Bezdrátové nabíjení se stalo nedílnou součástí našich životů. Kořeny této technologie sahají až k legendárnímu vynálezci Nikolu Teslovi, který již na konci 19. století experimentoval s přenosem energie na dálku. Ačkoliv jeho vize nebyla v té době plně realizovatelná, položil základy pro budoucí vývoj této technologie.
Jak bezdrátové nabíjení vzniklo
Tesla experimentoval s bezdrátovým přenosem energie na velké vzdálenosti. Moderní bezdrátové nabíjení se však zaměřuje na krátký dosah. Ačkoliv myšlenka bezdrátového nabíjení je tedy stará více než sto let, až v posledních patnácti letech se stala běžnou součástí našich životů. Velké technologické firmy si uvědomily její potenciál a začaly vyvíjet vlastní systémy.
V roce 2008 vznikl první univerzální standard Qi (čte se čí), ale dnes existuje několik dalších technologií pro bezdrátové nabíjení. A tak se bezdrátové nabíjení stalo synonymem moderního pohodlí a efektivity. Tuto technologii, která nám umožňuje zbavit se nepřeberných množství kabelů a nabíječek, dnes považujeme za samozřejmost. Díky ní lze nabíjet široké množství spotřební elektroniky.
Jak funguje
Princip bezdrátového nabíjení spočívá v elektromagnetické indukci. Srdcem této technologie jsou měděné cívky. Nabíjecí stojan nebo podložka obsahuje vysílací cívku, zatímco kompatibilní zařízení má přijímací cívku. Když připojíte nabíjecí podložku či stojan k elektrickému zdroji, vytvoří se elektromagnetické pole, které následně v cívce uvnitř přiloženého zařízení vyvolá elektrický proud. Tento proud následně nabíjí baterii zařízení.
Poloha nabíjecí cívky se může v různých zařízeních mírně lišit, ale zpravidla se nachází uprostřed zadní strany – např. většina smartphonů to tak má. U chytrých hodinek je cívka umístěna za ciferníkem, zatímco bezdrátová sluchátka ji mají obvykle ve spodní nebo zadní části.
Existují dvě metody bezdrátového nabíjení: indukční a rezonanční. Obě technologie přenosu energie využívají princip elektromagnetické indukce, avšak liší se ve svém praktickém provedení a efektivitě:
Indukční nabíjení – technologie vyžaduje velmi těsný kontakt mezi nabíjecí základnou a přijímačem energie. Princip spočívá v generování střídavého magnetického pole v nabíjecí základně, které indukuje elektrický proud v přijímači. Z důvodu nízké vzdálenosti přenosu energie je tato metoda obecně považována za efektivnější. Mimochodem, stejný základní princip se používá u indukční varné desky.
Rezonanční nabíjení – na rozdíl od indukčního nabíjení, rezonanční nabíjení umožňuje přenos energie na větší vzdálenost, avšak stále v rámci několika centimetrů (takže smartphone se z druhého konce místnosti bohužel nenabije). Obě zařízení (nabíjecí základna i přijímač) jsou naladěny na stejnou rezonanční frekvenci, což umožňuje efektivnější přenos energie.
