My (olomoucko) jsme za "panťáky" označovali řadu 460, lochnesky nebo žabotlamy byly řada 451 a 452 :) které u nás nejezdily...

Hudak češtyn sase dosta na p.del.

Pane redaktore Rosťo Jančaři. Pokud Vám nevadí že napíšete takovou jazykovou zhůvěřilost, jako je věta "mezi Roztoky u Prahy a pražskou Libní jezdí poslední dosluhující jednotka", tak raději zahoďte to, čím (nebo na čem) píšete své články a vraťte se do základní školy, kde se učí skloňování a časování.

Tam Vám možná vysvětlí, že česky by mělo být napsáno "mezi Roztokami u Prahy a Libní ...

Víte co ... na vzpomínkové jízdy jezdil svého času jen Hurvínek či páry, soupravy Rybáků dnes tahá dříve nepostradatelný Hektor T435.0, různé historické jízdy dneska už dává skoro 40 let starý motorák M152.0/810 nebo M240.0/820, případně M262.0/830 ... prostě pokrok nezastavíš. Čím jsme jezdili relativně nedávno zcela samozřejmě do školy nebo práce či na výlety - má dneska svého nástupce a nezbývá, než v dobrém slova smyslu doufat, že nám dnešní producenti představí výrobek, na který budeme jednou podobně vzpomínat

Zdravím všechny, kteří tímto úžasným panťákem nacestovali pěkných kilometrů mj. mezi Chocní a Hradcem Králové v 90. letech . Mělo to úžasný odpich a občas se muselo čekat na odjezd, protože jsme prostě přijeli moc brzo .

Žabotlam je to odjakživa. Panťák se říká hlavně řadě 460.

Vždyť je to tak jednoduché: Oficiálně pantografová jednotka, hovorově pantograf, zkráceně panťák, to samozřejmě přísluší PRVNÍMU tohoto typu. Pak to přešlo i na další pantografové jednotky a že si někdo honí ego vymýšlením nových názvů (jako žabotlam) je také přirozené. Jediné smutné je, že dnes už vám musí výrobce napsat, že to je elefant.

Jsem rád, že jsem se podílel na výrobě. Na tu dobu to byly super vlaky. Líbil se mi rozjezd a to psikáni při něm.

ach jo,žabotlama byl nejlepši smradlavy,vrzaci vlak

Moje vzpomínka na pantografy z dětství, kdy jsem s nimi často jezdila, je na naprosto zažranou špínu na koženkových sedadlech.

No zase v nich neběhá tolik roztočů jako v látkových.

Taky jsem zažil, kdy se porouchalo samočinné zavírání dveří a fíra je musel zavřít ručně a svázat drátkem. Byl to frajer, měl hotovo do pěti minut - a jelo se. Když vidím, co všechno mají tihle chlapi na starosti a jakou mají odpovědnost, mám k tomu povolání obrovskou úctu.

Pridal bych se k ostatnim - neslysel jsem nikdy nikoho rict tomu jinak nez "pantak". I kdyz prezdivka Zabotlam mi pripada taky hezka. Jako kluk jsem se s nima neco najezdil na trase Praha-Smichov - Revnice a zpet. Fotky mi to hezky pripomnely:-) Jeste ted slysim to kulometny cvakani kdyz se to ze stanice zacalo rozjizdet. A hlinikova lista pod oknem byla nekdy tak rozzhavena, ze jste se o ni mohli spalit. Jeste bylo zajimavy vyklapeci treti sedadlo ve zvysene casti za vstupnimi dvermi, o nej jsme se bud prali anebo bylo za trest, uz si nepamatuju:-) A samozrejme celej vlak byl zaslej a spinavej nejmin tak jako na fotkach, ackoliv nam to vubec nevadilo:-)

Pantograf to byl jednoznačně do doby dodání Elefantů. Jelikož to je taky pantograf, začaly se pak více používat přezdívky, které oba vlaky rozlišily. Žabotlam, žába a slon, ešus. Ostatně trošku to souvisí s tím zvířátkovým trendem pojmenovávání vlaků u ČD.

K popisu Šuntování - pokud by skutečně došlo k poklesu buzení statoru, tak kromě poklesu indukovaného protinapětí a tedy nárůstu proudu dojde také k poklesu momentové konstanty a reálně motor nevyvíjí vyšší sílu.

Ve skutečnosti dojde paralelním připojením odporníku k budícímu vinutí k poklesu celkového odporu motoru a to vede k nárůstu proudu. Díky velké indukčnosti budícího vinutí a použití šuntovací tlumivky pak nedochází k průdkým změnám budícího proudu a dokonce nedojde ani k poklesu tohoto proudu. To je dáno tím, že sice budícím vinutím už teče pouze určitá část kotevního proudu, ovšem jedná se o část z většího základu a povětšinou tedy vyjde, že buzení se nezmění. Známé je to jako tzv. "šuntovací paradox".

Celé se to dá samozřejmě vysvětlit na rovnicích stejnosměrného stroje.