O existenci tohoto operačního systému se ví už déle, minimálně od doby, kdy se ještě k verzi 2.0 dostal ruský student studující v Pchjongjangu před přibližně pěti lety. V té době jeho vzhled silně připomínal Windows, byť s některými nepřehlédnutelnými úpravami, jako velkou červenou hvězdou místo tlačítka Start.
Nyní už existuje verze 3.0, tentokrát místo Windows vizuálně velmi podobná Mac OSX, a vzhledem k tomu, že přibližně od poloviny minulého roku je k sehnání na stránkách s torrenty, může ji vyzkoušet kdokoliv. To také udělala dvojice bezpečnostních analytiků z německé společnosti ERNW, Florian Grunow a Niklaus Schiess. Na akci Chaos Communication Congress pak prezentovali svá zjištění.
Red Star obsahuje například upravený Firefox (pod jménem „má země“), se kterým se ale na internet jen tak nedostanete – přístup přes něj máte jen k intranetu KLDR. Také je zahrnut přehrávač QuickTime nebo program na tvorbu hudby. Zároveň také obsahuje integrovaný „antivirus“, který ale prý nemusí hledat jen viry, ale celkově „nežádoucí soubory“ a automaticky je maže z pevného disku. Co přesně je nežádoucí, je prý vzhledem k jazykové bariéře těžké říct, ale v souboru obsahujícím hledané řetězce, jsou prý poměrně děsivé výrazy jako „mlátit pěstmi“, „trest“ nebo „hlad“. Výzkumníci však zdůrazňují, že toto nejsou schopni potvrdit, jelikož byli odkázáni pouze na předkladač od Googlu.
Zároveň běží několik služeb strážících integritu systému, které nemůžete zastavit ani s root přístupem. Ty kontrolují systémové soubory, a jakmile zjistí, že u nich dochází k nežádoucí změně, okamžitě spustí restart počítače. Jakkoliv tedy systém měnit je tedy velmi náročné.
Posledním zajímavým zjištěním je „watermarking“ dokumentů, obrázků nebo video souborů. Pokud do počítače s nainstalovaným Red Star OS připojíte například flashku s dokumentem ve formátu docx, automaticky dojde k malé změně, kdy je k němu připojen řetězec v šifrované podobě. Dokument přitom nemusíte ani nijak otvírat, stačí, že k němu systém dostane přístup. Jedná se přitom o sériové číslo vaše pevného disku, respektive i každého dalšího počítače s tímto OS, kterým soubor projde. Když by se pak k souboru dostala třeba policie, nedalo by jí problém zjistit, jakými počítači dokument prošel a odkud pochází. Florian a Niklaus varovali, že přitom není nepravděpodobné, že systém sám odesílá na vnitřní síti údaj o sériovém číslu HDD, což by státním orgánům notně ulehčilo práci a dovolilo velmi jednoduše sledovat pohyb nechtěných souborů.
Na téměř hodinový záznam z přednášky obou analytiků se můžete podívat zde.
