Etický hacker. Prosím, vysvětlete nám na začátek ten zdánlivý protimluv.
Je pravda, že lidé mezi těmito dvěma slovy cítí rozpor, přitom označení hacker prapůvodně nemělo negativní konotace. Asi až filmový průmysl a média udělaly z hackerů definitivní záporáky. Takže abychom se vymezili vůči těm „s černou kapucí přes hlavu“, používáme označení etický. Což znamená, že se snažíme vyřešit problémy v rámci legálních prostředků a simulujeme případné útoky. Napadáme ale pouze systémy, kde nám to někdo dovolil, způsobem, jakým nám to dovolil, a pokud je prolomíme, podíváme se jen tam, kam jsme se předem domluvili.
Čtenářsky atraktivní zakázka například byla, když jsem měl zkusit ovládnout systém otevírání dveří ve firmě. Seděl jsem tam ve dvě ráno, protože jsem to musel testovat mimo pracovní dobu. Třetí noc se mi podařilo hacknout systém a dveře jsem mohl svévolně zavírat nebo otevírat, případně udělit přístup novému uživateli. Kdybych si dal kapuci na hlavu, tak možná opravdu vypadám jako hacker z filmu.
Chytré domácnosti moc nedůvěřuju. Hacknout se dá všechno, co má v sobě počítač. Nezabezpečená kamera může být paradoxně tím největším oknem do domácnosti.
