O internetu většinou média informují jako o místě, kde je možné nalézt od návodů na výrobu jednoduché trhaviny až po návod popisující sestrojení jaderné bomby. Ještě častěji však bývá označován za semeniště hříchu – za místo, kde lze nalézt nejrůznější formy pornografie, a to včetně sexu se zvířaty a dětské pornografie. Redakce serveru Technet.cz provedla test, který měl prokázat možnost nalezení a dostupnosti dětské pornografie šířené v digitální formě či prostřednictvím internetu a zároveň zmapovat formy její distribuce.
Najít na internetu dětskou pornografii není jednoduché. Většina z těch, kteří to zkoušejí, obvykle využívá vyhledávacích služeb, jako je Seznam, Google nebo AltaVista, s tím, že zadávají nejpravděpodobnější klíčová slova, za kterými by se mohla skrývat: „lolitas“, „schoolgirls“, „little pussy“ a obdobné výrazy prakticky v libovolném jazyce. To, co takto získají, jsou zpravidla odkazy na placené zahraniční servery, po jejichž spuštění se otevře někdy až několik desítek oken obsahujících reklamy či odkazy na další servery. Po odkliknutí odkazu na nějaký další server se zpravidla situace opakuje. Ve skutečnosti se jedná o způsob poměrně snadného vydělávání peněz na proužkové reklamě, a to pomocí tzv. sociálního inženýrství. Často některá z takto otevřených stránek obsahuje komponentu ActiveX, která přepíše telefonní číslo poskytovatele vytáčeného připojení uživatele na jiného poskytovatele, a to zpravidla sídlícího na jiném kontinentu. O takto vygenerované peníze se pak dělí provozovatel serveru, poskytovatel připojení a místní telefonní operátor, např. v některé ze zemí Jižní Ameriky. Jinou, neméně častou variantou je, že stránka obsahuje skript, který funguje jako trojský kůň a otevírá obsah počítače svému tvůrci. Pokud se uživatel cestou internetových vyhledávačů nakonec na nějaký zdroj, kde jsou bezúplatně fotografie či videa, dostane, nalezne zde zpravidla plnoleté dívky s culíky, mašlemi ve vlasech, rudými rty a s pečlivě vyholeným přirozením. Cesta pro získání skutečné a tvrdé dětské pornografie totiž vede úplně jinudy.
Distribuce digitálních fotografií a videosnímků v žádném případě neprobíhá prostřednictvím veřejných webových stránek a mnohdy prostřednictvím webových stránek vůbec. Důvod je prostý – nežádoucí pozornost ze strany poskytovatelů internetového webhostingu a orgánů činných v trestním řízení. Proto se k distribuci nejčastěji využívají veřejné FTP servery, kde v běžně přístupných či heslem chráněných složkách nic neříkajícího a také nic nenaznačujícího jména se nacházejí obvykle desítky souborů obsahující předmětné fotografie či digitální video. Umístění těchto složek se velmi rychle mění, a to jak z důvodu bezpečnosti vlastního „distributora“, tak i proto, že zvýšený provoz v určité části serveru neunikne systémovému správci takového serveru, který obvykle podobné soubory bez milosti smaže. Vlastní distribuce probíhá pak tím způsobem, že zájemci obdrží od nabízejícího odkaz elektronickou poštou. Existují i diskusní skupiny nebo tzv. chaty – tj. servery umožňující živé rozhovory, kde si uživatelé projevující zájem o tento typ materiálů odkazy vyměňují navzájem.
Redaktorům serveru Technet.cz se do několika takových diskusních skupin, šířených prostřednictvím elektronické pošty, a několika živých diskusí podařilo vstoupit a již během několika hodin získat první explicitní materiál. V této souvislosti musela redakce řešit otázku, kde je hranice mezi uměleckým aktem a pornografií. Po konzultaci s několika odborníky z oblasti trestního práva jsme došli k jednoduché, ale výstižné definici. Dílo lze označit za pornografické v okamžiku, kdy jeho prvotním záměrem je vyvolat pohlavní vzrušení. Tuto charakteristiku bezezbytku splňují snímky, na kterých je zobrazeno ztopořené mužské přirození či dívky a ženy v explicitních polohách. Za explicitní lze pak považovat skutečnost, že jeden z hlavních záměrů snímku je zobrazení zevních pohlavních orgánů.
Co jsme nalezli? Kromě případů, kdy jsou na fotografiích jen samotné dívky, patří mezi nejčastější obsah digitálních fotografií a videí orální sex, kdy mladé dívky ve věkovém rozmezí přibližně 5 – 14 let provádějí felaci dospělým mužům. Samozřejmostí jsou snímky, kde je s těmito dívkami provozován pohlavní styk, a to někdy i skupinový. V menším měřítku lze nalézt i dětskou pornografii, kde jen o něco málo starší chlapci souloží s mladými dívkami. Redakce získala nabídku na několik videotitulů, které již podle názvu nepatří k nejnevinnějším: „Very young girls get fuck with dad“ (dívky ve věku 10 až 12 let souloží se svým otcem), „Lolita and older man“ (dívky kolem 14 až 15 let souložící se staršími muži), „Small girls cumshot“ (dívenky ve věku 8 – 10 let provádějí felaci dospělým mužům) a Childrens hardcore (soulož mezi dětmi ve věku 12 – 13 let). Cena takového filmu je vzhledem k nezákonnosti obsahu téměř lidová, pouhých 800 korun za kazetu či CD-ROM.
Většina snímků s největší pravděpodobností pochází ze zemí bývalého SSSR, zejména Ruska a Ukrajiny. Výjimkou však nejsou materiály pocházející z Rumunska, zemí bývalé Jugoslávské federativní republiky, Japonska a některých zemí západní Evropy. Původ snímku lze určit podle některých detailů, které se na většině snímků nacházejí – např. podle elektrických a telefonních zásuvek, titulků knih v knihovnách či časopisů a novin na nočních stolcích. Je jen velmi málo pravděpodobné, že by se děvčátkům ve věku 5 – 10 let to, co s nimi muži dělají, skutečně líbilo. Tomu nasvědčují i výraz v jejich obličeji a oči, ze kterých většinou vyzařuje strach a ponížení. Výraz „starších“ dívek v některých případech vykazuje jisté vzrušení a nelze zcela s jistotou vyloučit, že se jim sex líbí. Mnohem pravděpodobnější je však varianta, že tyto dívky jsou pod vlivem nějakého omamného prostředku – alkoholu či drog. Snímek, který by vykazoval známky toho, že byl pořízen v České nebo Slovenské republice, se nám nepodařilo najít. To však neznamená, že zde taková díla nemohou vznikat a že zde nevznikají.
Samotné získávání a držení dětské pornografie trestné není, ale pokud se jedná o výrobu či distribuci, je situace jiná a pachatelům hrozí poměrně vysoké tresty. Sexuální zneužívání dětí a ohrožování jejich mravní výchovy zákon trestá velmi důkladně. Odhalováním distribuce dětské pornografie na internetu a dalšími druhy tzv. informační kriminality se zabývá speciální odbor Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezídia České republiky, který též spolupracuje prostřednictvím Interpolu se zahraničními policejními jednotkami. Podle informací, které nám od důstojníků tohoto odboru zprostředkovalo tiskové oddělení Policejního prezídia, jsou distribuční kanály pečlivě monitorovány. Policisté průběžně infiltrují diskusní skupiny i on-line chaty a v případě, že obdrží nabídku na podobný typ explicitního materiálu, vzápětí reagují. Každý pachatel po sobě zanechává mnoho stop, a je to jen otázka času a spolupráce s jinými subjekty, zda se jej podaří dopadnout. Mnoho uživatelů se totiž mylně domnívá, že internet je zcela anonymní, a přestávají být zcela obezřetní. Konkrétně se jedná o spolupráci s poskytovateli internetu, která je podle policistů dosti různorodá. Zatímco některé společnosti vycházejí policii bez problémů vstříc, někteří poskytovatelé se k žádostem o spolupráci staví přinejmenším laxně a prakticky tak průběh vyšetřování maří – protože v některých případech se jedná o minuty. Když však všichni spolupracují, dostaví se i výsledek. Dobrým příkladem může být případ z konce minulého roku. V jednom jihočeském městě se totiž podařilo dopadnout pachatele ve věku kolem 30 let, který na webové stránky dětskou pornografii umístil. Tento pachatel měl sice poměrně dobré technické znalosti a byl víceméně opatrný - policii se jej však podařilo usvědčit na základě nepřímých důkazů.
