Je krásná i tam, kde tekla smradlavá břečka. Čistírna vody v Bubenči

Účelu sloužila více než sto let. Ve své době byla nejmodernější čističkou odpadních vod v Evropě. Teď je z ní unikátní Ekotechnické muzeum v Praze - Bubenči.

Na moderní pražské kanalizaci se začalo pracovat až v roce 1884, kdy radní vyhlásili soutěž o nejlepší řešení. Vyhrál ji anglický stavitel William Heerlein Lindley, který navrhl kanalizační síť o dvou patrech. Počítal s tím, že v případě povodní se spodní patro uzavře, zatímco vrchní bude fungovat dál. Kanalizaci tvořilo 100 kilometrů podzemních stok, které ústily do čistírny odpadních vod v Bubenči.

4 000 svíček a Tom Cruise

Bývalá čistírna odpadních vod, dnes Ekotechnické muzeum, národní památka a kulisa pro Mission Impossible 4

V sobotu 30. října 2010 skončila návštěvnická sezona v Ekotechnickém muzeu tradiční akcí Zamykání kanálů. Rozzářilo se 4 000 svíček a spustily historické parní stroje. (Podívejte se na video.)

Ve stejných prostorách se natáčela i část akčního filmu Mission Impossible. Sám Tom Cruise si čistírnu se zájmem prohlédl.

Více na stránkách muzea zde.

Díky geniálnímu návrhu a kvalitě provedených prací se její koncepce a velká část stok používá dodnes. Samotná čistička s parními stroji pracovala plně až do roku 1967. Čistírna odpadních vod tedy fungovala 50 let a je stále je provozuschopná. Jak se můžete mimochodem přesvědčit na přiloženém videu.

Od roku 1906, kdy byla čistírna v Bubenči spuštěna a kanalizační síť se tak stala funkční, uplynulo 104 let.

100 let a 4 000 kilometrů

Již sto let tedy slouží geniální podzemní dílo Williama Heerleina celé Praze. Pod povrchem odvádí z města pryč vše, co našemu čichu nevoní a nač nejsou oči přivyklé se dívat. Celý kanalizační systém, měří k dnešnímu dni přes čtyři tisíce kilometrů.

Kanalizace byla svého času chloubou královského hlavního města. Takzvaným Cizineckým vstupem, kde se stékají splašky ze tří stok, se radní chlubili zahraničním návštěvám. Obdivovat ho můžete pod Staroměstskou radnicí na Staroměstském náměstí, je přístupné veřejnosti.

Podrobnou reportáž z pražského podzemí jsme připravili už v roce 2006.

První díl se jmenoval: Co skrývá pražské podzemí? Tisíce kilometrů kanálů a potkanů
Druhý pak: Vypravte se s námi hluboko do pražského podzemí. Druhý díl

Nejmodernější kanalizace v Evropě

Ukázka z knihy William Heerlein Lindley a pražská kanalizace

Za otce pražské kanalizace je považován architekt Čeněk Gregor. Jako technik a politik prosazoval moderní řešení. Jeho úsilí a činnost v kanalizační komisi vedly k tomu, že byl do Prahy nakonec povolán William Heerlein Lindley, který se stal autorem řešení pražské stokové sítě.

Prvním krůčkem směrem k odkanalizování Prahy bylo zřízení "Komitétu pro řešení kanalizačních otázek" v roce 1872, jehož primárním úkolem bylo navrhnout vhodný způsob odkanalizování Prahy. V úvahu tehdy přicházely tři varianty: soudková, podtlaková či gravitační kanalizace.

Tři koncepce, z toho dvě nesmyslné

Koncepce soudkové kanalizace je z dnešního pohledu poněkud směšná. Počítala s tím, že v každém objektu bude žumpa, ze které se v určitých časových intervalech budou výkaly odvážet v soudcích.

Podtlaková kanalizace funguje tak, že jsou jímky pravidelně vysávány do odvzdušněného kotle (jakési vývěvy). V jiném provedení by byla vysávána do ústřední stanice. Pevné výkaly by se odvezly do výrobny hnojiva (tedy takzvané pudretárny).

Třetí a vítěznou koncepcí se stala gravitační splachovací kanalizace. Odvádí výkaly soustavou trubek a stok samospádem do recipientu. Funguje tedy zcela samostatně a neustále. O zvolení této varianty rozhodlo především srovnání zdravotních důsledků obou řešení.

Roku 1973 bylo totiž provedeno srovnání Ferdinandových kasáren v Karlíně s kasárnami na Josefském náměstí a u Nové Brány. Z výzkumu vyplynulo, že u Nové Brány byla použita podtlaková kanalizace a byl zde devětkrát častější výskyt cholery než u obdobných provozů s kanalizací gravitační.

Soutěž bez vítěze - Praha bez kanálů?

Roku 1884 byla vyhlášena soutěž na projekt řešení stokové sítě Prahy. Během tří měsíců se sešlo 5 návrhů, z nichž však žádný nebyl přijat. Vznikla proto kanalizační kancelář, složená z předních odborníků na kanalizace a měla za úkol zdokumentovat území Prahy a shromáždit všechny technické podklady potřebné k vytvoření projektu. V roce 1889 bylo hotovo a KK přizvala světové odborníky na její zhodnocení a debatu o přijetí. Mezi mnohými přijal pozvání i William Heerlein Lindley. Návrh byl přijat, nikdo však z neznámých důvodů nebyl pověřen vypracováním projektu.

JÁSEK, Jaroslav. William Heerlein Lindley a pražská kanalizace. 1. vyd. Praha : Archiv hl. m. Prahy , 2006. 256 s. Documenta Pragensia Monographia; sv. 21. ISBN 8086197654.