"Hledám někoho, s kým bych zemřel. Je mi 23 a chci zemřít, přijedu kamkoli," znějí výzvy na síti.
Umřít se svými novými internetovými "známými" chce i čtyřiatřicetiletá Naoki Tačiwanová, povoláním bankovní úřednice. Už šest měsíců nepracuje kvůli zdravotním problémům způsobeným stresem. "Nikdy předtím jsem si nemyslela, že bych to udělala ve skupině. Pak jsem ale navštívila jeden web a pomyslela jsem si, že když se přidám, nebudu na to sama. Je to jako projet na červenou - není to tak strašné, když je vás více," soudí mladá žena.
Podle poradce na telefonu Jukika Nišihary se z hromadných sebevražd sjednaných na webu stává něco jako kult. "Když jsou lidé osamělí a pomýšlejí na sebevraždu, ale mají strach ze smrti, najdou tyto stránky, které je k tomu ještě popíchnou. Je na tom něco nelidského."
Ne všichni ale vnímají tyto stránky negativně. "Na sebevraždě není nic špatného," domnívá se Wataru Curumi, autor populární japonské příručky pro sebevrahy. Dobrovolně a společně se podle něj umíralo i předtím, jenže dříve se lidé kontaktovali dopisy a telefonem. Dobrovolný odchod ze života je navíc součástí japonské kultury, připomíná Curumi.
Někteří majitelé příslušných webů dokonce namítají, že páchají spíš dobro než zlo. "Já sám jsem chtěl spáchat sebevraždu dvakrát," tvrdí vlastník jedné z domén, který má přezdívku Ama Terasu. "Myslím, že internet mi zachránil život. Umožnil mi dát tyto věci online. Může to pomoci i mnoha dalším," říká. Jeho stránka prý není jako ostatní, k sebevraždám totiž nenabádá.
