Je to monumentální pohled, když se proti vám poměrně svižně šine loď s něčím, co připomíná hrábě. Nutno dodat, že jsou bezmála padesát metrů široké. Není divu, že výletní loďky uctivě vyhýbají. Po řece právě pluje loď, která zkoumá, jaká je hloubka a jestli na dně nečíhá nějaká překážka. Třeba utopený automobil.
I takové případy už posádka Valentýny zaznamenala. Ke každodenní rutině patří kontrola říčního koryta, zkoumání toků po nebo před zakládáním staveb či monitorování škod, které napáchaly povodně. Například kontrola dna Vltavy se musí provádět jednou za rok. Prakticky však není dne (krom dovolených), kdy by něco nevyměřovala.
Nahlédnout pod hladinu a prozkoumat, co se na dně skrývá, pomáhá posádce speciální sonar MD 300 od finské společnosti Meridata Ltd. Pracuje na frekvenci 100 kHz. Systém sklopných ramen umožňuje nastavit šířku měřícího pruhu od osmi do 48 metrů. Loď tak může "pročesávat" široká koryta i úzké plavební kanály. Na loď byl nainstalován během modernizace v roce 1999.
Vyměřovací loď ValentýnaLoď postavily v roce 1989 na objednávku Povodí Vltavy loděnice v Mělníce. Jako základ posloužil remorkér TR 610. V roce 1999 prošla rekonstrukcí, kdy byl namontován sonar finské výroby MD 300. |
Zařízení umí měřit už od 0,6 metru. Nicméně to bezmezerové je od 1,4 metru, vzdálenost mezi jednotlivými senzory na ramenou je jeden metr. Paprsky z něho vylétají v kuželu, jehož stěny se protnou v hloubce 1,4 metru. Účinný dosah je 200 metrů. Je tedy určeno na měření mělkých vod.
Úchvatná je přesnost, s jakou dokáže popsat terén. Výrobce uvádí +/- 4 centimetry + 0,025 procent z měřeného rozsahu. Poměrně úchvatné číslo, uvědomíme-li si, že je osazeno na více než třicet metrů dlouhé lodi, která se houpe na vlnách. Jak je to možné?
O přesné umístění lodě v prostoru se zároveň stará několik zařízení. Základem je aparatura snímající GPS signál z amerických a ruských satelitů (slouží k umístění na osách x, y). Ty jsou však podle slov obsluhy záměrně zatíženy provozovatelem chybou, aby jejich dat nebylo možné zneužít. Ta se pohybuje v řádu metrů. Což je pro potřeby měření naprosto nedostačující. (Pozn. redakce: Pravděpodobně jde nikoli o úmyslně vloženou chybu - ta byla zrušena již v roce 2000 - ale o chyby z jiných zdrojů, které zoůsobují, že určení polohy není tak přesné, jak by loď chtěla).
Aby tuto chybu korigovali, mají technici ještě jednu měřicí stanici na břehu. Je umístěna na definovaných bodech, tj. místech, u kterých známe jejich přesné souřadnice. Stanice posílá data radiově na loď, dosah je v řádu kilometrů. Vzájemným odečtením údajů z obou zařízení se daří chybu eliminovat na nějakých 25 cm.
Což však nedostačuje pro osu z, tedy hloubku. Údaje z družic jsou pro její zjištění kvůli chybě nepoužitelné. Hloubka se proto měří jinak, pomocí takzvaných radiolimnigrafů. Jde o tlakové zařízení, asi třicet centimetrů dlouhý váleček, které umí z tlaku odvodit vodní sloupec. Technik ponoří jeden na začátek a druhý na konec úseku, který se má scanovat. Data z nich se přenášejí radiově do lodi. Pomocí odečtu od pevně stanoveného bodu určí nadmořskou výšku, od které se počítá skutečná hloubka.
Hlavní parametry lodědélka: 31,45 m  Parametry měření šířka měření 8–48 m |
O orientaci na sever se na palubě lodi stará gyrokompas. Původní velký analogový nahradila krabička na stole, digitální gyrokompas. Možnou chybu vzniklou náklonem lodě zase měří inklinoměr, který zjednodušeně řečeno pracuje na principu vodováhy.
Samotná Valentýna II je na vodě od roku 1989. Jako základ posloužil tlačný remorkér TR 610. Vyrobili ho v mělnických loděnicích. Má speciálně navrženou příď, která minimalizuje zanoření při vyšších rychlostech. Kabina kapitána se kvůli měřicí aparatuře přesunula na záď. Kvůli nízkým mostům je vysouvací.
Výložníky se senzory ultrazvuku jsou umístěny po boku lodi a v případě potřeby se hydraulicky vyklápějí. Šíře záběru je 8, 14, 20, 28, 34 a 48 metrů. O měření pod lodí se stará hydraulický výložník umístěný na přídi lodě.
Ve strojovně pracuje dvojice dieselových motorů ČKD 160 z Hořovic. Každý o výkonu 306 kW. Při střídmé jízdě spotřebují 30 litrů nafty za hodinu. Nádrže má Valentýna sice na 35 tisíc litrů, kvůli zatížení a tím pádem hloubce ponoru se obvykle plní na 18 000 litrů. Z tanků také každou hodinu odteče nějakých deset litrů do agregátu, který na lodi zajišťuje elektřinu.
Tříčlennou posádku ve složení kapitán, lodník, strojník doplňuje na palubě technik měření. Z břehu jim data posílá ještě jeden člověk obsluhující pozemní stanici. Valentýna v současnosti operuje na Vltavě, ale i Labi. Proměřovat může v podstatě kdekoli, kde to vyžaduje říční doprava.
