Pokud na počítači děláte cokoli, co aspoň trochu souvisí se psaním, měli byste se zamyslet nad tím, zda vám klávesnice vyhovuje a nabízí to, co potřebujete. Možná zjistíte, že pokud za novou utratíte několik stokorun, nebudete toho litovat a investice se vrátí v lepším komfortu. Pokud interakcí s klávesnicí trávíte mnoho času – hodně píšete, ať už v práci, nebo jinde – vhodná klávesnice vám pomůže dokončit práci rychleji s menším počtem překlepů a dost možná bude představovat i menší zátěž pro vaše ruce.
Používáte-li počítač, ke kterému jste si nevybrali, ale naopak zdědili jak klávesnici, tak myš, potom možná potřebujete změnu. Ve většině případů především v kancelářích automaticky dostanete standardní klávesnici. Většinou jde o nejlevnější typ. Možná namítáte, že dražší toho navíc stejně moc nenabízí, a tak není co řešit – a to i přesto, že nemáte srovnání. To je však chyba. Pokud si některé typy nevyzkoušíte, nepochopíte.
Jaké existují typy klávesnic?
V první řadě je třeba si uvědomit, že neexistuje žádná dokonalá ani nejlepší klávesnice. A už vůbec ne taková, která by vyhovovala každému uživateli. Někdo ergonomické klávesnice s rozděleným rozložením miluje, někdo je nesnáší. Stejné je to s moderními chiclet klávesnicemi ve stylu notebooků vs. klasickými klávesnicemi a téměř všemi ostatními typy. Pokud tak máte možnost, je dobré si jednotlivé typy srovnat, vyzkoušet na vlastní prsty. Každopádně klávesnice se dělí na čtyři různé typy:
Tradiční – mají staromódní klávesy ve stylu psacího stroje a funkčnost zajišťují membránové nebo mechanické spínače. Klávesy mají větší zdvih (vzdálenost, kterou klávesa musí urazit, aby došlo k dotyku s kontaktní plochou, čímž se sepne obvod a klávesa zaznamená stisk). Ale pozor, vyvinutá nutná síla a následná zpětná odezva kláves se může typ od typu klávesnice enormně lišit.
Chiclet – patří mezi nejpoužívanější technologie dnešních klávesnic. Kombinují mechanickou klávesnici s membránou. Použity jsou plošší klávesy ve tvaru „scrabble“ přičemž na ně vsadily notebooky Vaio a Apple. Mají obecně menší zdvih a při stisku kladou menší odpor, což může zlepšit rychlost psaní, na druhou stranu poskytují menší zpětnou vazbu.
Ergonomické – kombinují tradiční klávesy se speciálně tvarovanou klávesnicí – cílem je umístit každou klávesu do co možná nejpohodlnější polohy a úhlu pro daný prst. Myšlenka je to dobrá a spočívá v tom, že mají často prodloužené opěrky starající se o přirozenější pozici zápěstí při psaní. To snižuje nejen jejich zátěž, ale i riziko syndromu karpálního tunelu. Mnoho ergonomických klávesnic má navíc rozdělený či zakřivený blok písmen, přičemž levé klávesy jsou nakloněny směrem ven, aby seděly pod levou rukou, a pravé klávesy dělají totéž v opačném směru, aby seděly pod pravou.
Kompaktní – tyto klávesnice mají odstraněny klávesy, které jsou méně využívané, včetně numerické klávesnice. Jsou navrženy tak, aby byly co možná nejmenší, nejlehčí a nejtenčí. Tímto způsobem zaberou menší prostor na pracovním stole, nebo se mohou hodit na cesty. Některé z nich lze dokonce složit či stočit.
Záleží na technologii přepínačů?
Nárůst herních klávesnic zvýšil zájem o druhy jednotlivých spínacích mechanismů, které se používají v různých klávesnicích. Na nejzákladnější úrovni se nachází membránové klávesnice. V nich nedochází k použití žádného mechanického spínače, ale místo nich jsou využity membrány, které se pružně deformují a po uvolnění klávesy opět vrací do původní polohy.
Následují mechanické klávesnice. Jak už napovídá název, stisk je obstarán mechanicky, přičemž existuje více typů mechanických spínačů. Oproti membránovým typům jsou spolehlivější a o odpor klávesy při stisku i navrácení se starají pružinky. Spínače se dělí na tři základní druhy – lineární, taktilní, a mechanické s proklikem. Mechanické spínače se potom ještě rozlišují z hlediska síly stisknutí a délkového rozdílu mezi výchozí a koncovou polohou spínače. Speciálním druhem jsou spínače s nůžkovým mechanismem – mají nižší ponor klávesy.
Každá technologie má své výhody i nevýhody. Zatímco membránové klávesnice jsou levnější, tiché, ale mohou působit laciným dojmem a při stisku neposkytují zas až tak velkou zpětnou vazbu, mechanické klávesnice jsou těžší a hlučnější (cvakají). Modely s nůžkovými spínači jsou někde uprostřed.
Na co dalšího byste se měli zaměřit?
Kromě typu spínače je zásadní rozložení kláves. Většina klávesnic používá konvenční s vyhrazeným numerickým blokem, funkčními klávesami a shlukem kláves Home, Insert, Delete atd., i když některé z nich jsou z důvodu úspory místa vynechány. Pokud hodně používáte numerický blok nebo klávesy Page Up a Page Down, měli byste na to při výběru pamatovat a zkontrolovat si nejen jejich dostupnost, ale také umístění. Věčným problémem jsou zmenšené klávesy Shift a Enter. Některé klávesnice jsou naopak vyrobeny tak, že klávesy jsou menší a velmi blízko u sebe, případně mají malý mezerník. V některých situacích se hodí i podsvícené, nebo rovnou RGB osvětlené klávesnice. Zatímco v prvním případě může podsvícení pomoci ve tmě, v tom druhém může sloužit k vyjádření osobního stylu.
Potom je tu celá řada multimediálních klávesnic. Ty někdo vítá, jinému přijdou zbytečné. Na druhou stranu mohou mít programovatelné funkce, a tak si je lze nastavit podle svého – pro konkrétní účel (stisknutím klávesy lze např. otevřít uživatelem definovaný program).
Samozřejmě musíme zmínit, že klávesnice jsou bezdrátové a drátové. Drátovým klávesnicím sice nedocházejí baterie a někdy jsou dodávány s doplňky, jako je například vestavěný USB rozbočovač. Bezdrátové modely však mají zjevnou výhodu v absenci kabelu a některé jsou dokonce navrženy tak, že je lze používat jak s počítačem, tak mobilním zařízením – stačí mezi nimi přepnout.
Závěrem
Je pravdou, že mechanické klávesnice jsou dražší a vynaložené peníze se nemusí vyplatit, pokud nejsou v permanentním „zápřahu“. Pokud však oceňujete rychlou odezvu, odolnou konstrukci a více možností připojení, mechanické klávesnice jsou často lepší volbou. A platí to dvojnásob, pokud hodně píšete, nebo hrajete hry a chcete mít možnost si klávesnici přizpůsobit.