Nyní se díky kamarádům pilotům vrací Jaroslav Šrámek ve věku 83 let na oblohu.
"To víte, že by mě to lákalo," zasní se plukovník Šrámek na letišti v Čáslavi, kde sídlí 21. základna taktického letectva. Právě před ním defilují dvě "alky" (Aero L-159). Za nimi na stojánce zrovna technici prověřují dva letouny Jas 39 Gripen. "Ale něco ve mně mi říká, že by to nebyl nejlepší nápad," dodává a vyráží se podívat do kokpitu jednoho z letounů.
Do kabiny mu pomáhá velitel 211. taktické letky, podplukovník Jaroslav Míka. "Za mě tu bylo mnohem víc letadel," vzpomíná překvapený Šrámek. Údiv v něm vzbudí i bojové vlastnosti švédského letounu. "Osmdesát mil na radaru?" nevěřícně kroutí hlavou. "To bych ho ani v třiadvacítce nesestřelil, ta viděla jen nějakých čtyřicet pět kilometrů," porovnává gripen s migem Šrámek.
MiG-15bisPosádka: 1 (pilot) |
Do Čáslavi vzali Jaroslava Šrámka kamarádi piloti z Historické letky republiky Československé. Na strojích Zlín C 305, Z 326 a Z 526 si pro něj přiletěli na letiště v Hradci Králové.
"Snažíme se pomáhat vysloužilým letcům, tedy nejen pilotům. Pomoc začíná u tak triviálních věcí, jako je pomoc při nákupech nebo odvozu k lékaři, a končí společným létáním," popisuje základní náplň Historické letky republiky Československé její spoluzakladatel Milan Mikulecký. A vzápětí cituje veterána RAF Jiřího Hartmana: "Deset minut na letišti a nedej bože v letadle potěší víc než hodina žvanění politiků o tom, kolik toho udělali pro vlast."
Přišel rozkaz: Sestřelit!
Jaroslav Šrámek se zapsal do letecké historie jako první a (oficiálně) jediný pilot České armády, který v leteckém souboji sestřelil proudovou stíhačku. Krátce před jedenáctou dopoledne 10. března 1953 odstartoval tehdy poručík Šrámek se svou dvojkou, tedy druhým migem pilotovaným Milanem Forstem, na cvičný let.
Minutu před jedenáctou spatřili dvojici letounů F-84E Thunderjet. V rychlém sledu po sobě následovala komunikace s řídicím střediskem a pokyn k pronásledování narušitele. Američané se rozdělili a jednomu se podařilo uniknout. Podle rozkazu měl Šrámek přinutit varovným výstřelem pilota thunderjetu k přistání. Američan G. A. Brown však obrátil k německým hranicím. Takže přišel rozkaz: Sestřelit!
"Jaké to byly pocity? Prostě jsem viděl cizí mašinu, ohlásil ji a dostal jsem rozkaz," popisuje Šrámek, co se mu v tu chvíli honilo hlavou. Nejdříve Brownově F-84E poškodil krátkou dávkou nádrž na křídle. Jelikož se rychle blížili ke státní hranici, zazněla nad Šumavou ještě druhá salva, tentokrát z 37milimetrového kanonu.
Na jakém Zlínu se letělo Od roku 1947 do roku 1974 vzniklo 1 457 strojů této řady. K té nejzajímavější patří model, na kterém také během výletu letěl plukovník Šrámek - C 305. Šlo o vojenskou variantu Zlínu Z 326. C 305 má zvětšené rozpětí a plochu křídel. Mohly létat i v noci, součástí vybavení jsou například i raketové výmetnice. Do dnešních dnů se v původním stavu zachovaly pouze dva letouny a jedním z nich je kus s výrobním číslem 0612, kterým letěl plk. Šrámek. Jedinečnou možnost vidět oba dochované letouny společně budete mít již 15. září v pražských Letňanech. |
Z thunderjetu se vyvalil dým a šel k zemi. Veterán korejské války Brown se stihl (už nad německým územím) katapultovat. "Bohužel jsem ho nikdy později nepotkal. Zájem jsem měl, ale komunikace s Američany nebyla v tomto smyslu nejlepší," uzavírá Šrámek.
Svět z MiGu jako film
"MiG byl kouzelný," popisuje vlastnosti patnáctky Šrámek. "V kabině ticho, ovládání epes rádes," dodává. A má s čím srovnávat. Kariéru pilota začal po válce na Avii S-199. Letoun vycházející z ukořistěných Messerschmittů Bf 109, do nichž byly namontovány motory Jumo, si pro své vlastnosti vysloužil přezdívku mezek. "To se nedá vůbec srovnat," popisuje pocity po přesedlání na MiG-15.
Svou leteckou kariéru završil v osmdesátých letech na stroji MiG-23. "Třiadvacítka byla nejlepší. Proč? Protože byla nejrychlejší," vzpomíná na zážitky s letadlem, jehož maximální rychlost dosahovala hodnoty 2,1 machu. "Tu rychlost jste ani nevnímali. Byla patrná jen při pohledu na přístroje, svět před kabinou se odvíjel jako film," líčí Šrámek.
Během své kariéry nalétal přes dva tisíce operačních hodin. Naposledy se coby voják Československé armády podíval do vzduchu v roce 1989. Tehdy už "jenom" na Aeru L-29 Delfín. "Už se mi pomalu začínal horšit zrak, ale i tak jsem létal déle než ostatní," uzavírá vzpomínání Šrámek.
Zapomenutá legendaJarda Šrámek měl vlastně smůlu. V každém vojenském letectvu by byl pilot, který jako první dosáhl sestřelu na "tryskáči", oslavován. V tom našem nikoliv. Vládl tady tuhý režim a komunisti byli doslova posedlí snahou utajovat vše. I to, co nemělo smysl. Po roce 1989 se všechno překlopilo do opačné polohy. To, že náš stíhač sestřelil amerického (i když ve férovém souboji a nad českým územím), tak bylo bráno jako něco nepatřičného. Když jsem se s Jardou koncem devadesátých let seznámil, nechtěl o svém souboji vůbec mluvit a trvalo to dlouho, než jsme se dostali i k němu. Velkým zlomem bylo jeho přátelství s Františkem Peřinou, když zjistil, že tento hrdina druhé světové války ho nevnímá jako nějakého "komunistického", ale jako československého pilota, který sloužil ve vzdušných silách své země. Zřejmě nejstrašnější zážitek mám z jedné společenské akce Historické letky, kde byli oba naši patroni, tedy jak Franta Peřina, tak Jarda Šrámek. V doprovodu tehdejšího ministra Karla Kühnla dorazil nějaký plukovník, a když potom celá skupinka začala debatovat s Jardou, který na dotaz, zda někoho sestřelil, odpověděl po pravdě, pan plukovník ze sebe jen vyrazil: "To byste se měl stydět." Naproti tomu také přítomný americký letecký přidělenec si nechal celou událost převyprávět a vítězi souboje pogratuloval. Tahle naprosto rozdílná reakce ve mně tehdy zanechala hluboký dojem. Možná bychom si konečně mohli vzít příklad z Německa, kde po válce rozlišovali mezi příslušníky strany, politickou policií, válečnými zločinci a na druhé straně mezi těmi, kteří bojovali za svou vlast. U nás bohužel dodnes užívají ekonomických výhod příslušníci té první skupiny. Milan Mikulecký, HLRČS  |
