Právě na nejčastější otázky technického ražení se pokusíme v následujícím textu odpovědět, nebo alespoň nastínit možnosti.
Proč mají i několik let staré příspěvky nedávné profilové foto a moderní grafickou podobu?
Protože sociální sítě zobrazený obsah nově generují z obsahové databáze, takže profilový obrázek i uživatelské rozhraní odpovídají době zobrazení a pořízení screenshotu, nikoli době napsání příspěvku. Lze předpokládat, že nejvíce screenshotů z profilu Filipa Turka vzniklo od chvíle, kdy oznámil spolupráci s hnutím Motoristé sobě a kandidaturu do Evropského parlamentu.
Turek byl kvůli screenům na policii už po eurovolbách. Nic závadného nenašli, tvrdí |
Kdo se mohl ke smazaným příspěvkům dostat?
K těm už opravdu smazaným nikdo, respektive jen zástupci společnosti Meta, pokud je k tomu vyzve relevantní autorita (ale o tom později).
Smazáním příspěvku na Facebooku jej přesunete do „koše“, odkud je ještě po dobu třiceti dnů můžete obnovit zpět. Po třiceti dnech jsou z koše odstraněny a uživatel (ani nikdo jiný) k nim již nemá přístup. V případě služby X je mezikrok s košem vynechán.
Vysvětlení vzniku screenshotů smazaných příspěvků je tedy u sociálních sítí méně „hackerské“. Někdo je prostě pořídil v době, kdy ještě nebyly smazané.
Pokud by někdo pronikl, nebo dostal přístup do profilů Filipa Turka, mohl teoreticky využít funkci pro stáhnutí všeho obsahu na lokální úložiště, lze to udělat jak u Facebooku, tak X. Teoreticky se může stát, že ve staženém archivu najdete i příspěvky, které jste bezprostředně předtím smazali.
Na druhou stranu, v době kdy je dvoufaktorové přihlášení standardem, se někomu do profilu nedostává snadno.
Takovéto příspěvky by přece smazal, musel si být vědom rizika.
Celkem logická úvaha naráží na jeden zádrhel – množství. Za 10–15 let aktivního života na sociálních sítích vytvoříte obrovské množství příspěvků a komentářů a zatímco příspěvky na vlastní „timeline“ lze teoreticky efektivně projít nebo prohledat, u komentářů k tisícům příspěvků na stovkách profilů různých uživatelů to jde velmi těžko.
Například Facebook sice v sekci Nastavení → Přehled soukromí → Záznamy o aktivitách nabízí možnosti, jak příspěvky procházet, ale i tak jejich mazání stojí spoustu času a úsilí. O něco jednodušší je to na síti X, mimo pokročilejšího vyhledávání je možnost použít i externí nástroje.
„Měla jsem smazat všechno.“ Sedláčková hájí Turkovy facebookové příspěvky |
Jak snadné je příspěvky podvrhnout?
V zásadě primitivní. Například tak, že na vlastním profilu si napíšete příspěvek zamýšleného znění, poté vyříznete textovou část a doplníte ji do screenshotu příspěvku uživatele, kterému svůj příspěvek chcete připsat. Tím, že je to zpravidla text na bílém pozadí, takovou manipulaci snadno neodhalí ani běžně dostupné forenzní nástroje, jako je třeba Foto Forensics.
V případě příspěvků Filipa Turka by to ovšem musela být něčí dlouhodobá systematická práce, protože jich je hodně, jsou z různých zdrojů a někdy na sebe příspěvky navazují v rámci diskuze.
Pokud se potvrdí pravost výroků Filipa Turka, bude to zásadní problém, řekl Pavel |
Mohou provozovatelé sociálních sítí potvrdit pravost smazaných příspěvků?
Nejspíše ano. I smazané příspěvky jsou po nějakou dobu uchovávány v systémech a zálohách provozovatelů jednotlivých sociálních sítí. Facebook oficiálně tvrdí, že 90 dní, ale může teoreticky být i mnohem déle. Síť X lhůtu neudává. Příspěvky mohou být i v systémech některých třetích stran a pokud byl příspěvek veřejný, může se v případě větší popularity dostat například do archivu Internet Archive – The Wayback Machine.
K příspěvkům se mohou dostat pověření pracovníci daných sítí, a to zpravidla na základě žádosti relevantní autority. Což může být složitější.
Policie se může obrátit přímo na provozovatele dané služby a věc řešit přímo s ním – tak to v mnoha případech funguje. Policie však musí splnit dost procesních požadavků. Rozlišuje se také, zda byl příspěvek publikován jako veřejný, nebo soukromý.
Nejjednodušší by bylo využít nařízení DSA (Digital Service Act) o fungování digitálních služeb v EU prostřednictvím ČTU, který by se obrátil na koordinátora v dané zemi – případě Mety v Irsku – a poskytnutí informací zařídil. Potřebná legislativa však v Česku zatím není schválena.
Teoreticky by šlo využít také takzvané smlouvy o vzájemné právní pomoci (Mutual Legal Assistance Treaty – MLAT), kdy se ministerstvo spravedlnosti může obrátit na svého protějška v dané zemi a požádat o součinnost.
