Na úvod si pojďme nalít čistého vína. Postarat se o absolutní bezpečnost dětí na celosvětové síti je tak trochu boj s větrnými mlýny. Není možné jej díky dostupnými technologiím nikdy vyhrát, ale lze více či méně úspěšně bojovat.
Pamatujete si ještě na život před internetem? Respektive alespoň doby, kdy nebyl tak masivně využíván, jak tomu je dnes? Možná, ale vaše děti určitě ne. Děti dobře vědí, že internet je přístupný na každém jejich kroku – podobně jako vzduch – a co je děsivější, že velká část z nich ho bere za stejně důležitou součást jako zmíněný vzduch. Tento neomezený přístup může pro rodiče znamenat pohodlí, ale přináší i starosti.
Ochrana dětí nebyla nikdy těžší
Pokud se bojíte dohlížet na své děti v moderním propojeném prostředí, nejste v tom sami. Rodiče se dnes – a právem – domnívají, že rodičovství je v současné době těžší, než tomu bylo před 20 lety, přičemž hlavním důvodem jsou technologie. V pre-online věku bylo pro rodiče snazší sledovat, s kým děti komunikují, protože mohli jejich kamarády alespoň zahlédnout. Nyní mohou mít děti na internetu blízké přátele, z nichž mnohé ani ony samy nikdy nepotkají osobně. Přitom tito virtuální přátelé mohou stejně dobře ovlivnit mysl a činy dětí. Navíc nemusejí být tím, kým říkají, že jsou, a mohou mít i zlé úmysly.
Je tedy na rodičích, aby své děti naučili chytrým návykům, pokud jde o online interakce. Zde je proto několik bodů, které by měl znát každý rodič.
1. Internet je navždy
Fotky, videa, komentáře, které dnes děti zveřejňují na sociálních sítích, je mohou pronásledovat roky. Proto je důležité dát dětem vědět, že je zásadní, aby chytře přemýšlely při zveřejňování příspěvků a nezveřejňovaly nic, co nechtějí, aby ostatní lidé viděli. Je potřeba si totiž uvědomit, že jakmile se něco zveřejní např. na Facebooku (byť jen pro určitou malou skupinu přátel) může to kdykoliv skončit někde na webu. A to i přesto, že o to dítě nestojí.
Na internetu mohou lidé ztratit reputaci, a dokonce i svou práci kvůli věcem, které zveřejnili před 20 lety – dokonce i věcem, které smazali. To, že například smažete Tweet, neznamená, že není někde archivován, a tudíž připraven k pozdějšímu využití.
2. Všudypřítomný phishing
Člověk je od přírody tvor líný. I proto se neustavičně snaží život co možná nejvíce ulehčit. V současné době díky internetu není problém vydat se cestou kyberzločince. Ba co více, i nezkušený člověk (neumí programovat, není IT odborníkem apod.) si za pár dolarů může pořídit skripty, respektive připravené hackerské techniky, které stačí jen spustit, a tak „okrádat“ lidi. Děsí vás to? Nás rozhodně!
Proto se ujistěte, že vy a vaše dítě neúmyslně neposkytujete informace hackerovi. Stačí jeden klik na škodlivý odkaz v chatu, e-mailu, dokonce i SMS apod. a rázem se lze ocitnou ve hře a následně stát obětí phishingového útoku. Phisheři posílají e-maily, které vypadají jako legitimní korespondence, a spoléhají na to, že lidé jim sdělí osobní údaje, jako jsou uživatelská jména a hesla, přístupy do online bankovnictví, k platebním kartám apod., aby mohli spáchat následné útoky na tyto účty. Proto pravidlem před tím, než někdo klikne na odkaz, je to, že by to měl udělat pouze tehdy, pokud ví, co dělá a zároveň zdroji důvěřuje.
3. Na internetu není vše zdarma
Ať už se jedná o hraní her zdarma, nebo bezplatné stažení nějakého souboru, společnosti většinou doufají, že jim za to vy nebo vaše dítě něco nabídnete. Nejčastěji registraci, a tak získají osobní údaje. Ty následně mohou prodat třetí straně nebo vás budou oslovovat s nabídkami k zakoupení něčeho. To samé platí pro řadu webových stánek. Většina z nich má jasně danou strategii, jak na vás vydělat peníze. Dost často se ani nemusíte dozvědět, jaké praktiky na vás využívají, a přitom na ně lze snadno naletět.
Naštěstí, ne vždy jde o nekalé praktiky. Často se tak stane, že například ve hrách nabízí za poplatek různá vylepšení nebo vám podle toho, jak vás poznají, nabídnout služby a produkty na míru, které byste ocenili. Vy je zakoupíte a až následně zjistíte, že je nepotřebujete.
4. Ignorace aktualizací
Dalším poměrně častým nešvarem – který má řadu příčin – je to, že uživatelé poměrně málo aktualizují svůj software, včetně operačního systému – je jedno, zda je to Windows, Mac OS či Android. Jde sice o několik minut „ztraceného času“, ale aktuálnost zařízení nejen vašeho dítěte je zásadní pro bezpečnost.
5. Rodičovská kontrola nevyřeší vše
Je snadné dětem přesně definovat, kolik času mají na svých zařízeních strávit – jak Apple, tak Microsoft, ale i Google a další společnosti nabízejí nástroje, které to umožní. Takzvaná rodičovská kontrola je však dvousečná. Pokud to s ní přeženete, například dětem umožníte trávit online pouze určitý čas, potom to může mít vliv na jejich rozvoj. Správné množství online stráveného času se u každého dítěte liší nehledě na to, že jakmile mu dojde, bude se snažit kontrolu obejít. A ve většině případů se mu to podaří.
Proto rodičovská kontrola není samospásná. Umožňuje sice nastavit, kam děti mohou, co mohou se zařízením dělat a jak dlouho, nebo v předem nastavené časové úseky, ale nejde o nic dokonalého. Navíc platí, že děti o technologiích vědí kolikrát více než rodiče, a tak je stejně obejdou a budou si dělat, co chtějí. Tím jen dochází k tomu, že nejednají na rovinu a před rodiči tají, co dělají. To z psychologického hlediska není správné. Instalace invazivního softwaru umožňující rodičovskou kontrolu za účelem špehování dětí příliš nepomůže k tomu, abyste jim ukázali, že jim důvěřujete. Proto je vhodné se nad tím zamyslet a třeba zaujmout přístup, že jim dovolíte více. Může to být sice děsivá představa, stejně tak to však může pomoci ve vašem vztahu s dětmi.
6. Boj s dezinformacemi
Jednou ze silných stránek internetu je bezplatná výměna myšlenek a publikace článků. Kdokoliv může zveřejnit cokoliv online. Bohužel to však znamená i to, že kdokoliv může zveřejňovat dezinformace a prezentovat je také jako fakta. Proto je důležité, aby si děti uvědomily, že internet (včetně sociálních sítí) může šířit polovičaté myšlenky a impulzivní názory stejně rychle jako skutečná fakta. Obecně přitom platí, že není snadné rozpoznat dezinformaci od pravdy.
Na YouTube existuje spoustu instruktážních videí, jak se o to pokusit, ale když dezinformaci naletí i dospělí, těžko můžeme chtít, aby se to nedělo dětem. Proto je důležité naučit sebe sama a samozřejmě i děti používat dovednosti kritického myšlení, zamyslet se nad obdrženým sdělením a také si ho ověřit z více zdrojů. Tak se lze zbavit spousty dezinformací hned v zárodku.
7. Rychlý vývoj
Online svět se mění velmi rychle. Ke slovu se stále dostávají nové a nové technologie, a i dospělí jedinci mají co dělat, aby s nimi drželi potřebný krok. Proto je v tomto vhodné děti neustále vzdělávat. Stejně tak jako sebe sama. Držet online krok s dětmi může být „práce na plný úvazek“, a protože většina aplikací rodičovské kontroly neumí příliš dobře monitorovat příspěvky na sociálních sítích, je vhodnější s dětmi pravidelně mluvit o tom, co dělají, když jsou online. Nikde není dáno, že s vámi o tom budou mluvit, nicméně přestože dnešní internetoví lídři jsou jasně daní, neznamená to, že místo Facebooku, TikToku nebo Minecraftu se neobjeví něco jiného a možná potenciálně nebezpečného.
8. Na chvíli offline
Ať si to přiznáme, nebo ne, každý z nás je závislý na internetu. Někdo více, někdo méně. Proto není od věci, aby každý z nás – a děti nevyjímaje – strávil nějaký čas v offline stavu. Bez přístupu k internetu se totiž otevírají nové možnosti.
Vypněte herní konzoli, nechte počítači, aby provedl aktualizaci, vložte smartphone do šuplíku nebo kompletně jak sebe, tak své děti odpojte od online světa a vyrazte ven, zkuste kempovat bez wi-fi a zjistíte, že jste získali čas, který vám pomůže lépe poznat vaše děti. Máte jedinečnou šanci jim ukázat, jaký byl svět před internetem. A kdo ví, třeba se jim to zalíbí nebo díky tomu poznají jinou aktivitu, a tak sníží svou závislost na tom být neustále online.
