"Myslím, že jsem Turingův test pokořil docela normálně. Nic zvláštního," řekl pro média Eugene Goostman. Vydává se za 13letého mladíka z Ukrajiny. Kdybyste s ním chatovali, možná byste mu to uvěřili, tak jako třetina rozhodčích. Ruskému týmu programátorů se tak v Londýně povedlo poprvé překonat 30 % hranici, která je stanovena jako úspěšné splnění Turingova testu. Oznámila to 8. června univerzita v Readingu.
Turingův test: rozhodčí (C) si povídá s počítačem (A) i lidským protějškem (B). A i B se snaží dokázat C, že právě oni jsou člověk, nikoli počítač. C musí rozpoznat, kdo je člověk. Počítač, který dokáže přesvědčit rozhodčího o tom, že B je počítač, prošel Turingovým testem.
Turingův testBritský matematik a programátor Alan Turing navrhl v roce 1950 (PDF) test pod názvem "Imitační hra". Cílem počítačového programu je přesvědčit člověka o svém "lidství" - počítač je úspěšný v případě, že bude na základě konverzace pokládán za člověka. |
Vítězný program (nyní nedostupný) vznikl v roce 2001 a simuluje konverzaci se 13letým Ukrajincem "Eugenem Goostmanem", ovšem v angličtině. Právě předstírání puberty mohlo tvůrcům pomoci. "Šlo nám o to, že může klidně tvrdit, že všechno ví, ale v jeho věku je zároveň uvěřitelné, že některé věci nezná," uvedl Vladimir Veselov, jeden z Eugenových programátorů. "Vývojem důvěryhodné osobnosti jsme strávili hodně času."
- Rozhovor s Eugenem Goostmanem pro TIME (anglicky)
Jeden z rozhodčích. Robert Llewellyn, pro Guardian popisuje, jak soutěž probíhala: "Většinou to bylo celkem jasné rozhodování. Na levé obrazovce se odpovědi na mé otázky objevovaly se zpožděním, byly rozšafné, neformální, sem tam vtipné, připomínaly hlášky na Twitteru. Na pravé obrazovce se odpovědi objevovaly hned, byly nudné a dlouhé, jakoby ploché. Bylo to jasné, vpravo je počítač." Ale pak přišly na řadu schopnější boti.
"Napsal jsem větu How mutch wood ewe pay 4 a pear of shews a oba mi napsali, že otázce nerozumí. Poradil jsem jim, aby si větu přečetli nahlas. Jak by si ji počítač mohl přečíst nahlas?" říkal si Llewellyn. Ale oba konverzující otázku pochopili. "Byl jsem šokován. Jeden se mě pak ptal, proč mluvím o botách a kolik za ně utrácím. Přišlo mi to vyhýbavé. Druhý vtipkoval o tom, proč se nezajímá o módu a že nosí jedny boty do roztrhání. Vybral jsem toho druhého. A to byla chyba, byl to počítač. Nechápal jsem, jak to počítačový program, který jen vybírá odpovědi z milionů možností, mohl pochopit."
Využití v marketingu i při podvodech online
Co to znamená pro budoucnost počítačů? V zásadě nejde o žádný přelom, spíše o indikaci toho, že věci, které ještě před dvaceti lety působily jako sci-fi, už dnes nejsou výjimečné. "V oblasti umělé inteligence těžko najdete symboličtější a zároveň kontroverznější test, než jakým je test Turingův," říká Kevin Warwick z Coventry University. Jedna z implikací podle něj spočívá v kyberzločinu: "Je jasné, že počítače nyní dokáží lépe předstírat, že jsou lidmi."
 "Pozor - když si po internetu s někým povídáte, možná na druhé straně nesedí skutečný člověk," varuje Kevin Warwick. |
"Je potřeba se mít na pozoru - často budete mít pocit, že si po internetu povídáte se skutečným člověkem v reálném čase, ale ve skutečnosti to bude jen program," dodal Warwick.
Kritikové poukazují na to, že Turingův test neodměňuje umělou inteligenci, ale spíše "umělou hloupost". "Přestože si koncem 60. let získal Turingův test popularitu, brzy se ukázalo, že to není ten skutečný milník, za kterým by experti na umělou inteligenci měli jít," napsal před jedenácti lety John Sundman. Častá kritika poukazuje na to, že Turingův test netestuje "inteligenci" a tedy ani nepřispívá ke skutečnému rozvoji umělé inteligence.
Turingův test není testem inteligence, ale testem toho, zda počítač napodobí inteligenci lidskou. Z toho také vyplývá, že netestuje napodobování lidí ani inteligenci samotnou.
Pragmaticky vzato jsou inteligentní systémy současnosti - neuronové sítě, vyhledávače, řídící systémy, vědomostní systémy, automatická auta - mnohem schopnější a důležitější, než prográmek na konverzaci. Jejich cílem ale není napodobit člověka, nýbrž dělat rozhodnutí lépe, případně rychleji než člověk. A nezáleží na tom, jestli je přitom poznat, že je to počítačový algoritmus. To, že je počítač zaměnitelný s člověkem, nemusí být právě ta nejlepší vizitka, co se inteligence týče.
Předchozí úspěchy konverzačních programů
Rozhodčí v utkáních o Loebnerovu cenu to prý mají většinou celkem jednoduché. Stačí pár dotazů na kulturní reference, návrat k dříve probíraným tématům a většina prográmků se vrací ke generickým odpovědím.
Podle některých dokladů ostatně počítače prošly "neoficiálním" Turingovým testem už před rokem 1969. Tato epizoda je mnohokrát zaznamenána, jak si všímá třeba Ray Kurzweil. A co že se podle této - jen zčásti ověřené - historky odehrálo?
Profesor Dan Bobrow z MIT nechal na svém počítači na univerzitě lísteček "čas na počítači má rezervován profesor Dan Bobrow" a šel domů. Brzo ráno chtěl počítač využít jeden ze studentů, a aby profesora náhodou nevzbudil, napojil se přes modem na jeho domácí terminál. Měl ale špatné číslo a místo toho se připojil k někomu, kdo přes noc nechal puštěný konverzační program ELIZA. Následoval tento dialog:
Údajný dialog mezi studentem a programem ELIZA.
Teprve telefonický rozhovor s rozespalým profesorem studentovi objasnil, že se stal zřejmě prvním člověkem v historii, který si spletl počítač s člověkem. V budoucnu můžeme očekávat, že se nám to bude stávat častěji a častěji.
Aktualizace: Do článku jsme doplnili zkušenosti jednoho z rozhodčích.
