ke stoupání. Na záznamu z kokpitu je slyšet i palubní inženýr oznamující nastavení potřebného tahu motorů. Pouhých dvanáct minut po startu, ve 20:31 místního času, však stroj náhle zmizel z obrazovek radaru.
Trasa, kterou letoun absolvoval od startu až po místo nehody. | foto: NTSB
Boeing bez sebemenšího varování explodoval a ještě ve vzduchu se rozpadl. Černá skříňka těsně před koncem zvukového záznamu na zlomek vteřiny zachytila velmi hlasitou ránu.
Let bez špičky
Trup letounu se v rychlosti přes šest set kilometrů v hodině začal rozpadat. Aerodynamické síly odtrhly několik kusů z obvodu pláště u křídel, které poškodila síla výbuchu. Oslabená kostra letounu nemohla tlaky vydržet, což během několika vteřin vyústilo v odlomení celé přední části, která se zřítila do Atlantiku.
Dobové znázornění rozpadu letounu z dílny americké Ústřední zpravodajské služby. | foto: CIA
Zbytek silně poškozeného letounu ale zůstal ve vzduchu, zatímco proud vzduchu vnikal do otevřeného trupu a dál jej rval na kusy. Ztráta přední části jej dle závěrů NTSB paradoxně vymrštila na vyšší letovou hladinu.
Přibližná trajektorie, kterou vrak letounu absolvoval po odlomení přední části trupu. | foto: NTSB
Padat po balistické křivce začal až během několika desítek vteřin, než zhruba minutu po výbuchu dopadl do vody. Hořící trosky dopadly na hladinu Atlantského oceánu přibližně třináct kilometrů jižně od pobřeží osady East Moriches v jihovýchodní části Long Islandu ve státě New York.
Nejdražší pátrání v USA
Aerodynamické síly a následný náraz do hladiny necelých sto kilometrů od newyorského letiště J. F. Kennedyho nepřežil nikdo z 230 lidí na palubě. Dodnes tak jde o jednu z nejhorších leteckých nehod na světě a třetí nejvážnější leteckou událost na území Spojených států amerických.
Barevně rozlišené části trupu podle místa nálezu trosek. | foto: NTSB
Postupnému rozpadání stroje odpovídaly kromě testů i záznamy radarů, které po zmizení stroje zachytily shluky několika neidentifikovatelných objektů zvolna klesajících k zemi. Trosky dopadly do tří zón, které pátrači barevně odlišili v souladu s jednotlivými částmi letounu.
Zóny, v nichž týmy objevily většinu trosek: červená - střední část trupu; žlutá - odlomená přední část; zelená - střední a zadní část trupu.
Během vteřin po výbuchu se dispečerům začali ozývat piloti dalších letadel, pohybujících se v rušném koridoru. Nahlašovali náhlý výbuch a ohnivou kouli, která postupně padala z oblohy. V návaznosti se takřka okamžitě rozběhlo pátrání a vyšetřování, které je do dnešních dnů tím nejrozsáhlejším a nejnákladnějším v historii USA.
Výbuch nebo sestřelení
Pátrání, do kterého se zapojila i armáda, zabralo více než deset měsíců. Během nich týmy hledaly zbytky letadla v oblasti o rozloze téměř čtyřiceti kilometrů čtverečních. Většinu trosek museli vyzvednout ze dna oceánu, přímo na hladině plavala jen malá část úlomků.
K vyzvedávání trosek sloužily lodě amerického námořnictva. Na snímku velká část z přední části trupu Boeingu 747. | foto: United States Navy
Vzhledem k tomu, že k nehodě došlo nedaleko hustě osídleného pobřeží, měli vyšetřovatelé k ruce 736 svědků. Výpovědi části z nich nicméně daly vzniknout řadě konspiračních teorií, k jejichž šíření tehdy už velkou měrou přispěl internet. Mezi ty nejrozšířenější patřil zásah zbloudilou střelou americké armády nebo teroristický útok.
Nejhorší letecké tragédie jsou dílem chyb, teroristů i snahy ušetřit |
I kvůli tomuto podezření a řadě dalších možností začaly příčiny nehody nezávisle na sobě vyšetřovat dvě instituce – vyjma Národního úřadu pro bezpečnost dopravy (NTSB), jenž se soustředil hlavně na mechanické závady, se o případ zajímal i Federální úřad pro vyšetřování (FBI).
Hořící trosky na hladině Atlantiku zachycené pobřežní stráží přibližně padesát minut po nehodě. | foto: The Coast Guard Channel
Ten spolupracoval s newyorskou policí v rámci Joint Terrorism Task Force (JTTF, zhruba Společná pracovní skupina pro boj s terorismem).
Stopy trhavin na palubě
Experti FBI po nehodě prozkoumali desítky úlomků letadla i osobních věcí cestujících a během laboratorních testů na několika vzorcích skutečně našli stopové množství výbušnin. V závěrečné zprávě nicméně také konstatovali, že jejich původ nelze spolehlivě prokázat.
Komplikované sestavování úlomků v hangáru Grummanu na Long Islandu. | foto: NTSB
NTSB v návaznosti uvedla, že letoun měl za sebou náročnou službu. V minulosti posloužil například ke cvičení psů detekujících výbušniny, americká armáda ho také využívala k transportu vojáků a materiálu během války v Zálivu.
Jednotlivé domněnky vyšetřovatelé postupně eliminovali zejména díky důkladné rekonstrukci letounu. Vylovené trosky převáželi do nedalekého Calvertonu na Long Islandu, kde je v hangáru továrny Grumman znovu sestavovali.
Částečně sestavené trosky v hangáru v Calvertonu na Long Islandu. Datum v rohu prozrazuje dataci 20. května 1997. | foto: NTSB
Jejich zkoumáním se NTSB podařilo prokázat, že stroj nebyl poškozen z vnějšku raketou, ani silnou výbušninou zevnitř. Nenašla totiž žádné odpovídající poškození nebo ohořelé díry v trupu. Stejně tak ze stolu smetla možnost prosté únavy materiálu nebo silné koroze.
Exploze v trupu
Rozsáhlé vyšetřování NTSB trvalo více než čtyři roky, závěrečnou zprávu čítající přes 340 stran vydal úřad až v polovině srpna 2000. Z ní jasně plyne, že skutečný důvod pádu byl o něco prozaičtější, ačkoli přesnou příčinu se expertům nikdy nepodařilo spolehlivě objasnit.
Schéma umístění palivových nádrží Boeingu 747. Během letu TWA 800 explodovala ta prostřední - center wing tank. | foto: NTSB
První úlomky v pásu trosek totiž pocházely z palivové nádrže zvané center wing tank (CWT). Ta se, jak už název napovídá, nacházela mezi křídly a pod podlahou prostoru pro cestující – mezi předním nákladovým prostorem a hlavní podvozkovou šachtou.
Tímto způsobem se tedy NTSB podařilo prokázat, že první ze sledu událostí byl právě přetlak a roztržení této nádrže. K tomu mohlo dojít jen jediným způsobem – vznícením výparů a paliva v nádrži s kapacitou téměř padesát tisíc litrů leteckého petroleje.
Zkrat místo meteoritu
NTSB následně přistoupila k sérii leteckých i statických testů, aby zjistila, jestli palivo a jeho výpary vůbec mohly začít hořet a zda by tlak spalin skutečně dokázal narušit nádrž i strukturální integritu trupu. Výsledky byly jednoznačné, zbývalo tedy jen určit přesnou příčinu.
Fotografie zachycující úmorný proces sestavování stovek úlomků letounu v hangáru na Long Islandu. | foto: NTSB
Ve hře byla řada možností, která zahrnovala i ty nejnepravděpodobnější scénáře. Prověřit bylo nutné například samovznícení, proražení nádrže úlomkem turbíny, skrytý dřívější požár či zásah malým meteoritem. Všechny ale pro mizivou pravděpodobnost rychle zavrhli.
Syndrom víry v hoaxyNeštěstí letu TWA 800 dalo vzniknout syndromu Pierra Salingera, který získal jméno po americkém novináři a vysloužilém mluvčím prezidenta USA. Označuje sklon považovat nijak nepodložené informace na internetu za holá fakta, která jsou důvěryhodnější než jiná média. Salinger se po odchodu z Bílého domu věnoval právě leteckým nehodám, mimo jiné výbuchu v letadle nad Lockerbie v roce 1988. Během informování o pádu Boeingu na letu TWA nicméně v rozporu s vyšetřováním prohlašoval, že stroj skutečně zasáhla a zničila zbloudilá raketa americké armády. Rychle nicméně vyšlo najevo, že pro svá prohlášení pouze bez ověření převzal údajný dokument tajných služeb. Zpráva byla ve skutečnosti hoaxem, který už několik týdnů koloval po internetu. Část pozůstalých, ale i nijak nezapojení jedinci dodnes žijí v přesvědčení, že k sestřelení skutečně došlo. Oficiální vyšetřování i jeho závěry považují za pouhou zástěrku. |
Jedinou zbývající možností tedy bylo zapálení výparů paliva jiskrou ze zkratovaného elektrického obvodu. Zdroj nebylo možné přímo určit, jako nejpravděpodobnější se nicméně jeví porucha některého z měřičů množství paliva.
První tragická nehoda Boeingu 747 stála život 59 lidí. Jedna chyba rozhodla |
Přispět k tomu dle zprávy nicméně měly i některé konstrukční nedostatky, zejména umístění klimatizačních jednotek přímo pod nádrž. Vyzařovaná tepelná energie vyhnala teplotu paliva uvnitř přes kritickou mez.
Nevhodný přístup inženýrů
Vyšetřovatelé v závěrečné zprávě také podotkli, že poškozená izolace kabeláže je u starších letadel častým problémem, kterému aerolinky nevěnují dostatek pozornosti.
Sestavený trup letounu v hangáru v Ashburnu ve Virginii – fotografie zachycuje část křídla, ale zejména zející díru po ústřední nádrži. | foto: NTSB
Nicméně upozornili, že způsob předcházení vzniku požárů filosofií „stačí odstranit všechny zdroje jisker“ je nevhodný. Všechny zdroje totiž nelze při nejlepší vůli odhadnout.
Americká agentura Federal Aviation Administration (FAA – přibližně Federální letecká správa) v návaznosti na výbuch paliva v nádržích Boeingu 747 vydala v roce 2008 nové nařízení – ohrožené nádrže musí být vybavené systémem, který do nich bude vhánět vzduch s vysokým podílem dusíku. Výpary v nádržích pak přestanou být hořlavé.
Letoun Boeing 747-100Výrobce: Boeing Commercial Airplanes  Letoun Boeing 747-131 imatrikulace N93119 zachycený na newyorském letišti Johna F. Kennedyho v červnu 1996, jen zhruba měsíc před nehodou. | foto: Ken Rose, GFDL 1.2 Vývoj nové rodiny letounů 747 byl odpovědí společnosti Boeing na rostoucí požadavky leteckého průmyslu na počet přepravených cestujících. Model, představený na sklonku 60. let minulého století, byl prvním s patrovou kabinou pro cestující. Prvenství měl však na kontě ještě jedno – široký trup, do kterého se vešlo více sedadel a dvě uličky. Stroje s označením 100 byly první variantou z řady letounů, které si díky své velikosti, jež násobně převyšovala většinu soudobých strojů, vysloužily přezdívku Jumbo Jet. Z ní vycházely nejrůznější pozdější modifikace: s prodlouženým trupem a vyšší kapacitou i nosností, nákladní varianty, ale i zkrácené verze s větším doletem. Vrchní paluba měla dle původních plánů společnosti sloužit jako salonek, v nejstarších strojích proto měla jen tři páry okének. Až později přišly požadavky aerolinek na úpravy a osazení sedadly kvůli zvýšení kapacity strojů. Nástup letounů zkomplikovala doznívající krize a ropný šok počátkem 70. let, část aerolinek si však stroj navzdory neekonomičnosti pořizovala kvůli prestiži. Roli hrál i na svou dobu nezvykle vysoký dolet, a stroj se tak rychle stal populárním. Ve výrobě vydržel přes padesát let, nejnovější varianta s označením 747-8, představená v roce 2010, se přestala vyrábět až v roce 2022. Poslední civilní verze nicméně vznikla už v roce 2017. Legendární Boeing 747 obrazem. Chtěli z něj udělat i „letadlovou loď“ |
Znovu sestavené trosky našly po skončení vyšetřování další využití. NTSB je z Calvertonu přesunula do nového hangáru o rozloze téměř tří tisíc metrů čtverečních na letišti Ashburn ve Virginii.
Převoz části sestaveného trupu. | foto: Bureau of Aircraft Accidents Archives
Konstrukce v nové lokalitě ještě desítky let sloužila k tréninku dalších vyšetřovatelů. Teprve v polovině roku 2021 moderní technologie umožnily přestat desítky let starý vrak používat.
V úctě ke 230 obětem nehody a v souladu s dohodou s pozůstalými jej tak NTSB následně nechala rozebrat a zlikvidovat.
