Podívejte se do Bakalova ohroženého království. Byli jsme v dole OKD

Vydali jsme se do podzemí jednoho z mála zbývajících černouhelných dolů v České republice, do Dolu Darkov u Karviné. Horníci tu pracují více jak kilometr pod zemí. Podívejte se na naši asi nejdusnější reportáž.

Na Důl Darkov jsem přijel brzy ráno. Siluetu šachty tvoří administrativní budova a věž skipu, kterým se na povrch dopravuje vytěžené uhlí. Důl Darkov se rozkládá na území Stonavy a karvinské části Doly. Administrativní budovou dokonce prochází hranice katastrů.

Důl Darkov

• Rozloha důlního pole je 25,9 km².
•  Za základ existence dnešního Dolu Darkov lze považovat jámu Mír 4 z roku 1949. Byla vyhloubena poblíž Soleckého kopce.
• Výstavba začala v roce 1972.
• V prostorách administrativní budovy je nově ředitelství společnosti OKD.

Havírňu, jak se slangově říká šachtám na Karvinsku, jsem navštívil v době výluky. Během ní byla z bezpečnostních důvodů zastavena těžba uhlí. Důlní experti právě připravovali preventivní protiotřesové opatření (takzvaný odstřel) pomocí několika desítek kilogramů výbušniny. Více o tématu si přečtěte v článku Jak vzniklo zemětřesení, které zabilo horníky v Karviné.

Horko, dusno, o procento méně kyslíku a tma. Na úvodním bezpečnostním školení pro přítomné novináře se tato slova opakovala hrozivě dokola. Dozvěděli jsme se, jak se chovat pod zemí v normálních i mezních situacích. Hlavně nepodcenit dehydrataci, nezmatkovat a umět v nouzi použít sebezáchranný přístroj s výdrží 50 minut, který chemicky vyvíjí kyslík.

V praxi také neplatí jedno klišé. Rozsvícená hornická LED lampa se nenosí na přilbě, ale zavěšená přes krk, aby neoslňovala kolegy.

Siluetě Dolu Darkov dominuje skipová věž, kterou se dopravuje uhlí ve skipové nádobě na povrch. Do jedné nádoby se vejde zhruba 20 tun uhlí.

Do hloubky 800 metrů jsme sfárali v úvodní větrní jámou. Klec, která má tři etáže (patra), se pohybuje rychlostí zhruba 8 m/s. Starý hornický vtip říká, že zatímco cestou dolů se do jedné etáže vejde zhruba 20 horníků, opačným směrem je to mnohem více.

Během školení jsem si připadal jako malé dítě, kterému maminka vysvětluje, že žehlička pálí, ale já vůbec netuším, o co hrozného jde. Pod zemí jsem zažil nejextrémnější reportáž.

Jak se těží černé uhlí

V České republice se černé uhlí dříve těžilo v dolech zejména na Ostravsku, Karvinsku, na Kladně nebo Plzeňsku. Dnes se doluje v posledních třech dolech v okolí Karviné a jednom na Frýdecko-Místecku. Poslední zmíněný, Důl Paskov, zastavuje těžbu. Ceny uhlí klesají, těžba v dolech je technicky náročná a drahá, a tak horníkům příští roky neslibují příliš mnoho dobrého.

Na Karvinsku jsou uhelné sloje velmi silné, dosahují mocnosti až šest metrů.

Ale já se vydávám pod zem. Dominantou nejen Dolu Darkov je ohromná věž, správně věž skipu, která však není vstupním bodem. Slouží zejména k dopravě sypkého materiálu na povrch, tedy vytěženého uhlí a hlušiny. Někdy tudy putují na povrch ohromné balvany, jindy oběma směry objemný a těžký materiál.

Horníci fárají pod zem kousek vedle, přes jámu s typickou těžní věží. A my jsme se pod zem dostali vstupem, kterým se horníci do podzemí běžně nedostávají: úvodní větrnou jámou.

Drahé ostravské uhlí

Uhlí z dolů v Ostravě patří k tomu nejdražšímu v Evropě, potažmo na světě. Cena je kolem 80 eur za vytěženou tunu, takže je srovnatelná s prodejní cenou uhlí na burzách (zhruba 60 eur u uhlí pro elektrárny, 100 eur za tunu koksovatelného). Může za to krize i levné uhlí z USA, kde jsou díky rozvoji břidlicového plynu energetické suroviny nyní podstatně levnější než v Evropě.

Firma OKD také není v dobrém finančním stavu. Majitelé v čele se Zdeňkem Bakalou sice vydělali na velmi úspěšném vstupu na burzu v ruce 2008, ale od té doby se příliš nedařilo. Firma slibovala rozvoj těžby i do Polska a na Ukrajinu, ale ze všech plánů sešlo. Společnost, která si v posledních letech vydatně půjčovala proti majetku a projektům, ze kterých sešlo, nemá v tuto chvíli prostředky na pokrývání ztrátové těžby.

Tudy jsme se spustili celých 800 metrů pod zem. Přímo v okolí jámy je důlní překop vyztužen betonem. O několik desítek metrů dál přechází v systém chodeb budovaných po havířsku pomocí hajcmanů.

To je slangový výraz pro posuvnou výztuž, která dokáže odolávat destruktivním tlakům okolního masivu tak, že místo zborcení se zmenší profil chodby. Pochopitelně, výztuž přitom nikam neputuje, jen se vůči sobě posunou její části. Výraz hajcman vznikl podle firmy Heitzmann AG z Německa.

Pak už jsme se přesunuli do pracovních částí dolů. Tady fotografie vznikaly díky hornickým lampám. Nejprve jsem osvítil místo, na které má fotoaparát zaostřit, pak jsem zmáčkl spoušť a lampou rychle osvětlil celý prostor. Expozice byla kolem dvou sekund, často i déle. Předtím technik vždy změřil obsah metanu a vydal svolení použít elektroniku.

Překopy připomínají tunely metra.

Prostory dolů tvoří spleť důlních chodeb, které sklonem, hustotou i šířkou připomínají vylidněné ulice pražského Žižkova. Chybí domy, parkující auta a nebe nad hlavou. Překopy, jak je nazývají horníci, jsou mnohem rozsáhlejší než pražské metro. Ve čtyřech činných dolech jich za rok horníci vyrazí kolem 60 kilometrů.

V systému jsou různá bezpečnostní opatření, mezi nejznámější patří čidla plynů (metan, oxid uhličitý) či hráze. Ve složitých geologických podmínkách hlídají bezpečnost horníků technologie v principu podobné těm z jaderné elektrárny v Temelíně.

Razicí kombajn Sandvik slouží k vyuhlování masivu při ražbě dlouhých důlních děl před stavbou důlní výztuže (hajcmanů).

Razicí kombajn řídí s centimetrovou přesností počítače. Zabudování důlní výztuže vyžaduje i přes technologický pokrok zručnost horníků.

Ruční ražba, při které horníci používali vrtačky a škrabák, je dávno minulostí. Nyní se přístupové štoly k uhelné sloji razí pomocí kombajnů a komplexů řízených počítači.

Budování důlní chodby. Výztužím říkají horníci slangově hajcmany podle firmy Heitzmann AG z Německa. Je nutné je zabudovat, aby držely stabilní tvar chodby, vydržely tlak okolního masivu, a zachovaly tak bezpečnost horníků.

Kolejovou dopravu v dolech OKD částečně nahrazuje závěsná drážka. Přeprava materiálu i lidí po ní je efektivnější a údržba i budování jsou jednodušší.

Chodby jsou vyztuženy dříve zmíněnou ocelovou výztuží, chcete-li hajcmany. Mezi touto výztuží je použita nehořlavá výstroj (betonové pažnice nebo tahokov).

Na výztuž se zavěšuje potrubí, dopravníky, kabely, závěsná drážka či další potřebná výstroj. Pokud dojde otřesovém jevu nebo otřesu, výztuž se nezhroutí, ale dojde "pouze" k její destrukci, či pádu zavěšených věcí.

Strop porubu jistí mohutná mechanizovaná hydraulická výztuž, která funguje jako posuvná střecha nad místem těžby. Jedna sekce výztuže může mít až 40 tun.

Takzvané vodorovně uložené sloje mají ve skutečnosti sklon několika stupňů. Poruby jsou vybaveny klimatizací, která udržuje stálou teplotu. Větrání průchodním větrným proudem zajišťuje dýchatelné prostředí v porubu a snižuje prašnost.

V místě těžby, odborně porubu, horníci smontují posuvnou výztuž a těžební kombajn. Není to žádný drobek, běžně je porub dlouhý řádově stovky metrů. Přitom jedna sekce je široká asi metr (na fotografii ji vnímáte jako botičku s pístem) a má hmotnost téměř 40 tun.

Jsme téměř 1 100 metrů pod zemí a i když je porub klimatizovaný, teplota přesto převyšuje 30 stupňů. Frézy kombajnu tu těží najednou celou výšku, odborně mocnost sloje, tedy dva až šest metrů. Přitom je strop porubu chráněn posuvnou výztuží.

Rameno dobývacího kombajnu se zapnutými postřiky, které slouží ke snižování a likvidaci prachu při odřezávání uhelné sloje.

Uhelná sloj se těží výhradně mechanizovaně pomocí dobývacího kombajnu v takzvaném porubu 1100 metrů pod povrchem. Strop je zajištěn mechanizovanými hydraulickými výztužemi.

Po vytěžení se celý dobývací celek hydraulicky posune o délku zabírky dopředu. Za ním vznikne nezaložený prostor pro řízený zával. Za den postoupí porub přibližně o pět metrů.

Tím vzniká v podzemí dutina vysoká dva až šest metrů, která se postupem času horskými tlaky zaplní nadložními horninami. Na povrchu vznikají poklesy, podle geologických podmínek od několika centimetrů do několika metrů.

Vysoký porub. Uhlí je po vydobytí kombajnem přepravováno po porubovém hřeblovém dopravníku na podporubový dopravník, který ho odváží po pásových dopravnících dále do skipové nádoby. Odsud směřuje stovky metrů vzhůru do zásobníku na povrchu.

Přesyp podporubového dopravníku na první pásový dopravník odtěžovací linky materiálu z porubu. Vytěžené uhlí putuje často i několik kilometrů po pásových dopravnících, než dorazí do skipové nádoby, která ho vyveze na povrch.

Po vydobytí je uhlí přepravováno po porubovém hřeblovém dopravníku na podporubový dopravník.

Přesypem se dostane na první pásový dopravník odtěžovací linky. Často putuje  několik kilometrů po pásových dopravnících, než dorazí do skipové nádoby, která ho vyveze na povrch.

Protivýbuchová uzávěra.„Polštáře“ u stropu naplněné vodou jsou v důlních chodbách instalovány kvůli bezpečnosti. Slouží jako hráz před šířením tlakových vln.

Hráz slouží k uzavírání vydobytých důlních prostor nebo nepotřebných důlních děl.

Na povrch jsme se vraceli dolní přístupovou štolou, která klimatizována nebyla. Bylo to znát, panovalo tu nesnesitelné horko a dusno. Fotoaparát se orosil. Otřel jsem filtr objektivu. Mezitím na na něm přibyl kondenzát. Z rybníka vytažený foťák by nebyl tak mokrý.

Po překonání bezpečnostní hráze jsem nasedl do vláčku, který jel po závěsné drážce a zamířil zpět. V této chvíli jsem věděl, proč v hospodě u piva i jinde horníci posílají politiky pracovat do dolů.

A na závěr ještě jeden citát:

"Až narubeš vagon uhla o revirni sobotě, potem synku možeš mluviť, že si čuchnul k robotě."

Buty, Hajcman Blues

Zobrazit celou fotogalerii

Prohlédněte si pohodlně všechny fotografie