Pětadevadesát procent směsného odpadu, který Pražané vyhodí, skončí v zásobníku spalovny ZEVO Malešice. K jeho násypkám denně zacouvá dvě stě popelářských vozů a každý přisype průměrně 6 až 7 tun. Zásobník má objem 11 000 m3 a kapacitně stačí na týdenní produkci hlavního města. Odpad v něm neleží ladem, stále je dvojicí jeřábů prohrabován a míchán, aby byla zaručena konzistentnost směsi (a tedy i například stejná výhřevnost) pro nakládku do kotlů.
Právě tento prostor můžete pozorovat objektivem naší IP kamery. Z okének vlevo se sype nový odpad (z korb kukavozů), uprostřed je mísen a napravo jsou pak vstupní portály kotlů. A všude jsou holubi. Držte jim palce, ať se nestanou pečenými.
Nahlédněte do malešické spalovny SlowTV kamerou. Klikněte pro spuštění přehrávání.
Škvára, šrot, elektřina, teplo
Spalování odpadu probíhá v kotlích. V malešické spalovně jsou čtyři, ale často se ale „jede“ jen na tři. Jsou sice na konci životnosti a v příštích letech je čeká postupná výměna, ale i tak zvládne každý spálit 12 - 15 tun odpadu za hodinu. Přikládá se zhruba každou čtvrthodinu, jedna nakládka má kolem 3,5 tuny. Odpad se zapaluje plynovými hořáky, po zapálení však další podpory plynu není třeba.
Slow TVNejzábavnější televize i o zdánlivě úplně nudných věcech Slow TV je vysílání v přímém přenosu z míst, která slibují zajímavé příběhy. Pomalu sledujeme zdánlivě obyčejné scény ze života lidí, zvířat, rostlin i strojů, tak jak se odehrávají právě v tomto okamžiku. Je to nuda? Možná jen na první pohled! |
Odpad je spalován na šesti válcích, které jsou obloženy téměř 4000 roštnicemi z termicky odolné nikl-chromové oceli. Pro správné spalování je vnitřkem válců a štěrbinami mezi roštnicemi vháněn do prostoru roštoviště ohřátý vzduch. Tepelná energie je přejímána vodou proudící ve varných trubkách, kde vzniká pára o teplotě 237 °C a tlaku 1,1 MPa, což je zhruba pětkrát větší tlak, než máte v pneumatikách u osobního auta.
Tlaková energie je využita lopatkami turbogenerátoru pro výrobu elektřiny s maximálním výkonem 17,5 MW. Pára také putuje do výměníku, kde předá teplo 130 GJ za hodinu (je k tomu potřeba cca 60 tun páry) a to dále putuje horkovodem a ohřívá vodu a radiátory v domácnostech.
Co se děje s „popelem“ a zplodinami?
Shořelé zbytky z kotle, kterých je zhruba 1/10 hmotnosti vsypaného odpadu, vytáhne zařízení nazývané Martin. Odpad se vytahuje přes vodní clonu a dále vodou chladí, díky čemuž také nepráší od okolí. Škvára dále putuje do bunkru, kde se z ní separuje kovový šrot (zhruba čtyři procenta hmotnostního podílu škváry) a použije k další recyklaci.
Fotogalerie |
Mokrou cestou se čistí i vzduch se spalinami, které z kotle odcházejí. Pomocí odstředivého cyklonu se odstraní tuhé částice, a vápennými roztoky a aktivním uhlím se zachytí emise floru, chloru, těžkých kovů, oxidů síry a rtuti. Následují čtyři patra keramických voštin s katalytickou složkou oxidu vanadu a wolframu, které takzvaně bezodpadově odstraní dioxiny, furany a oxidy dusíku. Elektrostatický odlučovač pak pochytá 99,9 procenta prachových částic.
Zbytek vylétne komínem vysokým 177,5 metru, přičemž ve výšce 24 metrů jsou nepřetržitě měřeny emise CO, SO2, NOx, HCI a dalších škodlivin.
18. května 2014 |
