Před 170 lety, pátého června 1837, zahájil František Kavalír provoz ve své první sklárně ve městě Sázava. V roce 1923 bylo na trh uvedeno první borokřemičité laboratorní sklo, jehož modernější verzi zná každý, kdo na základce byť jen nakoukl do učebny chemie. Odměrné válce, nálevky, sklenice, to všechno pochází ze Sázavy. Máme pro vás malou exkurzi do továrny, bez jejíchž výrobků se neobejde žádná domácnost.
Pro metro i pro Národní divadlo
Ve sklárnách se nevyrábí pouze technické sklo, ale i pekáče, konvice, hrnečky, zapékací misky, pokličky a další nezbytnosti, jenž cinkají v každé kuchyni. S kavalierským sklem se však setkáte i v pražském metru. Konkrétně na stanici Karlovo náměstí, jehož stěny jsou obloženy skleněnými deskami ze Sázavy. Zcela ojedinělá zakázka vzešla od Národního divadla. Firma dostala na starost opláštění Nové scény Národního divadla v Praze. Celá budova je obložena obřími skleněnými a speciálně zabarvenými "obrazovkami". Dodnes prý existují formy na tyto desky a ve skladu je stále připraveno přibližně patnáct náhradních obrazovek. Vzhledem k jejich odolnosti a trvanlivosti jich však zatím nebude třeba.
Skleněné "obrazovky" na obložení Nové scény Národního divadla se vyráběly právě ve sklárnách Kavalier. V pozadí skleněný obklad pro stanici metra Karlovo náměstí.
Ačkoliv větší část výroby již dávno převzaly moderní stroje, foukači skla mají v Kavalieru své pevné místo. Ne vše totiž stroje dokážou. U některých laboratorních skel je například požadavek na tloušťku stěn tři milimetry. Takovou masu skla žádný automat nevyfoukne. Zde pak přicházejí na řadu sklářští mistři. Jejich práce není nikterak jednoduchá. Stát u rozžhavené a rozzářené pece, do které se nelze bez speciální masky s tmavým sklem ani podívat, není pro každého.
Sklář má na krku ochrannou masku s tmavým sklem. Tu používá při nabírání roztavené hmoty z pece. Pomocí náústku se maska drží v ústech, aby měl foukač volné ruce.
Kde se vzala křivule ve znaku firmy
Křivule svého času neodmyslitelně patřila ke každé alchymistické dílně. Výroba těchto baňatých destilačních nádob nebyla technologicky vůbec jednoduchá a právě František Kavalír ji zvládal ve svých sklárnách nejlépe. Objednávky se jen hrnuly a zřejmě již do této doby se datuje vznik specializace firmy zejména na laboratorní sklo. Křivule se posléze logicky dostala i do nezaměnitelného loga společnosti. Továrna však vyráběla například i skleněné lékovky. Každý lékárník měl svůj podepsaný vzor, který mu nikdo jiný nemohl vzít.
Postup při výrobě ručně foukaného skla
Výroba skleněných dvířek pro automatické pračky. Petr Boubín z oddělení řízení výroby (obrázek vpravo) již drží hotovou skleněnou výplň, kterou máte vsazenu ve dvířkách pračky pravděpodobně i vy.
Výroba odměrných válců. Na předposlední fotografii probíhá znovuohřátí válce v místě, kde bude hubička. Ta se pak kalibrovaným kolečkem formuje na dalším stroji. Válce se poté nechají na lince vychladnout a putují k potištění kalibrovanou stupnicí. Na posledním snímku jsou různé formy.
Část současného sortimentu skláren, do kterého kromě varného skla pro domácnost (předposlední fotografie - značka Simax) spadá i hutní sklo, laboratorní a technické sklo, skleněné trubice, průmyslové aparatury apod. Na posledním snímku vidíte nezaměnitelné logo Kavalieru s křivulí.
Zleva: Staré účetní knihy vedené s největší pečlivostí. První parní vlak přijel do Sázavy v roce 1901. Pro sklárny to znamenalo velký pokrok, protože později mohly být výrobky dopravovány po železnici rovnou, a ne jako dosud na koňských povozech. Součástí života v továrně byly i pravidelné huťské mše. Na poslední fotografii pak vidíte první katalog výrobků firmy.
Více se o sklárnách Kavalier dozvíte na stránkách firmy zde.
Zajímala by vás podrobná reportáž z výroby skla? Napište nám do diskuse.
